Bible

 

Danieli 11

Studie

   

1 A tak já léta prvního Daria Médského postavil jsem se, abych ho zmocňoval a posiloval.

2 Již pak oznámímť pravdu: Aj, ještě tři králové kralovati budou v Perské zemi; potom čtvrtý zbohatne bohatstvím velikým nade všecky, a když se zmocní v bohatství svém, vzbudí všecky proti království Řeckému.

3 I povstane král mocný, kterýž bude míti panství široké, a bude činiti podlé vůle své.

4 Když se pak zmocní, potříno bude království jeho, a rozděleno bude na čtyři strany světa, však ne mezi potomky jeho, aniž bude panství jeho takové, jakéž bylo; nebo vykořeněno bude království jeho, a jiným mimo ně se dostane.

5 Pročež posilní se král polední, ano i jedno z knížat jeho, a mocnější bude nad něho, a panovati bude; panství široké bude panství jeho.

6 Po některých pak letech spřízní se; nebo dcera krále poledního dostane se za krále půlnočního, aby učinila příměří. Ale neobdrží síly ramene, aniž on ostojí s ramenem svým, ale vydána bude ona i ti, kteříž ji přivedou, i syn její, i ten, kterýž ji posilňoval v ty časy.

7 Potom povstane z výstřelku kořenů jejích na místo jeho, kterýž přitáhne s vojskem svým, a udeří na pevnost krále půlnočního, a přičiní se, aby se jich zmocnil.

8 Nadto i bohy jejich s knížaty jejich, s nádobami drahými jejich, stříbrem a zlatem v zajetí zavede do Egypta, a bude bezpečen za mnoho let před králem půlnočním.

9 A tak přijde do království král polední, a navrátí se do země své.

10 Ale synové onoho válčiti budou, a seberou množství vojsk velikých. A nenadále přijda, jako povodeň procházeti bude, a navracuje se, válkou dotírati bude až k jeho pevnostem.

11 Pročež rozdrážděn jsa král polední, vytáhne, a bojovati bude s ním, s králem půlnočním, a sšikuje množství veliké, i bude vydáno množství to v ruku jeho.

12 I pozdvihne se množství to, a povýší se srdce jeho, a ačkoli porazí na tisíce, a však se nezmocní.

13 Potom navrátě se král půlnoční, sšikuje množství větší než prvé, a po dokonání času některých let, nenadále přijde s vojskem velikým a s dostatkem hojným.

14 V těch časích mnozí se postaví proti králi polednímu, ale synové nešlechetní z lidu tvého zhubeni budou, a pro stvrzení vidění tohoto padnou.

15 Nebo přitáhne král půlnoční, a vzdělaje náspy, dobude měst hrazených, tak že ramena poledního neostojí, ani lid vybraný jeho, aniž budou míti síly k odpírání.

16 A přitáhna proti němu, bude činiti podlé vůle své, a nebude žádného, ješto by se postavil proti němu. Postaví se také v zemi Judské, kterouž docela zkazí rukou svou.

17 Potom obrátí tvář svou, aby přitáhna s mocí všeho království svého, a ukazuje se jako by vše upřímě jednal, dovede něčeho. Nebo dá jemu krásnou pannu, aby ho zahubil skrze ni, ale ona nedostojí aniž bude držeti s ním.

18 Zatím obrátí tvář svou k ostrovům, a dobude mnohých, ale vůdce přítrž učiní pohanění jeho, anobrž to hanění jeho na něj obrátí.

19 Pročež obrátí tvář svou k pevnostem země své, ale klesne a padne, i zahyne.

20 I povstane na místo jeho v slávě královské ten, kterýž rozešle výběrčí, ale ten po nemnohých dnech potřín bude, a to ne v hněvě, ani v boji.

21 Na místě tohoto postaví se nevzácný, ačkoli nevloží na něj ozdoby královské, a však přijda pokojně, ujme království skrze úlisnost.

22 A rameny jako povodní zachváceni budou před oblíčejem jeho mnozí, a potříni budou jako i ten vůdce, kterýž s ním smlouvu učinil.

23 Nebo v tovaryšství s ním vejda, prokáže nad ním lest, a přijeda, zmocní se království s malým počtem lidu.

24 Bezpečně také i do nejúrodnějších míst té krajiny vpadne, a činiti bude to, čehož nečinili otcové jeho, ani otcové otců jeho; loupež a kořisti a zboží jim rozdělí, ano i proti pevnostem chytrosti své vymýšleti bude, a to do času.

25 Potom vzbudí sílu svou a srdce své proti králi polednímu s vojskem velikým, s nímž král polední vojensky se potýkati bude, s vojskem velikým a velmi silným, ale neostojí, proto že vymyslí proti němu chytrost.

26 Nebo kteříž jídají pokrm, potrou jej, když vojsko onoho se rozvodní; i padnou, zbiti jsouce mnozí.

27 Tehdáž obou těch králů srdce bude činiti zlé, a za jedním a týmž stolem lež mluviti budou, ale nepodaří se, proto že cíl uložený na jiný ještě čas odložen.

28 A protož navrátí se do země své s zbožím velikým, a srdce jeho bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se do země své.

29 V uložený čas navrátě se, potáhne na poledne, ale to nebude podobné prvnímu ani poslednímu.

30 Nebo přijdou proti němu lodí Citejské, pročež bude jej to boleti, tak že opět zlobiti se bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se, a srozumění míti bude s těmi, kteříž opustili smlouvu svatou.

31 A vojska veliká podlé něho státi budou, a poškvrní svatyně a pevnosti; odejmou také obět ustavičnou, a postaví ohavnost zpuštění,

32 Tak aby ty, kteříž se bezbožně proti smlouvě chovati budou, v pokrytství posiloval úlisnostmi, lid pak, kterýž zná Boha svého, aby jímali. Což i učiní.

33 Pročež vyučující lid, vyučující mnohé, padati budou od meče a ohně, zajetí a loupeže za mnohé dny.

34 A když padati budou, malou pomoc míti budou; nebo připojí se k nim mnozí pochlebně.

35 Z těch pak, kteříž jiné vyučují, padati budou, aby prubováni a čištěni a bíleni byli až do času jistého; neboť to ještě potrvá až do času uloženého.

36 Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své, a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha, i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti, ažby se to, což uloženo jest, vykonalo.

37 Ani k bohům otců svých se nenakloní, ani k milování žen, aniž k komu z bohů se nakloní, proto že se nade všecko velebiti bude.

38 A na místě Boha nejsilnějšího ctíti bude boha, kteréhož neznali otcové jeho; ctíti bude zlatem a stříbrem, a kamením drahým a klénoty.

39 A tak dovede toho, že pevnosti Nejsilnějšího budou boha cizího, a kteréž se mu viděti bude, poctí slávou, a způsobí, aby panovali nad mnohými, a zemi rozdělí místo mzdy.

40 Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední, ale král půlnoční oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde.

41 Potom přitáhne do země Judské, a mnohé země padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, Idumejští a Moábští, a prvotiny synů Ammon.

42 A když ruku svou vztáhne na země, ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti.

43 Nebo opanuje poklady zlata a stříbra, a všecky klénoty Egyptské; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou.

44 V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej; pročež vytáhne s prchlivostí velikou, aby hubil a mordoval mnohé.

45 I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 1462

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

1462. 'Egypt' means, in reference to the Lord, knowledge comprised of cognitions, but in reference to all others, knowledge in general. This becomes clear from the meaning of that country in the Word, dealt with already in several places, and specifically in 1164, 1165. Indeed the Ancient Church existed in Egypt, as it did in many other places, 1238, and while the Church was in that region all kinds of knowledge flourished there more than anything else; and this explains why 'Egypt' came to mean knowledge. But after those people desired to penetrate the mysteries of faith by means of all this knowledge, and so to inquire into the truth of Divine arcana from their own power, Egypt became a place of magic, and so came to mean factual knowledge which perverts, and which gives rise to falsities and derivative evils, as is clear in Isaiah 19:11.

[2] That 'Egypt' means all kinds of knowledge that serve a use, thus at this point knowledge comprised of cognitions which is able to serve as vessels for celestial and spiritual things, becomes clear from the following places in the Word: In Isaiah,

They have led Egypt astray, the corner-stone of the tribes. Isaiah 19:13.

Here it is called 'the corner-stone of the tribes', which was to serve as the base on which the things of faith meant by 'the tribes' were to rest. In the same prophet,

On that day there will be five cities in the land of Egypt which speak in the lip of Canaan and swear to Jehovah Zebaoth. Each will be called Ir Heres. On that day there will be an altar to Jehovah in the midst of the land of Egypt, and a pillar at its border to Jehovah; and it will be a sign and a witness to Jehovah Zebaoth in the land of Egypt, for they will cry to Jehovah because of the oppressors, and He will send a savior and a prince to them, and he will deliver them. And Jehovah will make Himself known to Egypt, and the Egyptians will know Jehovah on that day and will offer sacrifice and minchah, and will make vows to Jehovah and perform them. And Jehovah will smite Egypt, smiting and healing, and they will return to Jehovah; and He will be entreated by them, and He will heal them. Isaiah 19:18-22.

Used in a good sense here, 'Egypt' stands for people who possess facts, or natural truths, which are the vessels for spiritual truths.

[3] In the same prophet,

On that day there will be a highway from Egypt to Asshur, and Asshur will come into Egypt and Egypt into Asshur, and the Egyptians will serve Asshur. 1 On that day Israel will be the third with Egypt and Asshur, a blessing in the midst of the earth, whom Jehovah Zebaoth will bless, saying, Blessed be Egypt My people, and Asshur the work of My hands, and Israel My heritage. Isaiah 19:23-25.

Here 'Egypt' means knowledge consisting of natural truths, 'Asshur' reason or rational things, and 'Israel' spiritual things, which follow one another in that order. Hence the statement that 'on that day there will be a highway from Egypt to Asshur, and Israel will be the third with Egypt and Asshur'.

[4] In Ezekiel,

Fine linen with embroidered work from Egypt was your sail, that it might be to you an ensign. Ezekiel 27:7.

This refers to Tyre, which means the possession of cognitions. 'Fine linen with embroidered work' stands for the truths contained in all kinds of knowledge which are of service; belonging as they do to the external man facts ought to be of service to the internal man. In the same prophet,

Thus said the Lord Jehovih, At the end of forty years I will gather Egypt from the peoples among whom they were scattered, and I will bring back the captivity of Egypt. Ezekiel 29:13-14.

Here also 'Egypt' has much the same meaning, as is also said of Judah and Israel in many other places that they were to be gathered from the peoples and brought back from captivity. In Zechariah,

And it will be that whoever of the families of the earth does not go up to Jerusalem to worship the King, Jehovah Zebaoth, there will be no rain upon them And if the family of Egypt does not go up, and does not come . . . Zechariah 14:17-18.

Here also 'Egypt' is used in a good sense to have a similar meaning.

[5] That knowledge or human wisdom is meant by 'Egypt' becomes clear also in Daniel 11:43 where knowledge of celestial and of spiritual things is called 'the secret hoards of gold and silver' and also 'the precious things of Egypt'. And of Solomon it is said that his wisdom surpassed the wisdom of all the sons of the east and all the wisdom of the Egyptians, 1 Kings 4:30. And the house built by Solomon for Pharaoh's daughter had no other representation, 1 Kings 7:8 and following verses.

[6] The Lord's being taken into Egypt when He was an infant had no other meaning than that which here is meant by Abram, though He was also taken there so that He might fulfill all things that had taken place and were representative of Himself. The passage of Jacob and his sons down into Egypt represented in the inmost sense nothing other than the Lord's initial instruction in cognitions from the Word, as is also evident from what follows. In reference to the Lord the following is said in Matthew,

The angel of the Lord appeared to Joseph in a dream, saying, Rise, take the boy and His mother, and flee into Egypt, and be there until I tell you. He rose and took the boy and His mother by night, and departed into Egypt, and was there until the death of Herod, so that what had been said by the prophet might be fulfilled, when he said, Out of Egypt have I called My son. Matthew 2:13-15, 19-21.

This promise is stated in Hosea as follows,

When Israel was a boy I loved him, and out of Egypt I called My son. Hosea 11:1.

From this it is clear that 'the boy Israel' is used to mean the Lord, His instruction when a boy being expressed by the words, 'Out of Egypt have I called My son'.

[7] In the same prophet,

By a prophet Jehovah brought Israel up out of Egypt and by a prophet he was preserved. Hosea 12:12-13.

Here similarly 'Israel' is used to mean the Lord. 'A prophet' means one who teaches, thus teaching consisting of cognitions. In David,

Turn us back, O God Zebaoth, cause Your face 2 to shine and we shall be saved. You caused a vine to set out from Egypt, You drove out the nations and planted it. Psalms 80:7-8.

This too refers to the Lord, who is called 'the vine out of Egypt' as regards the cognitions in which He was receiving instruction.

Poznámky pod čarou:

1. The Hebrew of his text in Isaiah may be read in two different ways - serve Asshur or serve with Asshur. Most English versions of Isaiah prefer the second of these.

2. literally, Faces

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.