Bible

 

2. Samuelova 12

Studie

   

1 Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu, řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý.

2 Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho,

3 Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru.

4 Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži, kterýž byl přišel k němu.

5 Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil.

6 Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a nelitoval ho.

7 I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy.

8 A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych přidal mnohem více.

9 Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských.

10 Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá.

11 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí.

12 A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě.

13 Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.

14 Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě, jistotně umře.

15 Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm.

16 I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes noc na zemi.

17 A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl.

18 Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese.

19 Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž řekli: Umřelo.

20 Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl.

21 Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm.

22 Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě.

23 Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně.

24 Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej.

25 Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina.

26 Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské.

27 A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod.

28 Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je, abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad ním.

29 Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je.

30 A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké.

31 Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.

   

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 6960

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

6960. 'Put your hand into your bosom' means making truth their own. This is clear from the meaning of 'hand' as power, dealt with above in 6947; and from the meaning of 'bosom' as love, for the parts of the chest correspond to love since the chest holds within it the heart, which corresponds to celestial love, and the lungs, which correspond to spiritual love, 3635, 3883-3896, 4112, 4113, 4133. And as 'the bosom' therefore corresponds to love it also means that which is one's own, because what constitutes a person's love is that which is his own. For this reason 'putting a hand into one's bosom' here means making something one's own. The fact that making truth one's own is what is meant is evident from the things that follow in the narrative and also from the consideration that truth is what spiritual power consists in, 6948.

[2] The fact that 'the bosom' means that which is a person's true self, and so that which is his own, and from this means making something one's own and joining to oneself through love, is clear from the following places: In Micah,

Do not trust in a companion, put no confidence in a leader; from her who is lying in your bosom guard the doors of your mouth. Micah 7:5.

'Her lying in the bosom' stands for one who has been joined to another through love. So it is also that a wife is called the wife of her husband's bosom, Deuteronomy 28:54; 2 Samuel 12:8, and a husband is called the husband of his wife's bosom, Deuteronomy 28:56; and this is because one belongs to the other. In David,

My prayer falls back onto my bosom. Psalms 35:13.

This stands for its return to himself. In the same author,

Remember, O Lord, the reproach of Your servants - [how] I bear in my bosom all the great peoples. Psalms 89:50.

This stands for what is present with himself, as that which is his own. In Isaiah,

He pastures His flock like a shepherd, He gathers the lambs into His arm, and He carries them in His bosom. Isaiah 40:11.

Here the meaning is similar.

[3] In Luke,

Give, and it will be given to you; good measure, pressed down, shaken together, and running over will be given into your bosom. Luke 6:38.

'Being given into the bosom' stands for imparting them as their own. In the same gospel,

After that it happened that Lazarus died and was taken away by the angels into Abraham's bosom. Luke 16:22.

'Being taken away into Abraham's bosom' stands for being taken to the Lord - whom 'Abraham' is used to mean - by virtue of being joined to Him through love.

[4] In John,

There was reclining on Jesus' bosom one of the disciples, whom Jesus loved. Falling towards Jesus' breast he said to Him, Lord, who is it? John 13:23, 25.

'Reclining on the bosom' plainly stands for being loved and being joined through love. In the same gospel,

Nobody has ever seen God; the only begotten Son who is in the bosom of the Father, He has made Him known. John 1:18.

'In the bosom of the Father' stands for being one.

[5] 'The bosom' stands for that which is a person's true self, and for making something one's own but not through love, in the following places: In Isaiah,

I will repay, I will repay into their bosom your iniquities, and the iniquities of your fathers together. I will measure the value of their work first into their bosom. Isaiah 65:6-7.

In Jeremiah,

Jehovah shows mercy to thousands and He repays the iniquity of the fathers into the bosom of their sons after them. Jeremiah 31:18.

In David,

Repay our neighbours sevenfold into their bosom, their reproach to which they have subjected You, O Lord. Psalms 79:12.

'Repaying into their bosom' stands for imparting to their true selves.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.