Bible

 

Deuteronomium 25

Studie

   

1 Vznikla-li by jaká nesnáz mezi některými, a přistoupili by k soudu, aby je rozsoudili, tedy spravedlivého ospravedlní, a nepravého odsoudí.

2 Bude-li pak hoden mrskání nepravý, tedy káže ho položiti soudce a mrskati před sebou, vedlé nepravosti jeho v jistý počet ran.

3 Čtyřidcetikrát káže ho mrštiti, aniž přidá více, aby, jestliže by jej nadto mrskal ranami mnohými, nebyl příliš zlehčen bratr tvůj před očima tvýma.

4 Nezavížeš úst vola mlátícího.

5 Když by bratří spolu bydlili, a umřel by jeden z nich, nemaje syna, nevdá se ven žena toho mrtvého za jiného muže; bratr jeho vejde k ní, a vezme ji sobě za manželku, a právem švagrovství přižení se k ní.

6 Prvorozený pak, kteréhož by porodila, nazván bude jménem bratra jeho mrtvého, aby nebylo vyhlazeno jméno jeho z Izraele.

7 Nechtěl-li by pak muž ten pojíti příbuzné své, tedy přijde příbuzná jeho k bráně před starší a řekne: Nechce příbuzný můj vzbuditi bratru svému jména v Izraeli, a nechce podlé práva švagrovství pojíti mne.

8 Tedy povolají ho starší města toho, a mluviti budou s ním; a stoje, řekl-li by: Nechci jí pojíti,

9 Přistoupí příbuzná jeho k němu před staršími, a szuje střevíc jeho s nohy jeho, a pline mu na tvář a odpoví, řkuci: Tak se má státi muži tomu, kterýž by nechtěl vzdělati domu bratra svého.

10 I bude nazváno jméno jeho v Izraeli: Dům bosého.

11 Když by se svadili někteří spolu jeden s druhým, a přistoupila by žena jednoho, aby vysvobodila muže svého z ruky bijícího jej, i vztáhla by ruku svou a uchopila by ho za lůno:

12 Tedy utneš ruku její, neslituje se nad ní oko tvé.

13 Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího.

14 Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího.

15 Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti, aby se prodlili dnové tvoji v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.

16 Nebo v ohavnosti jest Hospodinu Bohu tvému, kdožkoli činí ty věci, všeliký činící nepravost.

17 Pamatuj na to, coť učinil Amalech na cestě, když jste šli z Egypta:

18 Kterak vyšed tobě v cestu, zadní houf tvůj všech mdlých, kteříž šli za tebou, pobil, když jsi ty byl zemdlený a ustalý, a nebál se Boha.

19 Protož když byl Hospodin Bůh tvůj dal tobě odpočinutí ode všech nepřátel tvých vůkol v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, abys dědičně obdržel ji, vyhladíš památku Amalecha pod nebem; nezapomínejž na to.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1846

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1846. 'And these will afflict them' means their grievous temptations. This becomes clear from the meaning of 'afflicting' or affliction as persecution and therefore as temptation. In the Word of the Lord nothing else is meant by 'affliction', as in Isaiah,

I will refine you, but not with silver; I will single you out in the furnace of affliction. Isaiah 48:10.

'Affliction' stands for temptation.

In Moses,

You shall remember all the way in which Jehovah your God has led you these forty years in the wilderness to afflict you and to tempt you. Jehovah fed you with manna in the wilderness, which your fathers did not know, to afflict you and to tempt you, to do good to you in [your] latter end. Deuteronomy 8:2, 16.

'To afflict' plainly means to tempt.

[2] In the same author,

And the Egyptians ill-treated us and afflicted us, and imposed hard service upon us, and we cried out to Jehovah the God of our fathers, and Jehovah heard our voice and saw our affliction, and our toil, and our oppression. Deuteronomy 26:6-7.

Here the same things are mentioned as in the present verse, that they served as slaves and were afflicted, by which - as also by their afflictions in the wilderness, which in addition represented the Lord's temptations - the temptations of believers were meant.

[3] As in Isaiah,

He was despised, a man of sorrows, on account of which as it were men hid their faces from Him. He was despised, and we esteemed Him not. Surely He has borne our sicknesses and carried our sorrows, yet we esteemed Him stricken, smitten of God, and afflicted. Isaiah 53:3-4.

These words mean the Lord's temptations. The words 'He has borne our sicknesses and carried our sorrows' are not used to mean that believers will not undergo any temptation, nor that He transferred their sins on to Himself and so bore them Himself. Rather, they mean that He who overcame the hells through the conflicts brought about by temptations and through victories would in the same manner - all by Himself, even as to His Human Essence - endure the temptations experienced by believers.

[4] The Lord too calls temptations afflictions: in Mark,

These are the ones sown upon rocky ground. When they have heard the word they have no root in themselves but endure for a while. Then, when affliction and persecution arise because of the word they immediately stumble. Mark 4:16-17.

'Affliction' clearly stands for temptation. 'Having no root in themselves' is having no charity, for it is in charity that faith is rooted, and those who are not endowed with that root give way in temptations. In John,

In the world you have affliction; but be of good cheer, I have overcome the world. John 16:33.

'Affliction' stands for temptation.

[5] In Matthew,

Nation will be roused against nation and kingdom against kingdom. All these are the start of sorrows. At that time they will deliver you up to affliction. There will be great affliction then such as has not been from the beginning of the world. Immediately after the affliction of those days the sun will be darkened. Matthew 24:7-9, 21, 29.

This refers to the close of the age, or last times of a Church. 'Affliction' stands for temptations, external and internal, external temptations being persecutions by the world, internal by the devil. The non-existence of charity is meant by 'nation against nation' and 'kingdom against kingdom', and by 'the sun' - that is, the Lord, love and charity - being 'darkened'.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.