Bible

 

Exodus 4

Studie

   

1 Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin.

2 Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl.

3 I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš před ním.

4 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho.

5 Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

6 Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh.

7 Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako jiné tělo jeho.

8 I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému.

9 A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi.

10 I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem.

11 Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin?

12 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl.

13 I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš.

14 A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém.

15 Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti.

16 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha.

17 Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení.

18 Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji.

19 Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí tvého.

20 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou.

21 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu.

22 Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael.

23 I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého.

24 I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti.

25 Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi.

26 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání.

27 Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho.

28 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu.

29 Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů Izraelských.

30 I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu.

31 A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7058

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7058. And Moses told Aaron all the words of Jehovah. That this signifies the influx of the truth proceeding immediately from the Divine of the Lord into the truth which proceeds mediately, and instruction in the details of doctrine, is evident from the signification of “telling,” as being influx (see n. 5966); from the representation of Moses, as being the truth proceeding immediately from the Divine of the Lord (see n. 7010, 7054); from the representation of Aaron, as being the truth proceeding mediately from the Divine of the Lord (see n. 7009); and from the signification of “all the words of Jehovah,” as being the details of doctrine. Instruction is signified by “Moses told the words to Aaron,” for instruction from the Divine is effected by means of influx, which influx is signified by “telling.” From all this it is evident that by “Moses told Aaron all the words of Jehovah” is signified the influx of the truth proceeding immediately from the Divine of the Lord into the truth which proceeds mediately, and instruction in the details of doctrine.

[2] There is instruction in the details of doctrine, when the truth proceeding immediately from the Divine of the Lord is conjoined with the truth which proceeds mediately, for then there is perception (of which above, n. 7055). There is this conjunction especially among the angels who are in the third or inmost heaven, and are called celestial. These angels have an exquisite perception of the truth of both kinds, and from this of the Lord’s presence. The reason is that they are in good more than others, for they have the good of innocence; consequently they are nearest to the Lord, and in an intensely bright and as it were flaming light, for they see the Lord as a sun, the rays of whose light are such from the nearness.

[3] It is said truth proceeding immediately from the Divine of the Lord, although in the internal sense the subject here treated of is the Lord when He was in the world, and when He called upon His Father as separate from Himself. But how the case herein is, has been occasionally told before, namely, that the Divine Itself, or Jehovah, was in Him, for He was conceived of Jehovah; and therefore He also calls Him His “Father,” and Himself His “Son.” But the Lord was then in the human that was infirm by heredity from the mother, and insofar as He was in this, so far Jehovah or the Divine Itself which was in Him appeared to be absent; but insofar as the Lord was in the Human glorified, or made Divine, so far Jehovah or the Divine Itself was present, and in the very Human. From this then it can be known how it is to be understood that the truth which had proceeded immediately from the Divine was from the Divine of the Lord.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.