Bible

 

Exodus 29

Studie

   

1 Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady.

2 Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho.

3 A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.

4 Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou.

5 A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni, a v plášť náležící pod náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepášeš ho pasem náramenníka.

6 Vstavíš i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstavíš na čepici.

7 Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho.

8 Potom synům jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně.

9 A zopasuješ je pasy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky na hlavu. I budouť míti kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho.

10 Přivedeš také volka před stánek úmluvy, i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka.

11 A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.

12 A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všecku krev vyleješ k spodku oltáře.

13 Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a zapálíš to na oltáři.

14 Maso pak z toho volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; nebo obět za hříchy jest.

15 Skopce také jednoho vezmeš, a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

16 A zabiješ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropíš oltáře na vrchu vůkol.

17 Skopce pak rozsekáš na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vkladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho.

18 A potom všeho skopce zapálíš na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu.

19 Vezmeš také skopce druhého; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce.

20 A zabiješ skopce toho, a vezma krev jeho, pomažeš jí konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář vůkol.

21 A vezma krve, kteráž bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním.

22 Potom vezmeš z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest),

23 A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z koše chlebů přesných, kterýž jest před Hospodinem.

24 A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem.

25 Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu.

26 Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení, kterýž bude Aronův, a obraceti je budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl.

27 Posvětíš tedy hrudí obracení, a plece pozdvižení, kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, kterýž bude Aronův, a z toho, kterýž bude synů jeho.

28 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když obět pozdvižení bude. Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich náleží Hospodinu.

29 Roucha pak svatá, kteráž jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich.

30 Sedm dní bude v nich choditi kněz, kterýž bude na jeho místě z synů jeho, kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy, aby sloužil v svatyni.

31 Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém.

32 A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy.

33 Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest.

34 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest.

35 Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho, což jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich.

36 A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho.

37 Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři, a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude.

38 A toto jest, což obětovati budeš na oltáři, beránky roční dva, na každý den ustavičně.

39 Jednoho beránka obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou.

40 A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným, jehož by bylo s čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka.

41 Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu.

42 Zápalná obět tato ustavičná ať jest po všecky věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kdež přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil.

43 A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude místo slávou mou.

44 Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali.

45 A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha.

46 A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 10153

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

10153. 'And I will dwell in the midst of the children of Israel' means the Lord's presence and His influx through good in heaven and in the Church. This is clear from the meaning of 'dwelling', when this is said of the Lord, as His being present and flowing in, His doing so through Divine Good being meant because 'dwelling' has reference to good, see 2268, 2451, 2712, 3613, 8269, 8309, which is why the words 'in the midst' are used, because 'the midst' means what is inmost, and that which is inmost is good (for this meaning of 'the midst', see 2940, 2973, 5897, 6084, 6103); and from the representation of 'the children of Israel' as the Church, dealt with in 9340.

[2] The reason why 'dwelling in the midst', when said of the Lord, means His presence and influx through Divine Good is that the Lord flows into and is present with a person in the good he receives from the Lord. Good composes the person's true self, for everyone's character is conditioned by his good. By good, love should be understood, since anything that is loved is called good. The fact that a person's love or good makes him what he is may be recognized by anyone at all who observes what another is like; for having observed him he can direct him by means of his love wherever he wishes him to go, so much so that when that other person is held under the sway of his own love he is no longer his own master, and reasons which disagree with his love count for nothing with him, while those which collude with his love count for everything.

[3] The truth of this is also plainly evident in the next life. All spirits there are recognized by their loves, and when they are held under the sway of those loves they cannot act in any way contrary to them; for if they act contrary to those loves they act contrary to themselves. They are therefore embodiments of their loves, those in the heavens being embodiments of heavenly love and charity, so beautiful that they are beyond description, whereas those in the hells are embodiments of their own loves, namely self-love and love of the world, and are consequently embodiments also of hatred and vengeance, thus are monsters so awful that they defy description.

[4] Since therefore a person's love makes him altogether what he is, it is evident that the Lord cannot be present in a person's love if it is evil, only in a person's love that is good, thus in his good. People think that the Lord is present in truth called the truth of faith; but He is not present in truth devoid of good. Where good exists however He is present in truth through that good; and He is present in truth to the extent that it leads to good and to the extent that it emanates from good. Truth devoid of good cannot be said to be within a person; it is merely in his memory, residing there as factual knowledge which does not enter the person and form part of him until it becomes part of his life. It becomes part of his life when he loves it, and in love lives in accord with it. When this happens the Lord dwells with him, as also the Lord teaches in John,

He who has My commandments and does them, he it is who loves Me, and I will love him and will manifest Myself to him. And My Father will love him, and We will come to him and make Our home with him. John 14:21, 23.

'Manifesting Himself' means enlightening with the truths of faith from the Word; 'coming to him' means being present; and 'making Their home with him' means dwelling in his good.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.