Bible

 

Danijel 3

Studie

   

1 Kralj Nabukodonozor odredi da se načini zlatni kip, visok šezdeset lakata i širok šest, i da ga postave u ravnici Duri, u pokrajini babilonskoj.

2 Kralj Nabukodonozor pozva satrape, namjesnike, upravitelje, savjetnike, rizničare, suce i zakonoznance i sve namjesnike pokrajina da dođu na posvetu kipa što ga podiže kralj Nabukodonozor.

3 Tada se sakupiše satrapi, namjesnici, upravitelji, savjetnici, rizničari, suci i zakonoznanci i svi namjesnici pokrajinske vlasti na posvetu kipa što ga podiže kralj Nabukodonozor. I stadoše pred kip što podiže Nabukodonozor.

4 Glasnik proglasi: "O narodi, plemena i jezici, evo što vam se naređuje:

5 u času kad začujete zvuke roga, frule, citre, sambuke, psaltira, gajda i svakovrsnih drugih glazbala, bacite se na tlo i poklonite se zlatnome kipu što ga podiže kralj Nabukodonozor!

6 Tko se ne baci na tlo i ne pokloni, bit će smjesta bačen u peć užarenu."

7 Zato, čim začuše zvuk roga, frule, citre, sambuke, psaltira, gajda i svakovrsnih drugih glazbala, baciše se na tlo svi narodi, plemena i jezici klanjajući se zlatnome kipu što ga podiže kralj Nabukodonozor.

8 Uto dođoše neki Kaldejci i optužiše Judejce.

9 Rekoše kralju Nabukodonozoru: "O kralju, živ bio dovijeka!

10 Ti si, kralju, naredio svakom čovjeku koji začuje zvuke roga, frule, citre, sambuke, psaltira, gajda i svakovrsnih drugih glazbala da se baci na tlo i da se pokloni zlatnome kipu;

11 a tko se ne baci na tlo i ne pokloni, da bude bačen u peć užarenu.

12 A evo, ovdje su Judejci koje si postavio za upravitelje pokrajine babilonske: Šadrak, Mešak i Abed Nego. Ti ljudi ne mare za te, o kralju; oni ne štuju tvojih bogova i nisu se poklonili zlatnome kipu što si ga podigao."

13 Nabukodonozor, bijesan i gnjevan, pozva Šadraka, Mešaka i Abed Nega. Odmah ih dovedoše pred kralja.

14 A Nabukodonozor im reče: "Je li istina, Šadrače, Mešače i Abed Nego, da vi ne štujete mojih bogova i da se ne klanjate zlatnome kipu što ga podigoh?

15 Jeste li voljni, čim začujete zvuk roga, frule, citre, sambuke, psaltira, gajda i svakovrsnih drugih glazbala, baciti se na tlo i pokloniti se kipu što ga načinih? Ako li mu se ne poklonite, bit ćete smjesta bačeni u peć užarenu; i koji je taj bog koji bi vas izbavio iz ruke moje?"

16 Šadrak, Mešak i Abed Nego odgovoriše kralju Nabukodonozoru: "Ne treba da ti odgovorimo na to.

17 Bog naš, kome služimo, može nas izbaviti iz užarene peći i od ruke tvoje, kralju; on će nas i izbaviti.

18 No ako toga i ne učini, znaj, o kralju: mi nećemo služiti tvojemu bogu niti ćemo se pokloniti kipu što si ga podigao."

19 Na te riječi kralj Nabukodonozor uskipje bijesom, a lice mu se iznakazi na Šadraka, Mešaka i Abed Nega.

20 On naredi da se peć ugrije sedam puta jače no inače i jakim ljudima iz svoje vojske zapovjedi da svežu Šadraka, Mešaka i Abed Nega i bace u peć punu žarkoga ognja.

21 Svezaše ih, dakle, i u plaštevima, obući i kapama baciše u zažarenu peć.

22 Kako kraljeva zapovijed bijaše žurna a peć preko mjere užarena, plamen ubi ljude koji su bacali Šadraka, Mešaka i Abed Nega.

23 A tri čovjeka - Šadrak, Mešak i Abed Nego - padoše svezani u zažarenu peć.

24 I hodahu posred plamena hvaleći Boga, slaveći Gospoda. Tada se kralj Nabukodonozor zaprepasti i brzo ustade. Zapita svoje savjetnike: "Nismo li bacili ova tri čovjeka svezana u oganj?" Oni odgovoriše: "Jesmo, kralju!"

25 Stavši Azarja otvori usta i pomoli se usred ognja ovako: On reče: "Ali ja vidim četiri čovjeka, odriješeni šeću po vatri i ništa im se zlo ne događa; četvrti je sličan sinu Božjemu."

26 "Blagoslovljen i hvaljen budi, Gospode, Bože otaca naših, i neka ime tvoje bude slavljeno dovijeka! Nabukodonozor priđe vratima užarene peći i viknu: "Šadrače, Mešače i Abed Nego, sluge Boga Višnjega, iziđite i dođite ovamo!" Tada iziđoše iz ognja Šadrak, Mešak i Abed Nego.

27 Pravedan si u svemu što učini nama, sva su tvoja djela istinita, svi tvoji putovi pravi, svi tvoji sudovi istina. Sakupiše se satrapi, starješine, upravitelji i kraljevi savjetnici da vide te ljude: oganj ne bijaše naudio njihovu tijelu, kosa im na glavi neopaljena, plaštevi im neoštećeni, nikakav se zadah ognja ne bijaše uhvatio njih.

28 Po pravdi si presudio u svemu što si poslao na nas i na sveti grad otaca naših, Jeruzalem: zbog naših si grijeha ovako postupio s nama, u istini i pravednosti. Nabukodonozor viknu: "Blagoslovljen bio Bog Šadrakov, Mešakov i Abed Negov, koji je poslao svog anđela i izbavio svoje sluge, one koji se uzdahu u njega te se ne pokoriše kraljevoj naredbi, već radije predadoše svoje tijelo ognju negoli da štuju ili se klanjaju drugome osim svome Bogu!

29 Zgriješili smo i počinili bezakonje odmetnuvši se od tebe, sagriješili teško; ne slušasmo naredbe tvoje. Naređujem dakle: O narodi, plemena i jezici, svatko između vas tko bi pogrdio Boga Šadrakova, Mešakova i Abed Negova neka bude raskomadan, a njegova kuća pretvorena u smetlište, jer nema boga koji bi mogao izbaviti kao ovaj."

30 Nismo ih čuvali i nismo vršili što nam bijaše naređeno za naše dobro. Tada kralj uzvisi Šadraka, Mešaka i Abed Nega na visoke položaje u pokrajini babilonskoj.

31 Sve što si poslao na nas, sve što si nam učinio, pravedno si učinio. Nabukodonozor, kralj, svim plemenima, narodima i jezicima po svoj zemlji: Obilovali mirom!

32 Kad si nas predao u ruke bezakonika, dušmana naših, najgorih odmetnika, i kralju nepravednom, najgorem na zemlji, Svidjelo mi se obznaniti vam znakove i čudesa što ih na meni učini Bog Svevišnji.

33 te danas ne smijemo otvoriti usta: sramota i ruglo pokrivaju one koji ti služe i tebi se klanjaju. Znakovi njegovi kako su veliki! Čudesa njegova kako silna! Kraljevstvo njegovo - kraljevstvo vječno! Vlast njegova za sva pokoljenja!

34 O, ne zapusti nas zauvijek, zbog imena svoga, i ne razvrgni Saveza svoga,

35 ne uskrati nam svoje milosrđe zbog Abrahama, miljenika svoga; zbog Izaka, sluge svojega; zbog Izraela, sveca svojega,

36 kojima si obećao umnožit' potomstvo kao zvijezde nebeske i kao pijesak na obali morskoj.

37 Gospode, postadosmo najmanji među narodima, prezreni po svoj zemlji poradi grijeha svojih.

38 Nemamo sada vojvode, proroka, kneza, paljenice, klanice, prinosa, kada, ni mjesta gdje da prinesemo prvence tebi

39 Üi da nađemo milosrđe. No primi nas slomljene duše, duha ponizna!

40 Kao paljenice ovnova i bikova, kao tisuće pretilih janjaca - takva nek' bude žrtva naša pred tobom danas da nas pomiri s tobom - jer se neće postidjeti oni koji se u te uzdaju.

41 Odsada ćemo svim srcem slijediti tebe, tebe se bojati i tražiti lice tvoje.

42 Ne postidi nas, već postupaj s nama po blagosti svojoj, po velikoj ljubavi svojoj!

43 Izbavi nas, kao nekoć, čudesima svojim, proslavi ime svoje, Gospode!

44 Neka se postide oni koji zlo čine slugama tvojim: neka se postide svoga nasilja i neka im sila skršena bude!

45 Nek' znaju da si ti jedini Bog i Gospod, slavan po svoj zemlji!" Anđeo Gospodnji u užarenoj peći

46 Kraljeve sluge koje ih bijahu bacile u peć neprestano poticahu oganj zemnim uljem, smolom, kučinama i vinjagom,

47 tako te plamen lizaše četrdeset i devet lakata iznad peći.

48 Buknuvši, spali Kaldejce koji se nađoše oko peći.

49 No Anđeo Gospodnji siđe u peć k Azarji i njegovim drugovima; izagna plamen ognja iz peći

50 te usred peći puhaše kao rosni lahor, a oganj ih ne dodirnu niti im zadade bol ili kakvu neugodnost. Pjesma triju mladića

51 Tada sva trojica zapjevaše u peći jednim glasom, slaveći i blagoslivljajući Boga:

52 "Blagoslovljen budi, Gospodine, Bože otaca naših, hvaljen i uzvisivan dovijeka! Blagoslovljeno, slavno i sveto ime tvoje, hvaljeno i uzvisivano dovijeka!

53 Blagoslovljen budi u Domu svete slave svoje, hvaljen i slavljen dovijeka!

54 Blagoslovljen budi na prijestolju kraljevstva svoga, hvaljen i uzvisivan dovijeka!

55 Blagoslovljen, ti što istražuješ bezdane i sjediš nad kerubima, hvaljen i uzvisivan dovijeka!

56 Blagoslovljen budi na svodu nebeskom, hvaljen i slavljen dovijeka!

57 Sva djela Gospodnja, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

58 Anđeli Gospodnji, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

59 Nebesa, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

60 Sve vode nad nebesima, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

61 Sve sile Gospodnje, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

62 Sunce i mjeseče, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

63 Zvijezde nebeske, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

64 Sve kiše i rose, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

65 Svi vjetrovi, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

66 Ognju i žare, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

67 Studeni i vrućino, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

68 Rose i mrazovi, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

69 Lede i studeni, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

70 Tuče i snijezi, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

71 Noći i dani, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

72 Svjetlo i tmino, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

73 Munje i oblaci, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

74 Zemlja neka blagoslivlje Gospoda: neka ga hvali i uzvisuje dovijeka!

75 Bregovi i brežuljci, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

76 Sve raslinstvo na zemlji, blagoslivljaj Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

77 Izvori, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

78 Mora i rijeke, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

79 Kitovi i sve što se miče u vodama, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

80 Ptice nebeske, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

81 Sve divlje i pitome životinje, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

82 Sinovi ljudski, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

83 Izraele, blagoslivljaj Gospoda: hvali i uzvisuj ga dovijeka!

84 Svećenici Gospodnji, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

85 Sluge Gospodnje, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

86 Dusi i duše pravednih, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

87 Sveti i ponizni srcem, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka!

88 Hananijo, Azarjo, Mišaele, blagoslivljajte Gospoda: hvalite i uzvisujte ga dovijeka! Jer on nas je spasio od Podzemlja, on nas je istrgao iz ruke smrti, on nas je izbavio iz peći užarene, on nas je izbavio iz plamena.

89 Slavite Gospoda jer je dobar, jer je vječna ljubav njegova!

90 Svi štovatelji Gospodnji, blagoslivljajte Boga nad bogovima, hvalite i zahvaljujte, jer vječna je ljubav njegova!"]

   

Komentář

 

Ohnivá pec

Napsal(a) Andy Dibb (strojově přeloženo do čeština)

Třetí kapitola Daniela se řídí stejným vzorem jako první dvě: Nebuchadnezzar začíná vyhrožováním těm, kteří se nesklánějí před každým jeho rozmarem, a končí jeho pokorným uznáním moci Páně.

Podobnosti mezi dramatickým viděním sochy ve druhé kapitole a skutečným vytvářením obrazu ve třetí kapitole však nejsou pouhým opakováním. Velká pozornost věnovaná detailům v této kapitole ukáže, jak se ve snaze o nadvládu sobecká stránka lidské přirozenosti nadále pokouší dominovat, i když bychom se mohli vědomě poddávat Pánu.

Tato třetí kapitola začíná obrovským obrazem, který vytvořil Nebuchadnezzar. Skutečné dimenze jsou důležité ne kvůli jejich fyzickému dopadu, ale kvůli duchovním konceptům, které obsahují. Podobně nemožnost jeho výroby ze zlata by neměla zasahovat do duchovní expozice verše. Doslovný smysl příběhu je důležitý pouze jako prostředek k vyvedení duchovního smyslu.

Celý tento obrázek byl vyroben ze zlata. Ale stejně jako hlava sochy v předchozí kapitole, nejde o zlato představující lásku k Pánu, ale o sebelásku. Každá dobrá korespondence má také opačný smysl.

Socha je popisována jako šedesát loket vysoký a šest loket široký. Opakující se číslo „šest“ má význam od jeho kontrastu k číslu bezprostředně následujícímu. „Sedm" je stav plnosti a úplnosti - Pán odpočíval sedmý den stvoření, čistá zvířata vstoupila do archy v sedmi, měli bychom odpustit ostatním „až sedmdesátkrát sedm." Protože sedm obsahuje tento pocit úplnosti, šest představuje stav neúplnosti.

„Šest“ se často používá k popisu procesu regenerace, zejména v sérii stvoření a v Desateru. Během šesti dnů stvoření jsou lidé v pokušení a ve stavu konfliktu, který musí člověk překonat, aby se regeneroval (AC 8494, 8539:2, 8888). Konflikt ilustrovaný v této kapitole spočívá v našem pocitu sobectví a nastupujícím svědomím.

Číslo šedesát je plností tohoto konfliktu, protože šedesát je šest vynásobený deseti. Pokud šest představuje konflikty pokušení, deset představuje úplnost (AC 3107, 4638, 8468, 9416) nebo úplnost tohoto konfliktu.

V ideálním případě by měly být stavy dobra, pravdy a jejich vzájemného vyjádření stejné. Tvar představující regenerovanou osobu by byla dokonalá krychle, jak ji popisuje „Svaté město sestupující od Boha z nebe“ (Zjevení Janovo 21:2).

Ale Nebuchadnezzarův obraz se od tohoto ideálu naprosto lišil: byl vysoký a úzký - desetkrát vyšší než široký a není popsána žádná hloubka. Připadá jako jednorozměrný, nepřiměřený a jeho nejpřesvědčivější vlastností je zlato, ze kterého je vyrobeno.

Stejně jako ve druhé kapitole Nebuchadnezzar svolává své poradce: dříve to byli astrologové a mudrci. V této kapitole svolává guvernéry svého království: satrapy, administrátory atd. Když Slovo mluví o vládcích, mluví o našich láskách, protože nám vládnou a vládnou lásky. Seznam zde uvádí hierarchii lásek od horních, nebo vládnoucích, až po menší náklonnosti, které máme.

Náš stav se ukazuje, když tou vládnoucí láskou je Nebuchadnezzar: ovládá scénu, jeho slovo je zákon. Ovládá obrovskou říši a má absolutní kontrolu nad životem a smrtí. Nabuchodonozor tak může svolat své vládce a uspořádat je se stejnou lehkostí, s jakou svolal mudrce a požadoval od nich nemožné.

Za zvuku hudby celá jeho říše padla dolů a klaněla se zlatému obrazu postavenému králem. Hudba se používá jako prostředek k přivolání vládců země, protože pokud tito muži představují naše různé lásky a náklonnosti, tak hudba promlouvá k našim láskám.

Pokud Nebuchadnezzar představuje naše sobectví a lásku ke kontrole, přijdou do obrazu Chaldejci jako potvrzení tohoto sobectví. Podstatou profanace - zla předstírajícího, že je dobrá - je zneužití dobra a pravdy pro vlastní účely. Jakýkoli stav skutečného dobra nebo pravdy vzdorující tomuto zneužití by se s ním dostal do konfliktu.

Chaldejci tedy s velkým nadšením jmenují Shadrach, Meshach a Abed-Nego, kteří neslouží králi ani neuctívají jeho zlatý obraz. Používáním svých babylonských jmen odmítají uznat pravdu jako pocházející ze Slova. Toto je samotné jádro znesvěcení: vědět něco je ze Slova, dokonce to jako takové uznat, a přesto to popřít - stejně jako ti Chaldejci museli vědět, že tito tři muži byli Židé a jejich babylonská jména nebyla opravdu jejich vlastní. Je to konečné popření jejich identity, stejně jako profanace je konečným popřením Pána.

Nebuchadnezzarův život je nejprve vojenským dobytím a expanzí jeho říše. Toto dobytí přichází s nadvládou náboženských věcí. Velení bohoslužby tedy nemělo povahu. Jak láska k sobě postupuje, vyžaduje stále větší věci, dokud nevyžaduje, aby s ní bylo zacházeno jako se samotným Pánem (Zjevená Apokalypsa 717).

„Zlem lásky k sobě není to, jak se obecně předpokládá, ta vnější radost, která se nazývá pýcha, ale je to nenávist vůči sousedovi, a odtud pálivá touha po pomstě a potěšení z krutosti. To jsou interiéry láska k sobě samému. Jeho zevnějšek opovrhuje ostatními ve srovnání se sebou samým a averze k těm, kteří jsou v duchovním dobru, a to někdy se zjevnou euforií nebo pýchou, jindy bez ní. Pro toho, kdo drží souseda v takové nenávisti , vnitřně nemiluje nikoho jiného než sebe a ty, které považuje za splynutí se sebou, a tak je miluje v sobě a sám v nich pro jediný konec sebe sama “(AC 4750: 5).

Každý člověk na tomto světě je schopen dát těmto pocitům svobodu, a pokud to uděláme, brzy zjistíme, že děláme to, co Nebuchadnezzar: požadovat, aby lidé viděli svět prostřednictvím našich osobních brýlí, a pokud to neudělají, ostře je zatracujeme do pekla. .

Jak jsme viděli dříve, Daniel představuje svědomí vyvíjející se v opozici vůči našim sobeckým státům. Svědomí je činnost pravdy, která vede a vede naši mysl k životu v souladu s Pánovým. Svědomí však musí být tvořeno individuálními pravdami, pravdami použitelnými v různých částech našeho života. Máme soubor pravd, kterými se řídí manželství, pracovní morálka, sociální interakce atd.

Tyto jednotlivé pravdy jsou Danielovy hebrejské společníky. Pokaždé, když jsme je viděli, stavěli na své víře v Boha, ale pokaždé na Danielově vedení. Tentokrát stojí osamoceně, ochotni čelit imperiálnímu hněvu a za svou víru čelit smrti.

Důsledky byly samozřejmě strašlivé. Nebuchadnezzar vrhl vztek a požadoval, aby mladíci byli uvrženi do ohnivé pece zahřáté na sedminásobek jejího normálního tepla. Mladí muži byli připraveni tento trest přijmout, spíše než odvolat svou víru v Pána.

Nebuchadnezzar se pokusil tři muže vyděsit zahřátím pece na teplejší než obvykle, což dobře popisuje činy zlých duchů v pokušení, kteří:

„jednat proti vlivům pravdy, které vytvářejí svědomí: jakmile vnímají cokoli svědomí, jakéhokoli druhu, pak z nepravd a neúspěchů v člověku vytvářejí k sobě náklonnost; a tím vrhají stín ve světle pravdy, a tak ji zvrhněte, nebo vyvolávají úzkost a mučí ho “(AC 1820: 4).

Čas, který mladí muži tráví v peci, představuje stav pokušení, ke kterému dochází kvůli regeneraci (Vysvětlená Apokalypsa 439). Nejjednodušší definice pokušení je bitva mezi dvěma stranami v nás, kde je podmaněna přirozená nebo sobecká stránka. Do té doby je sobectví vnímáno jako prostě být součástí nás, takoví, jakými jsme (Nebeská tajemství 1820). V pokušení se tento obraz sebe sama mění a my se učíme vidět sebe ve světle nebe (Vysvětlená Apokalypsa 439).

Síla zlých duchů je velmi iluzorní. Stejně jako Nebuchadnezzar po odporu ustoupil, tak se duchové také stáhnou, když jim odoláme. Největším pokušením, kterému čelíme, je víra, že Pán nám není schopen pomoci v naší době velké nouze. Pokud lpíme na víře, že On může a dává pomoc, pak bude čelit našemu vnitřnímu sobectví méně obtížné. Obraz, kterému bylo přikázáno uctívat muže, byl koneckonců nepohyblivý předmět ze zlata, nepřiměřený a jednorozměrný. Naše sobectví je takové: zdánlivě monolitické, a přesto bez skutečného života. Jeho atrakce slábnou při pohledu na nebeské světlo. Duchovní odpor není tak obtížný a výsledky dodávají sílu:

„Vítězství se účastní s tím výsledkem, že se maligní géniové a duchové později neodvažují nic dělat; jejich život spočívá v tom, že jsou schopni ničit, a když vnímají, že je člověk takového charakteru, že mu může odolat, hned při prvním začnou utíkat pryč, jak to zvyklí dělat, když se přiblíží k prvnímu vstupu do nebe, protože jsou okamžitě zasaženi hrůzou a hrůzou a vrhnou se dozadu “ Nebeská tajemství 1820.

Nebuchadnezzar je přiveden k vědomí a ocenění Pánovy moci, tentokrát svými vlastními smysly. V jeho souhlasu je síla poté, co byl svědkem čtyř mužů v ohnivé peci, která je mnohem dramatičtější než jeho nedůvěra poté, co Daniel předpověděl sen ve druhé kapitole. Tentokrát skutečně viděl sílu pece, tak silnou, že ti, kteří vrhli tři muže dovnitř, byli zabiti jejím žárem, přesto viděl tři muže, jak vyšli bez úhony. To mu prokázalo Boží moc víc než cokoli předtím.

Něco z tohoto procesu vidíme v závěrečných verších kapitoly třetí, kde Nebuchadnezzar chválí Pána a ukazuje mu novou pokoru, která pro něj dříve nebyla možná. Výsledkem je, že místo dřívějších sobeckých lásek začíná vládnout náklonnost k pravdě. Vidíme tedy, jak jsou Shadrach, Meshach a Abed-Nego povýšeni v babylónské provincii, pravděpodobně místo babylónských satrapů, správců, guvernérů, rádců, pokladníků, soudců, soudců a všech úředníků provincie, kteří odpověděli na Nebuchadnezzarovu výzvu k uctívání zlatý obrázek.

Ze Swedenborgových děl

 

Arcana Coelestia # 6357

Prostudujte si tuto pasáž

  
/ 10837  
  

6357. 'And in their pleasure they hamstrung an ox' means that motivated by a wicked will they crippled completely the external good of charity. This is clear from the meaning of 'good pleasure' as the will, here a wicked will; from the meaning of 'hamstringing' as crippling; and from the meaning of 'an ox' as the natural or external good of charity, dealt with in 2180, 2566, 2781. The reason why 'an ox' is spoken of here, and 'a man' immediately before, is that 'a man' means the truth of faith and 'an ox' the good of charity; and they are both spoken of so that when good is the subject, truth too is dealt with, on account of the heavenly marriage present in every detail of the Word, 6343.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.