Bible

 

Deuteronomium 4

Studie

   

1 Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává.

2 Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali.

3 Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého.

4 Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni.

5 Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí.

6 Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest.

7 Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu?

8 A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám?

9 A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.

10 A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili.

11 Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.)

12 I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu,

13 Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných.

14 Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.

15 Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně),

16 Abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy,

17 Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří,

18 Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí.

19 Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem,

20 Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako jste dne tohoto.

21 Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

22 Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou.

23 Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, aneb obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.

24 Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý.

25 Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho:

26 Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete.

27 A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin,

28 A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí.

29 Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své.

30 Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho,

31 (Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim.

32 Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového?

33 Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal?

34 Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima?

35 Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.

36 Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně.

37 Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta,

38 Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví, jakož dnes vidíš.

39 Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného.

40 Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

41 Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce.

42 Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal:

43 Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse.

44 Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským,

45 A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta,

46 Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta,

47 A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, v zemi, kteráž jest před Jordánem k východu slunce,

48 Od Aroer, (jenž leží při břehu potoka Arnon), až k hoře Sion, kteráž jest Hermon.

49 I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod horou Fazga.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 9503

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

9503. 'And you shall put into the ark the Testimony' means Divine Truth, which is the Lord in heaven. This is clear from the meaning of 'the ark' as heaven, dealt with above; and from the meaning of 'the Testimony' as Divine Truth, thus the Lord in heaven, dealt with below. The reason why Divine Truth is the Lord in heaven is that the Lord is Goodness itself and Truth itself, for both emanate from Him and He Himself composes what emanates from Him. So it is that the Lord is heaven, for Divine Truth which emanates from Him and is received by the angels makes heaven. Consequently the more perfect the manner in which angels receive Divine Truth that comes from the Lord and accordingly receive the Lord, the more perfect the human forms they possess. Eventually they become so perfect that their beauty surpasses belief; anyone who sees them, as I have done, will be dumbfounded. For in their outward form angels are manifestations of heavenly love and charity, and that is the truly human form. The reason why angels possess human forms is that the Divine in heaven is the Lord, and those who receive Divine Truth within good from Him are images of Him.

[2] As regards the meaning of 'the Testimony', a distinction is drawn in the Word between laws, statutes, judgements, commandments, testimonies, words, commands, truths, and covenants, as may be recognized from a number of places, especially in David's Psalms 119, where all these terms occur, testimonies doing so in verses 2, 14, 31, 46, 59, 88, 99, 111, 119, 125, 138, 144, 168. A like distinction occurs elsewhere in the same author,

The law of Jehovah is perfect, restoring the soul; the testimony of Jehovah is sure, making wise the simple; the commands of Jehovah are right, rejoicing the heart; the commandment of Jehovah is pure, enlightening the eyes; the judgements of Jehovah are truth, they are righteous altogether. Psalms 19:7-9.

The like occurs in Moses, at Deuteronomy 4:45; 6:17, 20; also in Jeremiah 44:23; and many times elsewhere. From all this it may be recognized that 'the Testimony' means Divine Truth, which testifies of the Lord, and so means the Word. For in the highest sense of the Word the only subject is the Lord, and this is why the internal sense testifies of Him, that is, contains teachings about Him and about the truths of faith and forms of the good of love which He is the source of. 'Testimony' is again used with this meaning in the Book of Revelation,

... those who had been killed on account of the Word of God and on account of the testimony which they had. Revelation 6:9.

And elsewhere,

They conquered the dragon by the blood of the Lamb, and by the word of their testimony. Revelation 12:11.

'The blood of the Lamb' is Divine Truth emanating from the Lord, 7846, 7877, 9127, 9393, while 'the word of their testimony' is Divine Truth received by man. 'Testimony' is used with the same meaning at Revelation 12:17; 19:10.

[3] The fact that Divine Truth emanating from the Lord is called 'the Testimony' because it testifies of the Lord is clear from the Lord's own words in John,

He who comes from heaven is above all. What He has seen and heard, that He testifies. He who receives His testimony has set his seal [to this], that God is truthful. John 3:31-33.

In the same gospel,

I am One who testifies of Myself; and He, the Father, who sent Me testifies of Me. John 8:18.

In the same gospel,

Search the Scriptures; and it is they that testify of Me. John 5:39.

And in the same gospel,

The Paraclete, the Spirit of truth, He will testify of Me. John 15:26-27.

From all this it is clear that Divine Truth is called the Testimony because it testifies of the Lord. This Divine Truth is the Word, for as stated above, the only subject in the highest sense of the Word is the Lord; this is what makes the Word Divine and therefore what makes it holy. Furthermore the Ten Words or the Law which were declared from Mount Sinai, inscribed on two tablets [of stone], and stored in the ark, is what is here called the Testimony. For that Law means the Word or Divine Truth emanating from the Lord, in its entirety, see 9416. It is evident from the Lord's own words to Pilate that He is the One from whom Divine Truth comes,

Pilate said, Are you a king? Jesus answered, You say [it, because] I am a King. For this I was born, and for this I have come into the world, that I may bear testimony to the truth. John 18:37.

'A king' in the internal sense means Divine Truth, see 1672, 2015, 2069, 3009, 3670, 4581, 4966, 5044, 5068, 6148. This was why the Lord said, 'I am a King' and, 'For this I was born, that I may bear testimony to the truth', that is, that He Himself is Divine Truth. From all this it is now evident that 'the Testimony' in the ark means Divine Truth and so the Lord in heaven.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.