15. Kapitola 4. Pán svým utrpením na kříži neodstranil hříchy, ale snášel je.

Někteří lidé v církvi věří, že utrpením na kříži Pán odstranil hříchy, a tím uspokojil Otce a vykoupil lidstvo. Někteří se také domnívají, že Pán vzal na Sebe hříchy těch, kdo v Něj věří, nesl je a svrhl je do mořské hlubiny, tedy do pekla. Dotvrzují to těmito slovy Jana k Ježíši:

Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. (Jan 1:29)

a Pánovými slovy u Izajáše:

Nemoci naše On nesl, naše bolesti na Sebe vzal. Proklán byl pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, Jeho jizvami jsme uzdraveni. Hospodin Jej postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořen, ústa však neotevřel, jako beránek vedený na porážku. Byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost Mého lidu, aby vydal svévolníka jeho hrobu a boháče jeho smrti. Z práce Své duše prohlédne a uspokojí se. Tím, co zakusí, ospravedlní mnohé, neboť jejich nepravosti On na Sebe vezme. Vyprázdnil až na smrt duši Svou a byl počten mezi přestupníky. On nesl hřích mnohých a byl zástupcem přestupníků. (Izajáš 53:4 -do konce)

Obě tyto pasáže hovoří o Pánových pokušeních a o Jeho utrpení. Tím, že vzal na Sebe nevěrnosti a nemoci a že byl postižen pro nepravost nás všech, se rozumí něco podobného jako snášením bolestí a nepravostí. Proto si nejdříve řekněme, co se rozumí snášením nepravostí, a pak co se míní jejich přebráním na sebe.

Snášením nepravostí se nemyslí nic jiného než podrobení se těžkým pokušením a strpění, aby s Ním Židé zacházeli jako se Slovem - což dělali proto, že On byl Slovem. Církev, která v té době u Židů existovala, byla totiž zcela zpustošená, neboť oni převrátili vše, co Slovo obsahovalo, takže v něm nezůstalo nic pravdivého; proto také neuznali Pána. Tak je třeba chápat a pojímat význam všeho, co souviselo s Jeho utrpením. Podobné to bylo s proroky, kteří předobrazovali Pána vzhledem ke Slovu, a odsud i církvi; Pán sám byl prorok.

Že sám Pán byl prorok, lze vyčíst z těchto veršů:

Ježíš řekl: „Prorok není beze cti, leda ve Své vlasti a ve Svém domě.” (Matouš 13:57; Marek 6:4; Lukáše 4:24)

Ježíš řekl: „Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.” (Lukáše 13:33)

Řekli o Ježíši: „To je ten prorok z Nazareta.” (Matouš 21:11; Jan 7:40)

Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi.” (Lukáše 7:16)

Prorok z prostředku bratří bude povolán, Jehož budou poslouchat. (Deuteronomium 18:15-19)

Že s proroky bylo nakládáno podobným způsobem, vysvítá z následujících míst. Proroku Izajášovi bylo přikázáno, aby znázornil stav církve tím, že měl odložit pytel ze svých beder, zout si boty z nohou a po tři léta chodit nahý a bosý, na znamení a zázrak. (Izajáš 20:2-3)

Proroku Jeremjáši bylo přikázáno znázornit stav církve tím, že si měl koupit pás, dát si jej kolem beder a nesmáčet jej ve vodě. Pak jej měl ukrýt ve skalní trhlině u Eufratu; a po uplynutí mnoha dnů jej nalezl zničený. (Jeremiáše 13:1-7)

Tentýž prorok znázornil stav církve tím, že si nevzal na určeném místě žádnou ženu, nevešel do domu smuteční hostiny, nechodil tam, kde se naříká, ani nevešel do domu, v němž se hoduje. (Jeremiáše 16:2, 5, 8)

Proroku Ezechielovi bylo poručeno, aby stav církve znázornil tím, že si břitvou oholí hlavu i bradu, potom to rozdělí na tři díly a třetinu spálíuprostřed města, třetinu rozseká mečem a třetinu rozptýlí do větru. Hrstku toho měl vzít do cípu svého pláště a pak hodit do ohně a spálit. (Ezechiel 5:1, 4)

Témuž prorokovi bylo poručeno, aby stav církve znázornil tím, že si připraví věci k přesídlení a že se přestěhuje před očima synů izraelských ze svého místa na jíné, že měl vynést své věci za dne a za soumraku vyjít prokopanou zdí a zastřít si tvář, aby neviděl zemi - a tak měl být předzvěstí pro izraelský dům. A pak měl prorok říci: Já jsem předzvěstí toho, co vás čeká; co jsem dělal já, to udělají jim. (Ezechiel 12:3-7, 11)

Proroku Ozeášovi bylo přikázáno, aby stav církve znázornil tím, že si vezme za ženu jistou nevěstku. Vzal si ji a ona mu porodila tři děti, z nichž jedno nazval Jizreel, druhé Neomilostněná a třetí Nejste můj lid. (Ozeáš 1:2-9)

Také mu bylo přikázáno, aby šel a miloval ženu, milenku jiného, cizoložnici, kterou si opatřil za patnáct stříbrných. (Ozeáš 3:1-2)

Proroku Ezechielovi bylo poručeno, aby stav církve znázornil tím, že si vezme cihlu a vyryje na ni město Jeruzalém, položí proti němu obležení, zbuduje proti němu obléhací val a násep, položí mezi sebe a město železnou pánev, a bude ležet na levém boku a potom na pravém 390 dní. Pak si měl vzít pšenici, ječmen, čočku, proso a špaldu a připravit z nich chléb, který pak měl jíst v určeném množství. Dále si měl péct ječné koláče s lidskými výkaly; protože však prosil, aby tak nemusel činit, bylo poručeno, aby použil výkaly kravské. (Ezechiel 4:1-15)

Proroci byli předobrazením i jinak - například Sidkijáš železnými rohy, které si udělal (1 Královská 22:11), nebo jiný prorok tím, že se nechal zbít a zranit a pokryl si popelem oči (1 Královská 20:35, 37-38).

Proroci obecně znázorňovali Slovo v jeho nejzazším smyslu, což je smysl literní, zejména svým oděvem z kožešiny (Zacharjáš 13:4). Proto byl Eliáš oděn takovým pláštěm a bedra měl opásaná koženým pásem. (2. Královská 1:8). Stejně tak Jan Křtitel nosil šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a jedl kobylky a lesní med (Matouš 3:4). Z těchto věcí vysvítá, že proroci znázorňovali stav církve a Slova - neboť kdo předobrazuje jedno, ten předobrazuje i druhé; církev totiž vzniká ze Slova a podle toho, jak je lidé přijímají životem a vírou. Proto se také proroky, kdekoli je o nich v obou zákonech zmínka, označuje nauka církve ze Slova; Pánem jako největším prorokem se však míní sama církev a samo Slovo.