Bible

 

Exodus 12

Studie

   

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:

2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.

3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.

4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka.

5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.

6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.

7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.

8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou.

9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.

10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.

11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo.

12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.

13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím Krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.

14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.

15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.

16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.

17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.

18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.

19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.

20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.

21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.

22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.

23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.

24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.

25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.

26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?

27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.

28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.

29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.

30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.

31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.

32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.

33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.

34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.

35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.

36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.

37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.

38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.

39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.

40 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let.

41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.

42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy Noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.

43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.

44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.

45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.

46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.

47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní.

48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.

49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.

50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.

51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 7845

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

7845. Verses 7-11 And they shall take some of the blood and put it onto the two doorposts and onto the lintel, on the houses in which they will eat it. And they shall eat the flesh on that night; roasted with fire, and [with] unleavened bread on bitter herbs, they shall eat it. Do not eat any of it raw, nor boiled at all in water, but roasted indeed with fire, its head over its legs and over its middle. And you shall not leave any of it until the morning; and what does remain of it until the morning you shall burn with fire. And thus you shall eat it: Your loins girded, your shoes on your feet, and your rod in your hand. And you shall eat it in haste; it is a Passover to Jehovah.

'And they shall take some of the blood' means holy truth belonging to the good of innocence. 'And put it onto the two doorposts and onto the lintel' means the truths and forms of good of the natural. 'On the houses' means the desires composing a will that seeks what is good. 'In which they will eat it' means enjoyment. 'And they shall eat the flesh' means enjoyment of what is good. 'On that night' means when the damnation of the evil takes place. 'Roasted with fire' means good that is the product of love. 'And unleavened bread' means what has been purified from all falsity. 'On bitter herbs' means through the unpleasant experiences of temptation. 'They shall eat it' means enjoyment. 'Do not eat any of it raw' means that it must not be devoid of love. 'Nor boiled at all in water' means that it must not come out of truth. 'But roasted indeed with fire' means that it must be a product of love. 'Its head over its legs and over its middle' means from what is inmost to what is external. 'And you shall not leave any of it until the morning' means the duration of this state before the state of enlightenment in heaven. 'And what does remain of it until the morning you shall burn with fire' means the state leading up to the end arrived at through temptations. 'And thus you shall eat it' means enjoyment in a state of separation from the evil who have been molesters, and preservation at that time. 'Your loins girded' means in respect of their interiors. 'Your shoes on your feet' means in respect of their exteriors. 'And your rod in your hand' means in respect of means. 'And you shall eat it in haste' means their feeling in their state of separation. 'It is a Passover to Jehovah' means the Lord's presence, and deliverance by Him.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.