Bible

 

Exodus 32

Studie

   

1 Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.

2 I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.

3 Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.

4 Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

5 Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude.

6 A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.

7 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.

8 Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.

9 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.

10 Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.

11 I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?

12 A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svůj.

13 Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky.

14 I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.

15 A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.

16 A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách.

17 Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.

18 Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.

19 I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.

20 Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.

21 A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?

22 Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.

23 Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo.

24 Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.

25 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely, kteříž povstati měli proti nim,

26 Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví.

27 Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.

28 I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.

29 Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.

30 A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.

31 Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.

32 Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.

33 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.

34 Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.

35 I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 10412

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

10412. And Aaron made proclamation, and said, Tomorrow is a feast to jehovah. 1 That this signifies that this is a very essential of the church, which is to be celebrated, and a very divine which is to be perpetually adored, is evident from the signification of a “feast,” as being the worship of the church in respect to celebration, for a celebration was made on the feast days; thus by “proclaiming a feast” is signified some very essential thing of the church which is to be celebrated. That it denotes a very divine that is to be adored, is signified by that feast being called “a feast to jehovah.” 1 And from the signification of “tomorrow,” as being what is eternal and perpetual (see n. 3998, 7140, 9939).

[2] Moreover those who are in external things without what is internal desire to be worshiped as a god, and to have what is their own adored as Divine, insofar as they dare, on account of the common people. From this it may be concluded that in their heart they deny the Divine, and that they themselves are continually aspiring to loftier things, and insofar as obstacles are not presented, to the loftiest things, thus at last to the throne of God; as is very plain from those who in the Word are meant by “Babel,” who take away from the Lord all power in heaven and on earth, and arrogate it to themselves, opening and shutting heaven at their pleasure. That they are of such a character is evident in Isaiah:

Utter this parable concerning the king of Babel. Hell below has been moved on thine account; how hast thou fallen from heaven, O Lucifer! Thou hast been cut off to the earth, thou hast been weakened beneath the nations; and thou saidst in thine heart, I will ascend into the heavens, I will exalt my throne above the stars, and I will sit on the mount of assembly, I will ascend above the heights of the cloud, I will become like the Most High. Howbeit thou hast been let down to hell (Isaiah 14:4, 9, 12-15).

[3] That the king of Babel did indeed command that he should be worshiped as a god, is evident in Daniel 6. By “Babel” are meant those who are holy in externals but profane in internals, thus those who use the holy things of the church as means that they themselves may be worshiped as gods, which also all those do who by the holy things of the church as means are desirous of rising to dignities above others, and to wealth above others, as their ends. With such persons the case is similar in the other life. There also at heart they deny the Divine, and by wicked arts labor to make themselves gods. They set themselves aloft upon mountains, and proclaim some one from amid them as a god, and also adore him. But when they are in this profane worship, the mountain opens into a chasm, and they are swallowed up, and are thus cast down into hell. That it is so has been granted me to see several times.

Poznámky pod čarou:

1. The name “jehovah” is in this connection given by Swedenborg with a small initial letter, doubtless because as applied to the golden calf the name is profane and unworthy of veneration. The same remark applies to “divine” as here used, for contrary to his usual custom Swedenborg here writes this word with a small initial letter. See also n. 10566, 10603. [REVISER.]

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.