Bible

 

Exodus 12

Studie

   

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:

2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.

3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.

4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka.

5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.

6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.

7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.

8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou.

9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.

10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.

11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo.

12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.

13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím Krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.

14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.

15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.

16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.

17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.

18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.

19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.

20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.

21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.

22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.

23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.

24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.

25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.

26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?

27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.

28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.

29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.

30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.

31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.

32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.

33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.

34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.

35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.

36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.

37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.

38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.

39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.

40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let.

41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.

42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy Noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.

43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.

44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.

45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.

46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.

47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní.

48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.

49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.

51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

   

Ze Swedenborgových děl

 

True Christian Religion # 706

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 853  
  

706. The reason why the Lord's blood means His Divine truth and that of the Word is that His flesh means in the spiritual sense the Divine good of love, and these two are made one in the Lord. It is well known that the Lord is the Word; and there are two things to which everything in the Word has reference, Divine good and Divine truth. If therefore the Word is substituted for the Lord, it is plain that it is these two which are meant by His flesh and blood. It is established from many passages that blood means the Divine truth of the Lord or of the Word; for instance, from blood being called the blood of the covenant, since a covenant is a link, and linking is effected by the Lord by means of His Divine truth. Also in Zechariah:

By the blood of your covenant I shall release the captives from the pit, Zechariah 9:11.

And in the works of Moses:

After Moses had read the book of the law for the people to hear 1 , he sprinkled half the blood upon the people, and said, Behold the blood of the covenant, which Jehovah has made with you upon all these words, Exodus 24:3-8.

Also:

Jesus taking the cup gave it to them, saying, This is my blood, the blood of the new covenant, Matthew 26:27-28; Mark 14:24; Luke 22:20.

[2] The blood of the new covenant or testament cannot mean anything but the Word, which is called an old and a new covenant or testament, and so the Divine truth it contains. It is because blood has this meaning that the Lord gave them wine, saying, 'This is my blood'; and wine stands for Divine truth. For this reason it is also called 'the blood of grapes' (Genesis 49:11; Deuteronomy 32:14). This is plainer still from the Lord's words:

Truly, truly, I tell you: if you do not eat the flesh of the Son of Man and drink his blood, you will not have life in you. For my flesh is truly food, and my blood is truly drink. He who eats my flesh and drinks my blood, remains in me and I in him, John 6:50-58.

It is perfectly obvious that blood here means the Divine truth of the Word, because it is said that he who drinks it has life in himself, and remains in the Lord, and the Lord remains in him. It ought to be well known in the church that this is the effect of Divine truth and living in accordance with it, and that the Holy Supper strengthens this effect.

[3] It is because blood stands for the Lord's Divine truth, which is also the Divine truth of the Word, and because this is what the old and new covenants and testaments are, that blood was the holiest representative of the church among the Children of Israel. In that church every detail was a correspondence of something natural with something spiritual. For instance, they were to take some of the blood of the Passover and put it on the door-posts and lintels of their houses, to ensure the plague would not come upon them (Exodus 12:7, 13, 22).

The blood of the burnt offering was to be sprinkled over the altar, right to its foundations, and over Aaron, his sons and their clothes (Exodus 29:12, 16, 20-21; Leviticus 1:5, 11, 15; 3:2, 8, 13; 4:25, 30, 34; 8:15, 24; 17:6; Numbers 18:17 2 ; Deuteronomy 12:27). Also over the veil above the Ark, over the mercy-seat there, and over the horns of the incense altar (Leviticus 4:6-7, 17-18; 16:12-15). The blood of the Lamb stands for something similar in Revelation:

These have washed their robes and made them white in the blood of the Lamb, Revelation 7:14.

Also in these words from the same book:

War broke out in heaven, Michael and his angels fought against the dragon; and they defeated him by the blood of the Lamb and by the word of their 3 witness, Revelation 12:7, 11.

[4] It is impossible to think that Michael and his angels defeated the dragon by anything but the Lord's Divine truth in the Word. For angels in heaven cannot think about any blood, nor do they think about the Lord's passion; but they think of Divine truth and His resurrection. When therefore a person thinks about the Lord's blood, the angels perceive the Divine truth of His Word. When he thinks about the Lord's passion, they perceive His glorification, and then only His resurrection. I have been allowed to know by long experience that this is so.

[5] It is also plain from this passage in the Psalms of David that blood stands for Divine truth:

God will save the souls of the needy. Their blood will be precious in His eyes, and they will live and He will give them of the gold of Sheba, Psalms 72:13-16.

Blood being precious in God's eyes stands for Divine truth being with them; the gold of Sheba is wisdom coming from this. Also in Ezekiel:

Gather for the great sacrifice upon the mountains of Israel, so that you may eat flesh and drink blood; you will drink the blood of the princes of the earth, and you will drink blood until you are drunk. Thus shall I set my glory among the nations, Ezekiel 39:17-21.

This deals with the church which the Lord is to found among the gentiles. Blood cannot here mean blood, but the truth from the Word they possess; see just above.

Poznámky pod čarou:

1. Literally: in the ears of the people.

2. Corrected from (Lev.) Ezekiel 8:1.

3. The Latin has 'his witness'.

  
/ 853  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.