Bible

 

Deuteronomium 4

Studie

   

1 Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává.

2 Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali.

3 Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého.

4 Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni.

5 Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí.

6 Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest.

7 Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu?

8 A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám?

9 A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým.

10 A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili.

11 Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.)

12 I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu,

13 Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných.

14 Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí.

15 Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně),

16 Abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy,

17 Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří,

18 Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí.

19 Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem,

20 Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako jste dne tohoto.

21 Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

22 Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou.

23 Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, aneb obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.

24 Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý.

25 Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho:

26 Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete.

27 A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin,

28 A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí.

29 Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své.

30 Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho,

31 (Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný,) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim.

32 Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového?

33 Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal?

34 Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima?

35 Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.

36 Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně.

37 Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta,

38 Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví, jakož dnes vidíš.

39 Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného.

40 Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

41 Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce.

42 Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal:

43 Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse.

44 Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským,

45 A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta,

46 Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta,

47 A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, v zemi, kteráž jest před Jordánem k východu slunce,

48 Od Aroer, (jenž leží při břehu potoka Arnon), až k hoře Sion, kteráž jest Hermon.

49 I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod horou Fazga.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Apocalypse Explained # 787

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 1232  
  

787. And the whole earth wondered after the beast, signifies the acceptance of these by the more learned in the church, and the reception from afar by the less learned. This is evident from the signification of "to wonder after the beast," as being (in reference to the disagreement with the Word apparently cleared away by devised conjunctions of works with faith) the acceptance by the more learned, and the reception by the less learned (of which presently). Also from the signification of "earth," as being the church (See above, n. 29, 304, 417, 697, 741, 742, 752). "The whole earth wondered after the beast" signifies acceptance and reception, because wondering attracts, and those who are attracted follow.

[2] In the Word mention is frequently made of "going" and "walking after God," "after other gods," "after a leader," and "after many;" and these expressions signify to follow and acknowledge in heart, also to be and to live with them, and to be consociated, as in the following passages. In the first book of Kings:

David hath kept My commandments, and hath walked after Me with his whole heart, to do that which is right in Mine eyes (1 Kings 14:8).

In the first book of Samuel:

The sons of Jesse had gone after Saul to the war (1 Samuel 17:13).

In Moses:

Thou shalt not follow after many to evils; thou shalt not answer respecting a cause of strife to turn aside after many (Exodus 23:2).

In Jeremiah:

Thou shalt not go after other gods whom thou hast not known (Jeremiah 7:9).

In the same:

They went after other gods to serve them (Jeremiah 11:10; Deuteronomy 8:19).

In Moses:

The man who shall go after Baal-peor, Jehovah thy God will destroy from the midst of thee (Deuteronomy 4:3).

From this it is evident that "to go after" anyone signifies to follow him, obey him, act from him, and live from him; "to walk and live" 1 also signifies to live. From this it can be seen that "to wonder after the beast" signifies acceptance and reception from the persuasion that the disagreement with the Word is apparently cleared away.

[3] Acceptance by the more learned and reception from afar by the less learned is signified, because the modes of conjoining faith with its life, which is good works, were devised by the learned; while the less learned, because they were unable to investigate interiorly these disagreements, received them, each one according to his apprehension; consequently this dogma, that faith alone is the essential means of salvation, has been received in the whole earth, or in the Christian Church.

[4] It shall be explained also in a few words how the chief point of that religion, namely, that in faith alone there is salvation, and not in good works, has been apparently cleared away, and is therefore accepted by the learned. For these have devised stages of the progress of faith to good works, which they call steps of justification. They make the first step to be the hearing from masters and preachers, the second step information from the Word that it is so; the third step acknowledgment; and since nothing of the church can be acknowledged in heart unless temptation precede, therefore they join temptation to this step; and if the doubts that are then encountered are dissipated by the Word or by the preacher, and thus the man conquers, they say that the man has confidence, which is a certainty that it is so, and also confidence that he is saved by the Lord's merit. But as the doubts that are encountered in temptation arise chiefly from not understanding the Word, where "deeds," "works," "doing," and "working" are so often mentioned, they say that the understanding must be held in check under obedience to faith. Hence follows the fourth step, which is the endeavor to do good; and in this they rest, saying that when man arrives at this stage he has been justified, and that then all the acts of his life are accepted by God, and the evils of his life are not seen by God, because they are pardoned. This conjunction of faith with good works has been devised by the learned and also accepted by them. But this conjunction rarely extends to the common people, both because it transcends the comprehension of some of them, and because they are for the most part engaged in their business and employments, and these divert the mind from gaining an understanding of the inner mysteries of this doctrine.

[5] But the conjunction of faith with good works, and thereby apparent agreement with the Word, is received in a different manner by the less learned. These know nothing about the steps of justification, but believe that faith alone is the only means of salvation; and when they see from the Word and hear from the preacher that goods must be done and that man will be judged according to his works, they think that faith produces good works, for they know no otherwise than that faith is to know the things that the preacher teaches, and thence to think that it is so; and because this comes first they believe that faith produces good works, which they call the fruits of faith, not knowing that such a faith is a faith of the memory only, and viewed in itself is historical faith, because it is from another, and thus another's with themselves, and that such a faith can never bring forth any good fruit. Into this error most of those in the Christian world have fallen, for the reason that faith alone has been received as the chief means, yea, as the only means of salvation. But how faith and charity, or believing and doing, make one shall be told hereafter.

Poznámky pod čarou:

1. The photolithograph has "ambulare et vivere significat vivere;" "to walk and live signifies to live."

  
/ 1232  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.