Bible

 

Exodus 12

Studie

   

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:

2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.

3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.

4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka.

5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.

6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.

7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.

8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou.

9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.

10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.

11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo.

12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.

13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím Krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.

14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.

15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.

16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.

17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.

18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.

19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.

20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.

21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.

22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.

23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.

24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.

25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.

26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?

27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.

28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.

29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.

30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.

31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.

32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.

33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.

34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.

35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.

36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.

37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.

38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.

39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.

40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let.

41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.

42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy Noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.

43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.

44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.

45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.

46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.

47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní.

48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.

49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.

51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7988

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7988. 'That all the hosts of Jehovah went out of the land of Egypt' means that those with whom truth and good were present but who had been held back until then were released. This is clear from the meaning of 'going out of the land of Egypt' as being released and delivered from molestations, 'going out' self-evidently meaning being released, while 'the land of Egypt' means molestations, see 7278; and from the meaning of 'the hosts of Jehovah' as the truths and forms of good that the spiritual Church possesses, and so those with whom truth and good are present, dealt with in 3448, 7236. The fact that truths and forms of good are meant by 'the hosts of Jehovah' is clear in Daniel,

There came out one small-sized horn of the he-goat, and it grew exceedingly towards the south, and towards the east, and towards the glorious [land]. And it grew even towards the hosts of heaven, and cast down to the earth some of the host, and of the stars, and trampled on them. It drew itself up even towards the prince of the host. And the host was set over the continual [burnt offering] on account of the transgression, because it cast down truth to the earth. At that point I heard a holy one speaking, How long is both the sanctuary and the host being trodden down? He said to me, Up to the evening and morning, two thousand three hundred times; then the sanctuary will be made correct. Daniel 8:9-14.

Here it is plainly evident that 'the hosts' means truths and forms of good, for it says that [the hem] cast down to the earth some of the host and of the stars, and after this that it cast down truth to the earth, and that the host was to be trodden down up to the evening and morning, which is the Lord's Coming.

[2] Since truths and forms of good make up 'the hosts of Jehovah', angels are therefore called His 'hosts' in the first Book of Kings,

Micah the prophet said, I saw Jehovah sitting on His throne, and the entire host of heaven standing beside Him. 1 Kings 22:19.

And in David,

Bless Jehovah, His angels, powerful with strength; bless Jehovah, all His hosts, His ministers. Psalms 103:20-21.

Angels are called 'hosts' by virtue of the truths and forms of good present with them. Not only angels used to be referred to as the hosts of Jehovah but also the lights in the sky - the sun, moon, and stars. And they were referred to as such because 'the sun' was a sign of the good of love, 'the moon' a sign of the good of faith, and 'the stars' a sign of cognitions of goodness and truth. Reference to those lights as 'hosts' is evident in the Book of Genesis,

The heavens and the earth were finished, and all their hosts. Genesis 1:1.

Here 'hosts' is used to mean all the lights in the sky; but in the internal sense, in which the subject at that point is the new creation of a person, 'hosts' is used to mean truths and forms of good.

[3] Likewise in David,

Praise Jehovah, all His angels, praise Him, all His hosts; praise Him, sun and moon, praise Him, all stars of light. Psalms 148:1, 3.

'Sun' means the good of love, and 'moon' the good of faith, see 1529, 1530, 2441, 2495, 4060, 4696, 5377, 7083; and 'stars' means cognitions of good and truth, 1808, 2120, 2495, 2849, 4697.

[4] One reason why 'sun, moon, and stars' means forms of good and truths is that in heaven the Lord is a Sun to those who are celestial and a Moon to those who are spiritual, 1521, 1529-1531, 3636, 3643, 4300, 4721 (end), 5097, 7078, 7083, 7171, 7173; and another reason is that angelic dwelling-places shine like stars, in keeping with the following in Daniel,

Then those who have intelligence will shine like the brightness of the expanse, and those who turn many to righteousness like the stars forever and into eternity. Daniel 12:9.

[5] Since angels, by virtue of truths and forms of good, are spoken of as 'the hosts of Jehovah', and also the sun, moon, and stars are called such, and since all truth and good come from the Lord, the Word refers to the Lord as Jehovah Zebaoth, that is, Jehovah of Hosts, 3448. And another reason why it refers to Him in this way is that He fights on a person's behalf against the hells.

From all this one may now see what 'the hosts of Jehovah' is used to mean in the internal sense. The children of Jacob who went out of Egypt were not such, though they represented them. This is evident from their life in Egypt, where they were unacquainted with Jehovah, even with His name before it was made known to Moses from the bramble bush, Exodus 3:13-16; and also they were calf-worshippers no less than the Egyptians were, as may be deduced from Exodus 32. And their life in the wilderness too shows that their character was such that they could not be led into the land of Canaan. Thus they were anything but the hosts of Jehovah.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.