Bible

 

Exodus 30

Studie

   

1 Uděláš i oltář, na němž by se kadilo; z dříví setim uděláš jej.

2 Lokte zdélí, a lokte zšíří, čtverhraný bude, a dvou loket zvýší; z něho budou rohy jeho.

3 Obložíš pak jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho; a uděláš mu korunu zlatou vůkol.

4 Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provlečeš sochory, aby nošen byl na nich.

5 Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem.

6 A postavíš jej před oponou, za kterouž jest truhla svědectví, před slitovnicí, kteráž jest nad svědectvím, kdež přicházeti budu k tobě.

7 I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; každého jitra, když spraví světla, kaditi bude.

8 Tolikéž když rozsvítí Aron lampy k večerou, kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich.

9 Nevložíte na něj kadidla cizího, ani zápalu, ani oběti suché, ani oběti mokré obětovati budete na něm.

10 Toliko očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce, krví oběti za hřích v den očišťování; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich; svatosvaté jest Hospodinu.

11 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

12 Když vyzdvihneš hlavní summu synů Izraelských náležejících ku počtu, dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu, když je počítati budeš, aby nebyla na nich rána, když sečteni budou.

13 Toto pak dají: Každý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu dá, podlé lotu svatyně. (Dvadceti peněz platí ten lot.) Půl lotu obět pozdvižení bude Hospodinu.

14 Kdožkoli jde v počet od dvadcíti let a výše, tu obět pozdvižení ať dá Hospodinu.

15 Bohatý nedá více, a chudý nedá méně, než půl lotu, když dávati budou obět pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich.

16 A vezma stříbro očištění od synů Izraelských, dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich.

17 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

18 Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný, a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem, a naleješ do něho vody.

19 Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své.

20 Když vcházeti budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, aneb když by měli přistupovati k oltáři, aby sloužili, a zapalovali obět ohnivou Hospodinu.

21 I budou umývati ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich.

22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

23 Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčistší pět set lotů, a skořice vonné polovici toho, totiž dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát;

24 Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně, oleje olivového míru hin.

25 A uděláš z toho olej pomazání svatého, mast nejvýbornější dílem apatykářským. olej pomazání svatého bude.

26 Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví,

27 A stolu i všech nádob k němu, svícnu i všech nádob jeho, i oltáře, na němž se kadí;

28 Oltáře také, na němž se pálí oběti, a všech nádob jeho, i umyvadla s podstavkem jeho.

29 Tak posvětíš jich, aby byly nejsvětější. Cožkoli dotkne se jich, posvěceno bude.

30 Arona také a synů jeho pomažeš, a posvětíš jich, aby úřad kněžský konali přede mnou.

31 K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich.

32 Tělo člověka nebude mazáno jím, a podlé složení jeho neuděláte podobného. Svatýť jest, svatý vám bude.

33 Kdo by koli udělal mast podobnou, a neb mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého.

34 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude.

35 A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté.

36 A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kdež přicházeti budu k tobě. Nejsvětější to vám bude.

37 Neuděláte sobě kadidla podlé složení tohoto, kteréž připravíš; za svatou věc tobě bude pro Hospodina.

38 Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 10608

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

10608. 'And also no one shall be seen on all the mountain' means that they are entirely remote from that Truth, and so stand outside it. This is clear from the meaning of 'the mountain', at this point Mount Horeb, as heaven in its entirety, thus also Divine Truth. It amounts to the same thing whether you say heaven or Divine Truth, since the angels, of whom heaven consists, are recipients of Divine Truth. The full extent of that mountain was called Horeb, but the higher part in the middle was called Mount Sinai; and this is why 'Horeb' means heaven, or what amounts to the same thing, Divine Truth in its entirety. The inward aspect of that Truth is meant by Mount Sinai, and the outward by the lower parts of the mountain surrounding it. So it is that 'Horeb', when used to include those surrounding parts, means that which is external, see 10543. The interest of the Israelite nation lay in what was external and closed off to anything internal and so in what was external separated from what was internal, or what amounts to the same thing, that nation stood outside anything that had an internal aspect; and this was why the command 'no one shall be seen on all the mountain' was given. The like is meant, in verses 8-10 of the previous chapter, by that nation's standing at the door of the tent in which Moses was and their bowing down to it, see 10545-10555.

[2] Something brief must be stated here to show why it is that Mounts Horeb and Sinai mean heaven and Divine Truth. The belief in the world is that angels live in the region above the sky, where they exist like puffs of wind and have no solid ground on which to stand. The reason why such a notion exists in the minds of very many people is that they have no idea that angels and spirits exist within a form similar to that in which people on earth do, that is, that they have faces, arms and hands, and feet, in short have actual bodies. Still less do people have any idea that they have abodes or dwelling-places, when in fact angels and spirits live among others in exactly the same way as people on a planet do, on land beneath their feet. Celestial angels live on mountains, spiritual angels on rocks, and those who have not yet become angels on plains between mountains or rocks; but hellish spirits live below mountains and rocks. These things have been stated in order that people may know why it is that in the Word mountains, especially Mount Horeb and Mount Sinai, mean heaven. Furthermore the more internal angels inhabit places higher up the mountains; and the higher they are, the more internal and perfect they are. From all this it is evident why Jehovah descended onto the peak of Mount Sinai when He proclaimed the Law, and why Moses was ordered to stand with Him on the top of the mountain. The mountains on earth do not constitute heaven; rather they represent the mountains on which angels in heaven live.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.