Bible

 

Exodus 6

Studie

   

1 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své.

2 Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin.

3 Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich.

4 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli.

5 Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, kteréž Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou.

6 Protož pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z služby jejich, a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké.

7 A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských.

8 Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin.

9 I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou.

10 Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

11 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své.

12 I mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterakž tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči?

13 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské.

14 Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy.

15 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy.

16 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví bylo sto třidceti a sedm let.

17 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých.

18 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat bylo sto třidceti a tři léta.

19 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých.

20 Pojal pak Amram ženu Jochebed, tetu svou, sobě za manželku, kterážto porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova bylo sto třidceti a sedm let.

21 Synové také Izarovi: Chore, Nefega Zechri.

22 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri.

23 Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara.

24 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských.

25 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku; kteráž mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých.

26 To jest ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich.

27 Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron.

28 Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské,

29 Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všecko, což já mluvím tobě.

30 A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterakž tedy poslouchati mne bude Farao?

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7191

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7191. 'And God spoke to Moses' means something that is new yet continues what has gone before. This is clear from the fact that one often reads in the continuous thread of the narrative 'Jehovah said' and 'Jehovah spoke', as in the present chapter also. The expression 'Jehovah said to Moses' occurs in verse 1, then 'God spoke to Moses' in the present verse, and in like manner in verses 10, 13, 28-29. And the same use of these expressions may be seen elsewhere. Nothing else is meant by the repetition than something new beginning at that point, which however is to be taken in conjunction with what goes before it. (For the meaning of 'Jehovah said' as a new phase of perception, see 2061, 2238, 2260.) It should be realized that in its original language the Word lacks punctuation marks to indicate pauses, and therefore such expressions as those in this chapter have been used instead. And instead of marks to indicate minor pauses or divisions 'And' has been used, which is why that conjunction occurs so frequently. Angelic speech is likewise continuous, with pauses, to be sure, but every prior matter presented there links up in a remarkable manner with the one that follows it. For angels' ideas are extremely full of things, countless and indescribable, that go beyond a person's understanding while he is in the world. Consequently the ends of foregoing sentences can be fully linked up to the beginnings of ensuing sentences, and in this way a single series can be formed out of many. What is astounding and unbelievable, angelic speech exhibits within itself the form which heaven takes. For this reason all angelic speech possesses a song-like harmony in which each phrase ends with a monosyllable, and so in unison. And I have been told that this happens because every single thing in heaven looks to the one God as its end. From all this it has also become clear to me that every element of thought and therefore of speech flows in from the Lord by way of heaven, and that this accounts for the song-like harmony in speech ending in unison.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.