Kapitola 11.
Pronásledování začíná
1. Když Ježíš dokončil vyučování svých dvanácti učedníků, odešel odtud učit a kázat do jejich měst.
2. Jan uslyšel ve vězení o Kristových skutcích [a] poslal dva ze svých učedníků,
3. "Jsi to ty, kdo přichází, nebo máme čekat jiného?" ptá se ho.
4. Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co jste slyšeli a viděli:
5. Slepí vidí a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium.
6. A šťastný je [ten], kdo se ve mně nepohoršuje."
7. Když odcházeli, Ježíš začal zástupům říkat o Janovi: "Co jste vyšli na poušť pozorovat? Třtinu, kterou třese vítr?
8. Ale co jste vyšli, abyste viděli? Člověka oděného měkkým rouchem? Hle, ti, kdo nosí měkké oděvy, jsou v královských domech.
9. Ale na co jste vyšli, abyste se podívali? Proroka, ano, pravím vám, a více než proroka.
10. Vždyť to je [ten], o němž je psáno: 'Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který ti připraví cestu.
11. Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal větší než Jan Křtitel, ale nejmenší v nebeském království je větší než on. 12. Amen.
12. A od dnů Jana Křtitele až dosud se nebeské království tlačí a ti, kdo se tlačí, se ho zmocňují.
13. Vždyť všichni proroci i Zákon prorokovali až do Jana,
14. A chcete-li [to] přijmout, on je Eliáš, který měl přijít.
15. Kdo má uši k slyšení, ať slyší.
16. K čemu však mám přirovnat toto pokolení? Podobá se malým chlapcům, kteří sedí na trzích a svolávají své druhy,
17. A říkají: 'My jsme vám pískali, a vy jste netančili; my jsme vám naříkali, a vy jste nenaříkali.
18. Jan totiž nepřišel ani jíst, ani pít, a oni říkají: 'Má démona'.
19. Syn člověka přišel jíst a pít, a oni říkají: 'Hle, člověk, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků! A moudrost byla ospravedlněna svými dětmi."
20. Potom začal vyčítat městům, v nichž se odehrála většina jeho [mocenských] skutků, že nečiní pokání.
21. "Běda ti, Chorazíne! Běda tobě, Betsaido! Kdyby se totiž v Týru a Sidonu konaly [skutky] moci, které se konaly u vás, dávno by činili pokání v žíních a popelu.
22. Ale já vám říkám: Týru a Sidonu bude v den soudu snesitelněji než vám.
23. A ty, Kafarnaum, které jsi vyvýšené až do nebe, budeš sraženo až do pekla, neboť kdyby se [skutky] moci, které se v tobě staly, staly v Sodomě, zůstaly by až do dnešního dne.
24. Ale pravím ti, že pro sodomskou zemi bude v den soudu snesitelnější než pro tebe." 25. "Ať se stane cokoli," řekl Hospodin, "ať se stane cokoli," řekl Hospodin.
V předchozím díle byli učedníci zorganizováni, poučeni a vysláni. Protože každý učedník představuje duchovní princip, který je pro náš duchovní život stěžejní, je nutné, aby "učedníci v nás" (základní duchovní principy) byli dobře organizováni. 1
To je obraz toho, jak se naše dobré city a pravdivé myšlenky - i když jsou zpočátku rozptýlené - uspořádávají, dávají do formy a připravují k činu. Je však duchovním zákonem, že každý krok vpřed v našem duchovním vývoji se setká se stejným a opačným útokem. Tímto způsobem Pán udržuje nepřetržitý stav rovnováhy, čímž chrání a zachovává naši duchovní svobodu. 2
Přesně to je znázorněno v následující epizodě, kdy se dozvídáme, že Jan Křtitel byl uvězněn. Začaly protiútoky. Protože Jan Křtitel následoval Ježíše a veřejně hlásal, že se přiblížilo nebeské království, byl pronásledován a uvězněn.
To je však pouze vnější příběh. Vnitřněji se protiútoky odehrávají uvnitř každého z nás - v naší mysli. Když jsme pronásledováni, když se cítíme znechuceni a rozrušeni, začínáme pochybovat, zda je následování Pána správné. Pochybujeme o jeho božství. Pochybujeme o autoritě Jeho slov. Pochybujeme o tom, že nebeské království je skutečně na dosah.
Dokonce i Jan Křtitel, jeden z Ježíšových nejvěrnějších zastánců, začíná pochybovat. Přestože je zavřený ve vězení, Jan je schopen poslat Ježíšovi vzkaz: "Jsi ty ten, který přichází, nebo máme hledat jiného?" Ježíš se však neozývá. (11:3). Ježíš neodpovídá přímo. Místo toho říká Janovým poslům, aby se vrátili a podali zprávu o tom, co se děje: "Slepí vidí a chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví vstávají a chudým je zvěstováno evangelium" (11:5). 3
Je důležité mít na paměti, že Jan Křtitel představuje doslovné učení Slova. 4
V Janově době bylo Boží slovo překrouceno a zprofanováno, až se stalo nepoužitelným k ničemu jinému než k potvrzení toho, čemu náboženský establishment chtěl, aby lidé věřili. Jasné doslovné učení bylo považováno za méně významné než přísné tradice, které učili a prosazovali vládnoucí náboženští vůdci. To vše představuje Janův pobyt ve vězení a právě na to Ježíš naráží, když říká: "Nebeské království trpí násilí a násilníci se ho zmocňují násilím" (11:12).
Lidská rasa se rychle propadala do nejtemnější noci, jakou kdy poznala, což naznačovala epidemie posedlosti démony. Přestože Ježíš konal mocné skutky, mnozí stále odmítali uvěřit. Zdálo se, že se blíží soudný den. A tak je varoval: "A vy, Kafarnaum, kteří jste vyvýšeni v nebi, budete sraženi do pekla, neboť kdyby se mocné skutky, které se u vás děly, byly staly v Sodomě, zůstalo by to až do dnešního dne" (11:23). Ježíš skutečně konal mocné skutky, takže i zlí lidé v Sodomě mohli činit pokání a uvěřit. Bůh přišel na svět skrze Ježíše Krista, ale někteří si tak zvykli na temnotu, že odmítali světlo - i když bylo přímo v jejich středu.
Ježíš je nadále varuje před blížící se zkázou a záhubou. "Ale já vám říkám, že pro sodomskou zemi bude v den soudu snesitelnější než pro vás" (11:24). Ti, kdo odmítají věřit a odmítají světlo, představují ty části nás, které se nechtějí změnit, i když je k tomu dostatek světla.
"Mé jho je snadné"
25. Tehdy Ježíš odpověděl: "Vyznávám tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.
26. Ano, Otče, vždyť tak se ti to [líbilo].
27. Všechno je mi odevzdáno mým Otcem; a nikdo nezná Syna kromě Otce; ani Otce nezná nikdo kromě Syna a [toho], komu ho chce Syn zjevit.
28. Pojďte ke mně všichni, [kdo] se namáháte a jste obtíženi, a já vám dám odpočinout.
29. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro své duše.
30. Neboť mé jho je [snadné] a mé břemeno je lehké."
Uprostřed těchto hrozivých varování Ježíš nadále poskytuje naději a útěchu. Když se tato epizoda uzavírá, mluví s něhou a soucitem Otce, který je v něm: "Všechno mi bylo odevzdáno mým Otcem a nikdo nezná Otce kromě Syna a toho, komu ho Syn chce zjevit" (11:27). Jinými slovy, všechny věci pocházejí z Boží lásky (Otce). Kvůli rostoucí temnotě ve světě si lidé přestávají uvědomovat, že taková láska vůbec existuje. Ježíš ji však nyní vynáší na světlo a bude ji zjevovat dalším lidem - těm, "kterým ji Syn chce zjevit".
Ačkoli se zdá, že jen někteří budou vybráni, aby tuto lásku přijali, pozvání je určeno všem. Ježíš už nemluví ve smyslu oddělení Otce a Syna, nyní mluví nanejvýš něžně, jako milující otec, který mluví k unaveným dětem. "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny," říká, "a já vám dám odpočinout" (11:28). Je třeba si všimnout, že Ježíš neříká: "Otec vám dá odpočinout." Místo toho říká: "Já vám dám odpočinout." To je krásné poselství útěchy, zaslíbení, že v Ježíši nenajdeme jen tělesný odpočinek, ale především odpočinek duchovní - tedy odpočinek pro naše duše: "Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí pro své duše" (11:30).
Jak Ježíš odhaluje svou jednotu s božstvím v sobě, jeho slova jsou stále jemnější a něžnější. Stále více vidíme, jak se božská láska Otce projevuje v božské moudrosti Syna, a začínáme vnímat, že v jistém smyslu jsou jedno. V Ježíši nevidíme přísnou, hněvivou, trestající představu Boha, kterého je třeba se bát. Místo toho vidíme Boha, kterého lze milovat, soucitného, odpouštějícího Otce, který každému z nás říká: "Pojďte ke mně... a naleznete odpočinutí pro své duše, neboť mé jho je snadné a mé břemeno lehké" (11:30).
Poznámky pod čarou:
