Bible

 

Exodus 20

Studie

   

1 I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:

2 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.

3 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

4 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.

5 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

6 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

8 Pomni na den sobotní, abys jej světil.

9 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

10 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.

11 Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.

12 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

13 Nezabiješ.

14 Nesesmilníš.

15 Nepokradeš.

16 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.

18 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka.

19 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.

20 Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili.

21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh.

22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi.

23 Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě.

24 Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě.

25 Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho.

26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4113

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4113. 'By not giving him any indication that he was fleeing' means through the separation. This becomes clear without explanation. The statement that 'Jacob stole the heart of Laban the Aramean by not giving any indication that he was fleeing' is used in the historical sense to mean that Jacob deprived Laban of the hope of gaining possession of everything that was his and drove him into a state of dismay. For Laban believed that because Jacob served him everything belonging to Jacob would become his - not only his own daughters, who were Jacob's wives, and his daughters' sons, but also Jacob's flocks, according to the law known and accepted in those times, which is recorded in Moses,

If you buy a Hebrew slave he shall serve you six years; and in the seventh he shall go out free, for nothing. If his master has given him a wife and she has borne him sons and daughters, the wife and her children shall belong to her master, and he shall go out by himself. 1 Exodus 21:2, 4.

The fact that Laban had this law in mind is evident from Jacob's words later on in this chapter,

Unless the God of my father, the God of Abraham and the Dread of Isaac, had been with me, you would now have sent me away empty-handed. Genesis 31:42.

And from Laban's words,

Laban answered and said to Jacob, The daughters are my daughters, and the sons are my sons, and the flock is my flock, and all that you see is mine. Genesis 31:43.

Laban was not taking into consideration the fact that Jacob had not been bought as a slave, nor indeed was a slave, or that he belonged to a more illustrious family than he himself did, or also that Jacob had received his wives as well as the flock as wages. All this being so, that law did not apply to Jacob. Because by his fleeing Jacob now deprived Laban of that hope and as a consequence drove him into a state of dismay it is said that 'he stole the heart of Laban the Aramean by not giving any indication that he was fleeing'. In the internal sense however these words mean a change as regards good of the state meant by 'Laban' through separation. Concerning a change of state effected through separation, see what has been stated just above in 4111.

Poznámky pod čarou:

1. literally, with his own body

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.