230. O znesvěcení posvátného se hovoří v druhém přikázání desatera: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha “; a že se nesmí znesvěcovat, vyjadřuje Pánova modlitba slovy: „Buď posvěceno Tvé jméno.“ Co se však míní „jménem Božím“, to ví v křesťanském světě jen málokdo. Téměř nikdo to neví z toho důvodu, že v duchovním světě lidé nemají jména tak jako v přírodním světě, ale každý je tam pojmenován podle charakteru své lásky a moudrosti. Jakmile někdo vstoupí do společnosti či společenství druhých, získá okamžitě jméno, jež tam odpovídá jeho charakteru. Takto je pojmenován v duchovním jazyku, jenž má takovou povahu, že může pojmenovat každou jednotlivost, neboť každé písmeno jeho abecedy označuje něco konkrétního - a několik písmen spojených v jedno slovo, jako je jméno člověka, pojímá úplný stav tohoto objektu. To je jedním z divů duchovního světa.

Z toho vysvítá, že „Boží jméno“ ve Slovu označuje Boha se vším Božským, co je v Něm a co z Něj vychází. A jelikož Slovo je Božským plynutím, je Božím jménem. Jelikož pak všechny Božské hodnoty, jež nazýváme duchovními hodnotami církve, pocházejí ze Slova, jsou i ony Božím jménem.

Z toho tedy vidíme, co se míní v druhém přikázání slovy „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha“ a v Pánově modlitbě slovy: „Buď posvěceno Tvé jméno“. „Boží jméno“ a „Pánovo jméno“ mají na mnoha místech Slova obou zákonů obdobný význam - například u Matouš 7:22; 10:22; 18:5, 20; 19:29; 21:9; 24:9-10; u Jan 1:12; 2:23; 3:17-18; 12:13, 28; 14:14-16; 16:23-24, 26-27; 17:6; 20:31 a na mnoha dalších místech, a také ve velkém množství veršů ve Starém zákoně.

Kdo zná význam tohoto „jména“, ten může vědět, co znamenají následující Pánova slova: „Kdo přijme proroka ve jménu proroka, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého ve jménu spravedlivého, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných ve jménu učedníka, … nepřijde o svou odměnu.“ (Matouš 10:41-42)

Kdo „jménem proroka, spravedlivého a učedníka“ rozumí jen proroka, spravedlivého a učedníka, nezná jiný než pouze literní smysl této pasáže. Neví ani to, co je symbolizováno odměnou proroka, odměnou spravedlivého či odměnou učedníka za číši studené vody. Výrazy „jméno“ a „odměna proroka“ však označují stav a štěstí těch, kdo žijí v Božských pravdách, „jméno a odměna spravedlivého“ označuje stav a štěstí těch, kteří žijí v Božských dobrech, a „učedníkem“ se míní stav těch, kteří žijí některými duchovními hodnotami církve. „Číše studené vody“ označuje určitou míru pravdy.

Že „jméno“ symbolizuje charakter stavu lásky a moudrosti neboli dobra a pravdy, je zřejmé z těchto Pánových slov: „Kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.“ (Jan 10:2-3) „Volat ovce jménem“ znamená učit a vést každého, kdo žije v dobru lásky k bližnímu, a to podle stavu jeho lásky a moudrosti. „Dveřmi“ se míní Pán, jak je zjevné z verše 9 téže kapitoly: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze Mne, bude zachráněn.“ (Jan 10:9)

Z toho vysvítá, že musíme jít k samému Pánu, abychom mohli být zachráněni, a že každý, kdo jde k Němu, je „pastýřem ovcí“. Ale kdo k Němu nejde, je „zloděj a lupič“, jak praví 1. verš této kapitoly.