Bible

 

Matej 2

Studie

   

1 Kad se Isus rodio u Betlehemu judejskome u dane Heroda kralja, gle, mudraci se s Istoka pojaviše u Jeruzalemu

2 raspitujući se: "Gdje je taj novorođeni kralj židovski? Vidjesmo gdje izlazi zvijezda njegova pa mu se dođosmo pokloniti."

3 Kada to doču kralj Herod, uznemiri se on i sav Jeruzalem s njime.

4 Sazva sve glavare svećeničke i pismoznance narodne pa ih ispitivaše gdje se Krist ima roditi.

5 Oni mu odgovoriše: "U Betlehemu judejskome jer ovako piše prorok:

6 A ti, Betleheme, zemljo Judina! Nipošto nisi najmanji među kneževstvima Judinim jer iz tebe će izaći vladalac koji će pasti narod moj - Izraela!

7 Tada Herod potajno dozva mudrace i razazna od njih vrijeme kad se pojavila zvijezda.

8 Zatim ih posla u Betlehem: "Pođite, reče, i pomno se raspitajte za dijete. Kad ga nađete, javite mi da i ja pođem te mu se poklonim."

9 Oni saslušavši kralja, pođoše. I gle, zvijezda kojoj vidješe izlazak iđaše pred njima sve dok ne stiže i zaustavi se povrh mjesta gdje bijaše dijete.

10 Kad ugledaše zvijezdu, obradovaše se radošću veoma velikom.

11 Uđu u kuću, ugledaju dijete s Marijom, majkom njegovom, padnu ničice i poklone mu se. Otvore zatim svoje blago i prinesu mu darove: zlato, tamjan i smirnu.

12 Upućeni zatim u snu da se ne vraćaju Herodu, otiđoše drugim putem u svoju zemlju.

13 A pošto oni otiđoše, gle, anđeo se Gospodnji u snu javi Josipu: "Ustani, reče, uzmi dijete i majku njegovu te bježi u Egipat i ostani ondje dok ti ne reknem jer će Herod tražiti dijete da ga pogubi.

14 On ustane, uzme noću dijete i majku njegovu te krene u Egipat.

15 I osta ondje do Herodova skončanja - da se ispuni što Gospodin reče po proroku: Iz Egipta dozvah Sina svoga.

16 Vidjevši da su ga mudraci izigrali, Herod se silno rasrdi i posla poubijati sve dječake u Betlehemu i po svoj okolici, od dvije godine naniže - prema vremenu što ga razazna od mudraca.

17 Tada se ispuni što je rečeno po proroku Jeremiji:

18 U Rami se glas čuje, kuknjava i plač gorak: Rahela oplakuje sinove svoje i neće da se utješi jer više ih nema.

19 Nakon Herodova skončanja, gle, anđeo se Gospodnji javi u snu Josipu u Egiptu:

20 "Ustani, reče, uzmi dijete i njegovu majku te pođi u zemlju izraelsku jer su umrli oni koji su djetetu o glavi radili."

21 On ustane, uzme dijete i njegovu majku te uđe u zemlju izraelsku.

22 Ali saznavši da Arhelaj vlada Judejom namjesto svoga oca Heroda, bojao se poći onamo pa, upućen u snu, ode u kraj galilejski.

23 Dođe i nastani se u gradu zvanu Nazaret - da se ispuni što je rečeno po prorocima: Zvat će se Nazarećanin.

   

Komentář

 

Zkoumání významu Matouše 2

Napsal(a) Ray and Star Silverman (strojově přeloženo do čeština)

The wise men follow a star to Bethlehem, to visit the Christ child, in this painting by Leopold Kupelweiser.

Kapitola 2.

Až se Ježíš narodil

---

1. A když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, přišli mudrci od východu do Jeruzaléma,

2. Říká: „Kde je ten, který se narodil jako král Židů? Vždyť jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit."

3. Když to uslyšel, rozrušil se král Herodes a s ním celý Jeruzalém.

4. A když shromáždil všechny velekněze a zákoníky lidu, zeptal se jich, kde se má narodit Kristus.

5. Řekli mu: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno od proroka:

6. ‚A ty Betléme, [ze] judské země, v žádném případě nejsi nejmenší mezi judskými místodržiteli, neboť z tebe vyjde místodržitel, který bude pást můj lid Izrael.‘“

7. Potom se jich Herodes soukromě volal mágy a přesně se jich zeptal, kdy se hvězda objevila.

8. A poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a hledejte horlivě dítě; a až ho najdete, oznamte mi to, abych i já mohl přijít a poklonit se mu."

9. A když uslyšeli krále, vyšli; a hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, dokud nepřišla a nestála nad místem, kde bylo dítě.

10. A když viděli hvězdu, zaradovali se radostí neobyčejně velikou.

11. Když vešli do domu, našli děťátko s Marií, jeho matkou, padli na zem a klaněli se mu; otevřeli své poklady a obětovali Mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.

12. Když byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi, odešli do své země jinou cestou.

13. A když odešli, hle, anděl Páně se zjevuje ve snu Josefovi a říká: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; protože Herodes se chystá hledat to malé dítě, aby ho zničil."

14. A když vstal, vzal v noci dítě a jeho matku a odešel do Egypta,

15. A byl tam až do Herodovy smrti, aby se naplnilo, co oznámil Pán ústy proroka: "Z Egypta jsem povolal svého Syna."

16. Když Herodes viděl, že se mu mudrci posmívali, velmi se rozhněval a poslal a pobil všechny chlapce, kteří byli v Betlémě a ve všech jejích končinách, od dvou let a méně, podle času, který přesně se zeptal mágů.

17. Tehdy se splnilo, co oznámil prorok Jeremiáš:

18. “Hlas byl slyšen v Rámovi, nářek a pláč a mnoho vytí, Ráchel pláče [pro] její děti; a nechtěla se nechat utěšit, protože oni nejsou."

19. A když Herodes zemřel, hle, anděl Páně se zjevil ve snu Josefovi v Egyptě,

20. Říci: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a jdi do země Izraele; neboť zemřeli ti, kteří hledali duši malého Dítěte."

---

Josefův boj v sobě samém – o to, zda přijmout Marii a dítě či nikoli – představuje duchovní boj, který musí každý z nás podstoupit v průběhu své regenerace. Jedna věc je přijmout Pána v porozumění (reprezentovaného Josefem), ale úplně jiná je dovolit Mu, aby nařídil věci naší vůle – reprezentované andělem, který říká Josefovi, aby si vzal Marii za manželku. Toto je zuřivější bitva, která nyní začíná „po narození Ježíše“.

Antagonistou je Herodes, král Judeje v době Ježíšova narození. Herodes, spokojený a jistý ve své roli nejvyššího vládce země, je hluboce znepokojen zprávou mudrců, kteří říkají: „Kde je ten, kdo se narodil jako král Židů? Duchovně, Herodes, jako král Izraele, představuje totální sebepohlcení, naši zkaženou dědičnou vůli, která se ustanovila jako vládce našich životů. Toto je náš stav po čtrnácti generacích zajetí v Babylonu – stav, ve kterém nás řídí naše nejzákladnější emoce: chamtivost, ovládání, hněv, strach, nenávist a žárlivost. Můžeme si být jisti, že kdykoli se ocitneme v takovém stavu, Herodes sedí pohodlně a bezpečně na svém trůnu. Je to tyranský vládce, snadno ohrožený, ale ne snadno sesadit z trůnu. Jeho motivující silou je zničit Pána v nás – dokonce i při Jeho narození – spíše než se vzdát své kontroly nad námi.

Bůh ví, že potřebujeme božskou ochranu před Herodovým hněvem, který představuje naši sobkou touhu ovládat. Bůh proto promlouvá k Josefovi (stejně jako k nám) ve snu: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepřinesu zprávu; neboť Herodes se chystá hledat dítě, aby ho zničil“ (2:13).

Egypt byl v té době světovým centrem vzdělávání a učení. Vzkvétala medicína, matematika, poezie a mnoho dalších oborů. Ježíšův útěk do Egypta tedy představuje potřebu základního vzdělání, kterou všichni z nás máme, nejen standardní tři „R“ (čtení, „ritmetika a „ritmetika), ale také čtvrté „R“ – základy náboženství. .

Náboženská pravda, zvláště ta nejzákladnější, nás může pomoci bránit proti nájezdům Heroda – despoty naší nižší přirozenosti, nelítostného tyrana, který se snaží zavraždit vše, co je v nás pravdivé, dokonce i na jeho nejnevinnějším začátku. To je znázorněno Herodovým masakrem mužských dětí v Betlémě a okolí: „Když Herodes viděl, že se mu posmívali mudrci, velmi se rozhněval; a poslal a zabil všechny děti mužského pohlaví, kteří byli v Betlémě a ve všech jeho oblastech, od dvou let a mladší“ (2:16; zvýraznění přidáno).

Název „Betlém“ pochází ze dvou hebrejských slov: „Beth“ znamená „dům“ a „lechem“ znamená „chléb“. Betlém tedy znamená „Dům chleba“ – místo duchovní výživy. V kontextu této epizody Herodovo zničení všech dvouletých a mladších dětí z Betléma představuje, jak zlé sklony mohou zničit naše nejranější touhy dozvědět se pravdu. Tyto nejranější touhy získat poznání pravdy jsou symbolizovány dětmi mužského pohlaví z Betléma. Kdykoli upadneme do stavu cynismu a skepse, odmítáme se učit nebo důvěřovat jednoduchému učení Slova, kdykoli se ocitneme bez touhy hledat pravdu a kdykoli nás rozptýlení světa odvádí od hledání moudrosti, můžeme vědět, že „Herodes“ povstal v našich srdcích. Začal masakr. „Herodes v nás“ se snaží zavraždit nevinné a něžné vlastnosti, které se zrodily v našem nebeském Betlémě.

Ale pokud utečeme a zůstaneme v Egyptě (jako to dělá Ježíš), budeme chráněni. Je to místo, kde začíná naše poučení. To je dočasná, ale podstatná část našeho duchovního rozvoje; dočasné, protože se nakonec musíme vrátit do země Kanaán, kde bude pravda aplikována na naše životy; a zásadní, protože tyto základní, přirozené pravdy jsou jedinými prostředky, kterými můžeme být připraveni přijímat vyšší vhledy, které budou nakonec proudit shůry. 1

Pro většinu z nás může období našeho poučování o základních pravdách trvat mnoho let, dlouho do dospívání a dále. Ve skutečnosti to vlastně nikdy nekončí. Po celý život budeme pokračovat v získávání znalostí, jak světských, tak duchovních. Jakoby „sestoupíme do Egypta“. A když to budeme dělat, učit se pravdě a vkládat ji do našich životů, začneme vidět, jak se doslovná učení písem „otevřou“ jako mraky a odhalují stále více vnitřních pravd, které obsahují.

V Ježíšově případě byl tento proces získávání základní pravdy mnohem rychlejší. I když nám Matouš neříká, jak dlouho Ježíš zůstal v Egyptě, můžeme s jistotou předpokládat, že byl ještě docela mladý, když odcházel, protože k Josefovi přišel ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě a jeho matce a jdi do izraelské země, protože ti, kdo hledali duši dítěte, jsou mrtví“ (2:20; zvýraznění přidáno).

Vyrůstal v Nazaretu

---

21. I vstal, vzal dítě a jeho matku a přišel do izraelské země.

22. A uslyšev, že Archelaos kraluje v Judeji místo svého otce Heroda, bál se tam jíti; ale varován ve snu, odešel do končin Galileje.

23. A když přišel, usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co oznámili proroci, že bude nazýván Nazaretským.

---

Nakonec se Josef, Marie a malé Dítě rozhodnou vrátit do Judeje. To představuje další krok na naší duchovní cestě. Jakmile jsme se naučili jednoduché, základní, nejdoslovnější pravdy Slova (pobyt v Egyptě), je čas vrátit se do Judeje. Je čas nechat se dále poučit a vidět, co je vnitřně skryto v literě Slova. To je nezbytný krok v duchovním rozvoji každého člověka. Písmeno Slova slouží jako doslovná historie lidí a míst; je to úvod do základní pravdy. Neodhaluje však úplné detaily naší duchovní cesty ani neposkytuje druh rozlišování, který potřebujeme pro zušlechťování našich duší. Ještě ne, ale to určitě přijde, až budeme připraveni přijmout další instrukce.

Mezitím, jak božské vyprávění pokračuje, je Joseph „ve snu varován Bohem“, že ještě není čas vrátit se do jejich domova. I když je Herodes mrtvý, jeho syn je stále u moci. A tak Maria, Josef a dítě odbočili do galilejského kraje, do města zvaného Nazaret. Toto je další krok na cestě duchovního rozvoje. V jazyce posvátných písem by se to dalo nazvat „vyrůstal v Nazaretu.

Co to ale znamená „vyrůstat v Nazaretu“?

Nazaret Galilejský byl primitivní region obývaný převážně farmáři, rybáři a nevzdělanými obchodníky, kteří věděli velmi málo o teologii nebo zákonech chrámu.

Na rozdíl od vzdělaných (ale pomýlených) náboženských vůdců v Judeji nebyli obyvatelé Galileje součástí tehdejšího náboženského establishmentu. Přestože silně věřili v Boha, neznali hlavní nauky, které učili náboženští vůdci, ani tradice chrámových autorit. A přesto je prostá víra v Boha často lepší než složitější systém víry založený na lidském rozumu spíše než na božském zjevení. V tomto ohledu se „učený svět“ často dívá svrchu na lidi, kteří v jednoduchosti věří, že existuje Bůh a že Bůh je dobrý. 2

Prostí, pracovití a dobří lidé z Nazareta proto symbolizují pokoru a jednoduchost, kterou potřebujeme, abychom věřili v Boha a žili podle Jeho učení. Je pozoruhodné, že téměř všichni první učedníci pocházeli z Galileje. Nebylo to jejich teologické vzdělání, díky kterému byli vnímaví k Ježíšovu učení – protože měli velmi málo. Ve skutečnosti by se dalo říci, že to byla absence teologického vzdělání – nebo přesněji nepřítomnost falešné a zavádějící teologie –, která je učinila vnímavými k Ježíšovým slovům. 3

Galilea a město Nazaret, které se nacházelo v oblasti Galileje, tedy představují prostotu srdce a dobrotu života, která může přijmout Boha otevřeně bez skepticismu a negativity. Protože jejich náboženské zásady jsou jednoduché a nekomplikované – miluj Boha, miluj bližního svého – mohou tito lidé přijímat Ježíšovo učení rychle a s radostí. To vše je obsaženo v biblickém prohlášení, že Ježíš vyrostl v galilejském Nazaretu, v „zemi pohanů“. 4 Tato slova hovoří o stavu v nás, „kde Ježíš vyrůstá“ – stavu, ve kterém jsme ochotni jednoduše, nekriticky as radostí přijímat základní pravdy.

Jak uvidíme později ve vyprávění, skutečnost, že Ježíš vyrůstá v Nazaretu, v zemi pohanů, bude stíhána proti němu. Náboženští vůdci Ho budou považovat za chudého a nevzdělaného, nevycvičeného ve svých náboženských zásadách, a proto neschopného porozumět nebo sdělit duchovní pravdu komukoli. A přesto, když tato epizoda končí, dozvídáme se, že Jeho vyrůstání v Nazaretu je naplněním proroctví, protože čteme: „A přišel a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se splnilo, co bylo řečeno proroci, ‚Bude se mu říkat Nazaretský‘“ (2:23).

Když přemýšlíme o tomto zázračném okamžiku v raném životě Ježíše, je zřejmé, že tyto jednoduché, nejzákladnější pravdy, které se učíme (Egypt), musí být chráněny na místě prosté důvěry a čisté víry (Nazaret Galilejský). Toto je nezbytná fáze, ve které se mohou rané pravdy z litery Slova prohlubovat a rozvíjet. To je důvod, proč cítíme přirozenou touhu chránit nevinnost dětí před ničivými vlivy – Heroda a Herodova syna. A stejné je to s každým z nás, když se učíme nové pravdě z litery Slova a necháváme ji vyrůst v nás ve stavu prosté víry.

Poznámky pod čarou:

1Arcana Coelestia 1462:6: “Že Pán, když bylo nemluvně přivedeno do Egypta, znamenal totéž, co zde znamená Abram [učení o pravdách z litery Slova]; a stalo se to z dalšího důvodu, aby mohl splnit všechny věci, které o Něm byly zastoupeny. Stěhování Jákoba a jeho synů do Egypta v nejhlubším smyslu představovalo první pokyn Páně v poznání ze Slova. Viz také Vysvětlená Apokalypsa 654.

2Vysvětlení apokalypsy 447:5: “Galilea znamená založení církve s pohany, kteří jsou v dobrém životě a kteří přijímají pravdy."

3Arcana Coelestia 4760:4: “Je dobře známo, že vzdělaní mají v posmrtném životě méně víry než prostí a že obecně vidí božské pravdy méně jasně než prostí. Důvodem je, že konzultují fakta, kterých mají větší nadbytek než ostatní, s negativním postojem, a tím v sobě ničí jakýkoli náhled získaný z vyšší nebo niternější pozice. Jakmile je toto zničeno, nevidí už nic ve světle nebes, ale ve světle světa; fakta totiž existují ve světle světa, a pokud nejsou osvětlena nebeským světlem, přinášejí temnotu, jakkoli odlišná se jim může zdát. To byl důvod, proč prostí věřili v Hospodina, ale ne zákoníci a farizeové, kteří byli v tomto národě vzdělaní."

4Vysvětlená Apokalypsa 730: “Pohané znamenají ty, kdo jsou v nevědomosti o pravdě, a přesto jsou v dobrém životě podle svého náboženského principu, z něhož mají touhu po pravdách.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 8480

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

8480. 'And some did leave part of it until the morning' means the abuse of God's goodness, in that they wished to obtain it of themselves. This is clear from the meaning of 'leaving it until the morning' as being anxious to acquire good of themselves, dealt with above in 8478, which is therefore the abuse of God's goodness. It is called an abuse when something of a like nature to outward appearances arises, yet springs from a contrary origin. Good arises from a contrary origin when it springs from man, not from the Lord. For the Lord is absolute Good and therefore the source of all good. Good that originates in Him has the Divine within it, and so is good right through to its inmost or prime being. But good that originates in man is not good, because in himself man is nothing but evil. Consequently good originating in him is primarily and in essence evil, though to outward appearance it may look like good. These things are like flowers portrayed in a picture compared to flowers that grow in the garden. The latter flowers are beautiful through to their inmost parts, for the more they open out the more beautiful they become. But flowers portrayed in a picture are beautiful merely in outward appearance; for inwardly they are nothing other than clay and a mass of particles of earth lying in disorder within it. This is also what the Lord teaches when He says,

Solomon in all his glory was not clothed like one of the lilies of the field. Matthew 6:29.

[2] So it is with good that originates in man and good that originates in the Lord. Man cannot know that those kinds of good are so greatly different from each other because he judges by external appearances. But angels have a clear perception of where man's good originates and what it is therefore like. The angels with a person are present and so to speak dwelling in good originating in the Lord. They are unable to be present in good originating in man; they get as far away from it as they can, since inmostly it is evil. For good originating in the Lord has heaven within it; that good images the form of heaven, concealing in itself inmostly the Lord Himself. For in all good that comes from the Lord there is a likeness of Him and therefore a likeness of heaven. But in all good that comes from man there is a likeness of man; and since man in himself is nothing but evil it is a likeness of hell. This is how greatly different good originating in the Lord is from good originating in man.

Good originating in the Lord exists with those who love the Lord above all things and their neighbour as themselves; but good originating in man exists with those who love themselves above all things and despise their neighbour in comparison with themselves. The latter are also those who are concerned for the morrow because they trust in themselves, whereas the former are those who are unconcerned for the morrow because they trust in the Lord, a matter dealt with above in 8478. Those who trust in the Lord are constantly receiving good from Him; for whatever happens to them, whether it seems to be advantageous or not advantageous, is nevertheless good, for it serves as a means contributing to their eternal happiness. But those who trust in themselves are constantly bringing evil on themselves, for whatever happens to them, even if it seems to be advantageous and fortunate, is nevertheless bad, and consequently acts as a means contributing to their eternal unhappiness. These are the things that are meant when it says that they were to leave none of the manna till the morning, and that any they did leave bred worms and putrified.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.