Bible

 

Deuteronomium 28

Studie

   

1 Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země.

2 A přijdou na tě všecka požehnání tato, a vyplní se při tobě, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého.

3 Požehnaný budeš v městě, Požehnaný i na poli.

4 Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

5 Požehnaný koš tvůj i díže tvá.

6 Požehnaný budeš vcházeje, Požehnaný i vycházeje.

7 A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou; jednou cestou vytáhnou proti tobě, a sedmi cestami před tebou utíkati budou.

8 Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.

9 Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý, jakož zapřisáhl tobě, když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, a choditi po cestách jeho.

10 I uzří všickni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou, a budou se báti tebe.

11 Učiní také Hospodin, že hojnost míti budeš všeho dobrého, plodu života svého, i plodu dobytků svých, i úrod zemských v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá.

12 Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš.

13 I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší, a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je.

14 A neuchýlíš se od žádného slova, kteráž já dnes přikazuji tobě, ani na pravo ani na levo, odcházeje po bozích cizích, abys jim sloužil.

15 Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázaní a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě.

16 Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli.

17 Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá.

18 Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

19 Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje.

20 Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne.

21 Dopustí Hospodin, aby se přídržely tebe morní bolesti, až tě i vypléní z země, do níž se béřeš, abys ji dědičně opanoval.

22 Bíti tě bude Hospodin souchotinami, zimnicí, pálivostí, horkem, mečem, suchem a rudou, a budou tě stíhati, až tě i zkazí.

23 I to nebe, kteréž jest nad hlavou tvou, bude měděné, a země, kteráž jest pod tebou, železná.

24 Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen.

25 Učiní i to Hospodin, že poražen budeš od nepřátel svých; jednou cestou vytáhneš proti nim, a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich, a musíš se smýkati po všech královstvích země.

26 I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému, a šelmám zemským, a nebude, kdo by je odehnal.

27 Raní tě Hospodin vředem Egyptským, neduhy na zadku, prašivinami a svrabem nezhojitelným.

28 Raní tě Hospodin pominutím smyslu, slepotou a tupostí srdce,

29 Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil.

30 Manželku sobě zasnoubíš, a jiný s ní obývati bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici štípíš, a sbírati na ní nebudeš.

31 Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude, a ty jeho jísti nebudeš; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou, anižť se zase navrátí; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým, a žádný ho nevysvobodí.

32 Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou, a oči tvé na to hledíce, umdlívati budou pro ně celého dne, a nebude síly v ruce tvé.

33 Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny.

34 A omámený budeš nad těmi věcmi, kteréž viděti budou oči tvé.

35 Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách, tak že se nebudeš moci zhojiti, od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy.

36 Zavede tě Hospodin i krále tvého, kteréhož ustanovíš nad sebou, do národu, kteréhož jsi ty neznal, ani předkové tvoji, a sloužiti tam budeš bohům cizím, dřevu a kameni.

37 A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin.

38 Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání, a málo shromáždíš, nebo sžerou to kobylky.

39 Vinice štípíš a dělati je budeš, ale vína píti ani sbírati nebudeš, nebo červ sžíře je.

40 Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých, a však olejem se pomazovati nebudeš, nebo sprchne ovoce s olivy tvé.

41 Synů a dcer naplodíš, a nebudeš jich míti, nebo zajati budou.

42 Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí.

43 Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš.

44 On půjčovati bude tobě, a ty nebudeš míti, co bys půjčil jemu; on bude přednější, a ty poslednější.

45 A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou, a obklíčí tě, až i zahyneš, jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého, a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě.

46 A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky,

47 Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí.

48 A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí; a vloží na šíji tvou jho železné, dokudž tě nesetře.

49 Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš,

50 Národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje.

51 A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí.

52 A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě,

53 Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.

54 Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal,

55 Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých.

56 Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své,

57 Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.

58 Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto, kteráž psána jsou v knize této, abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého:

59 Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé, a rány semene tvého, rány veliké a trvánlivé, i nemoci těžké a dlouhé.

60 A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské, jichžs se strašil, a přichytí se tebe.

61 Všelijaký také neduh a všelikou ránu, kteráž není psána v knize zákona tohoto, uvede Hospodin na tebe, dokudž nebudeš vyhlazen.

62 A zůstane vás maličko, ješto vás prvé bylo mnoho, jako hvězd nebeských, proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého.

63 I stane se, že jakož se veselil Hospodin nad vámi, dobře vám čině a rozmnožuje vás, tak veseliti se bude Hospodin nad vámi, když vás zkazí a vyhladí, a vypléněni budete z země, do kteréž jdete, abyste dědičně vládli jí.

64 A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kameni.

65 A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli.

66 I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem.

67 Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.

68 A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech, cestou, o níž jsem řekl tobě: Nebudeš jí viděti více; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky, a nebude, kdo by koupil.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 9261

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

9261. 'You shall keep yourself well away from the word of a lie' means detesting falsity that arises from evil. This is clear from the meaning of 'a lie' as falsity arising from evil, dealt with in 8908, 9248, falsity arising from evil being meant since it is the falsity people should keep well away from because it derives its essential nature from evil, and evil and good are contrary to each other because evil comes from hell and good comes from heaven, where it is received from the Lord (but falsity which does not arise from evil, being falsity due to lack of knowledge, is not the same, see 1679, 2863, 4551, 4552, 4729, 4736, 6359, 7272, 7574, 8149, 8311, 8318 (end), 9258); and from the meaning of 'keeping oneself well away from' as detesting. The origin of this meaning of 'keeping well away from' as detesting lies with things seen in the spiritual world, where people's differences, disagreements, and detestations in regard to aspects of spiritual life keep them apart from one another. For in that world people seen together in the same place are in a like state in regard to their feelings and consequently their thoughts. But as soon as there is disagreement among them they are separated and kept apart from one another, as far away as the degree of disagreement determines. This is what happens because in the spiritual world extensions of space, like periods of time, are states also, and therefore distances are differences between states. Nevertheless states manifest themselves visually there as extensions of space, and the differences between them as distances. Regarding extensions of space and distances, and also periods of time, that they are states, see 1273-1277, 1376-1381, 2625, 3356, 3387, 3404, 3638-3641, 4321, 4882, 7381, 9104. Yet nevertheless there appear to be extensions of space and distances, but such appearances are the direct product of the changes of the state which things on more internal levels undergo, 5605. From all this it is now evident that 'keeping well away from' in the internal sense means detesting.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 4447

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

4447. 'Hamor spoke to them, saying' means the good of the Church among the Ancients. This is clear from the representation of 'Hamor' as that which was received from the Ancients, dealt with in 4431, namely the good of the Church received from them, for the good of the Church is 'a father', and the truth derived from that good, meant here by 'Shechem', is 'a son' - which also is why 'father' in the Word means good, and 'son' truth. The expression 'the good of the Church among the Ancients' is used here, not the good of the Ancient Church, for the reason that the phrase 'the Church among the Ancients' is used to mean the Church that descended from the Most Ancient Church which existed before the Flood, whereas the Ancient Church is used to mean the Church which came into existence after the Flood. Those two Churches have been dealt with several times previous to this, when it has been shown that the Most Ancient Church which existed before the Flood was celestial whereas the Ancient Church which came into existence after the Flood was spiritual. The difference between the two has also been dealt with often.

[2] Remnants of the Most Ancient Church which was celestial were still in existence in the land of Canaan, especially among those in that land who were called Hittites and Hivites. The reason why such remnants did not exist anywhere else was that the Most Ancient Church, which was called Man or Adam, 478, 479, existed in the land of Canaan, where the garden of Eden, which meant the intelligence and wisdom of the members of that Church, 100, 1588, and the trees in it their perception, 103, 2163, 2722, 2972, was therefore situated. And because intelligence and wisdom were meant by that garden or paradise the Church itself is also meant by it. And because the Church is meant, so also is heaven; and because heaven is meant, so also in the highest sense is the Lord. So it is that in the highest sense the land of Canaan also means the Lord, in the relative sense heaven and also the Church, and in the personal sense the member of the Church, 1413, 1437, 1607, 3038, 3481, 3705. So it is too that the word 'land' standing by itself in the Word has a similar meaning, 566, 662, 1066, 1067, 1413, 1607, 3355; while a new heaven and a new earth mean a new Church, internally and externally, 1733, 1850, 2117, 2118 (end), 3355 (end). The Most Ancient Church was situated in the land of Canaan, see 567, and it was from this that places there became representative. It explains why Abram was commanded to go there, and also why the land was given to his descendants from Jacob, namely that the representatives connected with the places which were to be used in the composition of the Word might be perpetuated, 3686. This was why every place in that land, including mountains and rivers, and also all the borders surrounding it, became representative, 1585, 1866, 4240.

[3] From all these considerations one may see what the expression 'Church among the Ancients' is used to mean, namely remnants of the Most Ancient Church. And because those remnants existed among the Hittites and Hivites, Abraham, Isaac, and Jacob, with their wives, acquired a burial-place among the Hittites in their land, Genesis 23:1-end; Genesis 49:29-32; 50:13; and Joseph among the Hivites, Joshua 24:32. Hamor, Shechem's father, represented the remnants of that Church, and as a consequence means the good of the Church among the Ancients and therefore the origin of interior truth from a Divine stock, 4399. What the difference is between the Most Ancient Church which existed before the Flood and the Ancient Church which came into existence after the Flood, see 597, 607, 608, 640, 641, 765, 784, 895, 920, 1114-1128, 1238, 1327, 2896, 2897.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.