Danieli 1

Studovat vnitřní smysl

           

1 Léta třetího kralování Joakima krále Judského, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému, a oblehl jej.

2 I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského, a něco nádobí domu Božího. Kterýž zavezl je do země Sinear, do domu boha svého, a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého.

3 Rozkázal také král Ašpenazovi, správci dvořanů svých, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat,

4 Mládence, na nichž by nebylo žádné poškvrny, a krásného oblíčeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali na palácu královském, a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému.

5 I nařídil jim král odměřený pokrm na každý den z stolu královského, i vína, kteréž on sám pil, a aby je tak choval za tři léta, a po dokonání jich aby stávali před králem.

6 Byli pak mezi nimi z synů Juda: Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš.

7 I dal jim správce dvořanů jména. Nazval Daniele Baltazarem, Chananiáše pak Sidrachem, a Mizaele Mizachem, a Azariáše Abdenágem.

8 Ale Daniel uložil v srdci svém, aby se nepoškvrňoval pokrmem z stolu královského, a vínem, kteréž král pil. Pročež hledal toho u správce nad dvořany, aby se nemusil poškvrňovati.

9 I způsobil Bůh Danielovi milost a lásku u správce nad dvořany.

10 A řekl správce nad dvořany Danielovi: Já se bojím pána svého krále, kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš, tak že uzřel-li by, že tváře vaše opadlejší jsou, nežli mládenců těch, kteříž podobně jako i vy chování býti mají, způsobíte mi to u krále, že přijdu o hrdlo.

11 I řekl Daniel služebníku, kteréhož ustanovil správce dvořanů nad Danielem, Chananiášem, Mizaelem a Azariášem:

12 Zkus, prosím, služebníků svých za deset dní, a nechť se nám vaření dává, kteréž bychom jedli, a voda, kterouž bychom pili.

13 A potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců, kteříž jídají pokrm z stolu královského, a jakž uhlédáš, učiň s služebníky svými.

14 I uposlechl jich v té věci, a zkusil jich za deset dní.

15 Po skonání pak desíti dnů spatříno jest, že tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle než všickni mládenci, kteříž jídali pokrm z stolu královského.

16 Protož služebník brával ten vyměřený pokrm jejich, a víno nápoje jejich, a dával jim vaření.

17 Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům.

18 A když se dokonali dnové, po kterýchž rozkázal král, aby je přivedli, přivedl je správce dvořanů před Nabuchodonozora.

19 I mluvil s nimi král. Ale není nalezen mezi všemi těmi, jako Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš. I stávali před králem.

20 A ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti, na kteréž se jich doptával král, nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře, kteříž byli ve všem království jeho.

21 I zůstával tu Daniel až do léta prvního Cýra krále.

  
   Studovat vnitřní smysl

Daniel odmítá King's Food      

Napsal(a) Rev. Dr. Andrew M. T. Dibb (machine translated into čeština)

V knize Daniel je v literárním textu spousta nezapomenutelných příběhů a ve vnitřním smyslu se také odehrávají nezapomenutelné duchovní příběhy.

První kapitola je zaměřena na příběh v Danielově životě - jakýsi anekdota - ve kterém on a jeho přátelé, nyní zajatí v Babylonu, odmítají jídlo, které jim je nabízeno z královského stolu.

Než tato anekdota začne, je tu však určité pozadí: Judské království bylo dobyto Babylonskou říší. Mnoho Judejců bylo zajato a přivedeno do Babylonu.

Kapitola začíná slovy „ve třetím roce“. Dokonce i zběžná studie slova ukazuje, že mnoho sekvencí začíná stanovením času, ve kterém se akce koná. Čas ve Slově vždy označuje duchovní stav (AC 4901). Když Slovo zmiňuje bloky času, dní, týdnů, měsíců, let, označují stavy, kterými lidé procházejí. Každý termín označuje jiný stav. K dalšímu rozlišení mezi nimi jsou často přiřazena čísla, která definují stav. Ve větě „ve třetím roce“ číslo „tři“ obsahuje myšlenku plnosti, cíle a nového začátku a obsahuje v něm přidané dimenze rozsudku o minulosti.

Příběh tedy začíná koncem jednoho stavu a začátkem dalšího. Cílový stát, zastoupený judským králem Jehoiakimem, ustupuje druhému stavu: Nebuchadnezarovi, babylonskému králi. Příběh Jehoiakima, během jehož vlády byl Daniel zajat, popisuje poslední problémy zhoršujícího se duchovního stavu.

Ve třetím roce jeho vlády přestal Jehoiakim vzdávat hold Babylonu. Nebuchadnezzar okamžitě nenapadl Judu, raději dal jiným dobytým státům, Sýrii, Moab a Ammon, úkol obtěžovat Jehoiakima s úmyslem ho omezit na podrobení. Když to nefungovalo, zaútočil a násilně omezil město na podrobení. Během Jehoiakimovy vzpoury vzal Nebuchadnezar rukojmí Babylona, včetně Daniela.

„Nebuchadnezar, babylonský král, představoval babylonské padělání Slova a ničení veškeré pravdy v něm (AR 47: 4  ).

Na konci prvního verše přijde Nebuchadnezar do Jeruzaléma a obleží jej. To obsahuje dva prvky: první je Jeruzalém; druhý je jeho zacházení s městem. Jeruzalém byl centrem uctívání v Judsku, ačkoli v době Jehoiakima byl chrám znesvěcen. Za druhé, ve starověku obléhání města neznamenalo nutně jeho zničení, a v době, kdy byl Daniel zajat, nebylo město zničeno. Obléhání však bylo dlouhou a katastrofální událostí, která oslabovala vlákno města. Obléhání dokonale ilustruje situaci duchovních věcí církve s osobou, zastoupenou Jeruzalémem, když jsou oslabeny falešnými myšlenkami a sobectvím, které nejprve vykreslil Jehoiakim a poté Nabuchodonozor. Sobectví, přitahované láskou k falešnosti, dané volnou rukou nedostatkem zájmu o Slovo, obléhá mysl, dokud se uvolní pouta vědomí a nezíská sobectví.

Tím se stanoví přirozené a duchovní prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Historický Daniel žil v Babylonu; pracoval pro krále a spravoval jejich království. Duchovní významy překračují toto vnější, i když dokonale odpovídají podrobnostem doslovného příběhu.

Nebuchadnezarův převod plavidel z domu Božího do domu svého vlastního boha podtrhuje a ilustruje význam „třetího roku“ v prvním verši. „Třetí rok“ signalizuje konec jedné etapy a začátek další. Znesvěcení chrámu to dramaticky ukazuje, protože chrám, který měl být středem uctívání Judy, měl být chráněn za každou cenu. Ve skutečnosti byl chrám již znesvěcen hříchy Joiakima, které byly tak špatné, že svrhly stupnice Božské spravedlnosti proti Judovi. S obléháním města Nabuchodonozor a vzdáním se těchto plavidel skončil stav Judovy integrity - její nejsvětější plavidla byla převezena do zajetí a začala zcela nová kapitola judských dějin.

Tento druhý verš přeorientuje důraz z působení Nabuchodonozora na Pána: zatímco první verš říká, že Nabuchodonozor obléhal Jeruzalém, druhý ukazuje v tom ruku Páně. Jasným znakem je, že Nebuchadnezar nevyhnal Judu ze své vlastní moci, ale „Pán dal Joakima, judského krále, do jeho ruky“.

V hebrejštině je slovo „Pán“ „Adonai“, latinština je „Dominus“. Zatímco spisy nemají žádný údaj pro slovo „Adonai“, často se používá termín „Dominus“. Jméno „Pán“ popisuje božské dobro - Pánovu lásku působící v životech lidí (AC 2921). Kniha, božská láska a moudrost, poeticky popisuje kvalitu této lásky jako „spočívající v tom, že její vlastní by mělo být jiné; cítit radost druhého jako radost v sobě, to je milující“ (DLW 47). Slovo ukazuje Pánovu lásku na mnoha místech: z lásky převzal lidskou podobu a zachránil lidskou rasu; z lásky přivedl nebe i peklo do pořádku; az lásky se zjevil skrze Slovo. Láska je samotná bytost Pána; je kořenem a zdrojem každé jeho činnosti v průběhu věků. Slova „Pán dal Jákakimovi, judskému králi, do jeho rukou“ ukazují, že to bylo z Pánovy lásky.

Pán nedal Joakima do Nebuchadnezarovy ruky jako trest, ale aby ilustroval, jak přináší dobro ze zlé situace. Kdyby to neudělal každý den, bylo by podkopáno celé lidské tělo, naše regenerace. Jakmile bude Jehoiakim, představující touhy po falešnosti, ponořen láskou k sobě samému, což je Nebuchadnezzar, duchovní životy lidí by skončily, pokud by Pán neměl způsob, jak zastavit skluz do pekla a duchovně rehabilitovat nás.

Plavidla držená v zajetí v chrámu babylonského boha jsou zobrazením lidí, jak stárnou, odvracejí se od věcí, které se naučili v mládí, a přijímají věci, které přitahují jejich sobeckou vůli; zapomínají na duchovní věci, které se naučili jako děti. Sobectví ničí chuť k pravdě as tímto ničením lidé postupně ztratí moc odolat lákání sobectví. To se stalo, když Nabuchodonozor obléhal Jeruzalém: sobectví vlastní každému člověku konečně překonalo koncepty pravdy již oslabené nedostatkem vůle myslet a jednat podle pravdy - reprezentované Jehoiakimem. Sobectví odvádí nádoby chrámu; podvrací věci, které by měly lidi přivádět k uctívání Pána z jiné příčiny: služba sebe.

Po nastavení scény v prvních dvou verších knihy se dostáváme k hlavní postavě příběhu: samotnému Danielovi. Jeho úvod do příběhu zaplňuje hlavní část první kapitoly. Verše tři až pět přecházejí z Nebuchadnezarova válečného krále k Danielovi, hrdinovi zbytku knihy. V tomto bodě je stále kladen důraz na Nebuchadnezzara jako správce. Jeho moc nad Danielem se objevuje v těchto verších a ukazuje sílu nepravdivosti (Nebuchadnezzar), která vychází z sobectví (babylonského krále), nad lidským svědomím a závazkem k pravdě, zastoupeným Danielem. V tomto bodě příběhu je Daniel bezmocný mladý muž na milost krále.

V duchovním textu je Daniel přítomností Pána v lidech, dokonce i v jejich pre-regeneračním stavu, kdy je pravda zachycena a ovládána sobeckostí a krouceným myšlením. Pán je ústředním bodem celého tématu, a to doslova i duchovně: Božská láska je v lidských životech nepřetržitě a neustále se snaží odvrátit lidi od sobectví k dobru. Je to skvělé učení nebeských nauk, že Pán nikdy nepřeruší stav lidstva, ale spíše je ohýbá v mezích lidské svobody a reakce. Historicky umístil Daniela do Babylonu, aby ukázal, jak udržuje lidské svědomí naživu, aby posuzoval činy, poukazoval na chyby a nakonec vedl lidi do svého království.

Zadejte Ashpenaz. Pozice „mistr eunuchů“ činí z Ashpenazu vysoce postaveného soudního úředníka. Je pověřen důležitým úkolem výcviku židovských zajatců pro budoucí použití v babylonské říši. V této funkci představuje běžnou lidskou situaci: někteří lidé mají schopnost vypadat jako dobří, milí, laskaví a čestní, zatímco se snaží naplnit skrytou a často sobeckou agendu. Pán však používá tyto viditelné vlastnosti dobra, aby lidi vedl ke skutečné dobrotě. V mnoha případech je regenerace spíše změnou motivů lidí než změnou akcí.

Pouze někteří chlapci byli vhodní pro ten druh tréninku, který měl na mysli Nebuchadnezzar: mladí muži nemohli mít žádnou vadu, musí být dobře vypadající, nadaní ve všech moudrosti, mít znalosti a rychle pochopit. Každé z těchto kritérií popisuje aspekty pravdy, kterou Pán kultivuje v lidech, aby bojoval proti sobectví.

Tito chlapci byli nakrmeni z královského stolu. Pojmy „jíst“ a „pití“ ve Slově popisují vstřebávání dobra a pravdy do životů lidí. Když lidé jedí jídlo a pijí víno, stanou se jejich součástí asimilovaní do těla. Podobná věc se stává s dobrotou a pravdou na duchovní úrovni. Proces učení nebo prožívání něčeho dobrého nebo pravdivého je velmi podobný tomu, jak lidé jedí jídlo a pití: jídlo vstupuje do žaludku, kde je tráveno a stává se součástí duchovního života člověka.

Babylon, symbol extrémní sobectví, se diametrálně liší od samotného Pána. Nebuchadnezar, babylonský král, který představuje falšování Slova z tohoto sobectví, je opakem Pánovy pravdy dané ve Slově. Jídlo, které chlapcům nabídl, by na duchovní úrovni podkopalo všechno, za co stojí. Pouze nevinnost definovaná jako ochota následovat Pána tím, že bude žít podle Jeho pravdy, může vést lidi ze spárů sobectví; přesto je to samá podstata sobectví, která tuto nevinnost podkopává a zvrací pravdy. To je to, co popisuje Nabuchodonozův zjevně laskavý akt, který chlapcům dával jídlo z jeho vlastního stolu. To je zřejmé z jeho motivů: „tři roky výcviku pro ně, aby na konci té doby mohli sloužit králi.“ Toto tříleté období mělo vyprodukovat sluhy. Subversion pravdy není nikdy rychlý proces - lidé procházejí roky mučení z pekla, než se jí zcela odevzdají. Pokud však nemají žádnou nevinnost, pokud se jídlo myšlenky vždy soustředí na sobectví a nepravost, přijde čas, kdy se odpor člověka zcela zhroutí a tato osoba bude sloužit našemu duchovnímu Nabuchodonozorovi, babylonskému králi.

Daniel tedy požádal Ashpenaz o povolení vyhnout se konzumaci královských lahůdek. V doslovném smyslu to vzalo odvahu. Ashpenaz měl velkou autoritu a Daniel byl pouhý zajatec. Tato odvaha je potřebná pro duchovní změnu. Když vnější akce jsou v sevření falešných myšlenek a racionalizací ze sobectví, je altruismus snadno potlačen. Je třeba odvahy změnit motivaci a jednat spíše z pravdy než z nepravdy, zejména pokud tato změna motivace vyžaduje jen velmi malou změnu vnějšího chování. Přesto to musí být hotové, a tak Daniel požádal.

Každé úsilí, které přijde k pořádku, je požehnáno Pánem. Daniel vypracoval odvahu se zeptat a Bůh ho přivedl k laskavosti a dobré vůli. Jméno, které zde Pán použil, „Bůh“, ukazuje přítomnost Boží pravdy. To dává smysl, protože Daniel představuje pravdu ovlivňující přirozené životy lidí. To je z božské pravdy prezentované ve Slově. Bez božské pravdy lidé nerozumí pravdě a zůstávají navždy v nepravdivosti a sobectví.

Když Daniel požádal, Ashpenaz se bál, že Daniel nebude prosperovat, protože budou obviňováni ostatní chlapci a on, Ashpenaz. Toto je základní povaha pouhého vnějšího dobra: když je chování dobré bez jakéhokoli duchovního kormidla, který jej vede, lidé se ocitají vedeni stejně snadno falešností jako pravdou. Lidé vedeni neduchovním přírodním statkem se nechávají snadno přesvědčit zlem, protože zlí duchové jsou ve svém živlu nebo v radosti svého života, když se mohou dostat do touhy jiného; jakmile vstoupí, lákají tuto osobu ke všem druhům zla (AC 5032: 3).

Ashpenaz čelil situaci: jeden z jeho slibných chlapců odmítal královské jídlo a brzy mohl vypadat hůř než ostatní kluci. To znamená, že pravda, která zpochybňuje sobectví, začíná ztrácet svou přitažlivost. Výzva však musí být potvrzena k jejímu závěru. Pokud se lidé tak rychle vzdají sobeckých tužeb, jejich duchovní život by rychle skončil. Řešením je hledat jinou alternativu, další místo, kde v našich myslích může pravda získat toaletou.

Daniel apeluje na „správce“. Jsou chvíle, kdy vnější chování, jak se zdá, je příliš úzce spjato s sobeckou vůlí, než aby reagovala na odvolání z pravdy. Někdy musí cesta pravdy skrze mysli začít u vnějších a často podřízených prvků našeho života - správce.

Do jisté míry všichni procházejí tímto procesem: před regenerací jsme motivováni sobectvím, přesto se učíme pravdu a nakonec se učíme myslet od pravdy a rozvíjet náklonnost k ní. Takto si Pán vyvíjí příchuť v sobecké povaze neregistrovaného člověka. Nakonec, přijmeme-li kladný princip a dovolíme, aby pravda ovlivnila naše činy, zjistíme, že se mění k lepšímu: škrtnutí sobectví na všech aspektech našich životů začíná sklouzávat a začíná pomalý proces osvobození. Ale tato pravda je stále ve svých raných stádiích. V prvních stavech regenerace jsou hlubší úrovně naší mysli stále pod kontrolou sobectví a nepravdivosti z toho. Nebuchadnezar je stále na svém trůnu, král nejmocnější říše na světě.

Danielův experiment byl úspěšný a poslední verše této první kapitoly vychvalovaly moudrost čtyř mladých mužů. Pravda vyvinutá a kultivovaná v našich životech apeluje na náš vnitřní smysl sobectví - sobecká osoba může být hrdá na inteligenci a moudrost. Je úžasné myslet si dobře a moudře. To jsou cnosti, které člověk může použít pro sobecké cíle.

Ale jak ukážou budoucí kapitoly, začátky svědomí znamenají konec života sobectví. Může to trvat dlouho, stejně jako Daniel žil a pracoval v Babylonu mnoho let, ale nakonec svědomí zvítězí a sobectví bude vyhoštěno.

Swedenborg

Hlavní výklad ze Swedenborgových prací:

The Inner Meaning of the Prophets and Psalms 172


Další odkazy Swedenborga k této kapitole:

Arcana Coelestia 1183, 1709, 2606, 5223, 10325

Apocalypse Revealed 101


Odkazy ze Swedenborgových nevydaných prací:

Apocalypse Explained 675

Justification 0

Jiný komentář

  Příběhy:


  Biblická studia:  (see all)


  Související Knihy  (see all)


Skočit na podobné biblické verše

Genesis 10:10, 11:2, 39:21, 41:12, 45, 46

Deuteronomium 28:41

1 Královská 3:12

2. Královská 20:18, 23:36, 24:1, 17

2. Paralipomenon 26:5, 36:5, 7

Ezdráš 1:1, 2

Ester 2:9

Přísloví 22:29

Izajáš 11:11, 39:6, 7

Jeremiáše 25:1

Ezechiel 4:13

Danieli 1:4, 19, 2:17, 19, 4:5, 6, 5:2, 12, 13, 6:14, 10:1

Ozeáš 9:3

Zacharjáš 5:11

Významy biblických slov

král
The human mind is composed of two parts, a will and an understanding, a seat of loves and affections, and a seat of wisdom and...

krále
The human mind is composed of two parts, a will and an understanding, a seat of loves and affections, and a seat of wisdom and...

nádobí
Instruments of music,' according to correspondences, signify the pleasant and delightful affection of spiritual and celestial things. Therefore, also in many of the Psalms of...

domu
A "house" is essentially a container - for a person, for a family, for several families or even for a large group with shared interests...

země
„Země“ v Bibli může znamenat osobu nebo skupinu stejně smýšlejících lidí jako v kostele. Ale týká se to konkrétně vnější strany mysli člověka nebo obecné...

den
"Day" describes a state in which we are turned toward the Lord, and are receiving light (which is truth) and heat (which is a desire...

tři
'Thirteen,' between twelve and fourteen, denotes the intermediate state. 'Thirteen,' as the sum of ten and three, denotes remains.

před
Ve většině případů je význam slova „dříve“ docela přímočarý, a to jak jako způsob stanovení relativního času, tak ve smyslu použití „v něčí přítomnosti“. Při...

Juda
City of Judah,' as in Isaiah 40:9, signifies the doctrine of love towards the Lord and love towards our neighbor in its whole extent.

jména
It's easy to see that names are important in the Bible. Jehovah changed Abram and Sarai to Abraham and Sarah, changed Jacob to Israel and...

Bůh
Pán je samotná láska, vyjádřená ve formě samotné moudrosti. Láska je tedy Jeho podstatou, Jeho nejskrytější. Moudrost - milující pochopení toho, jak uvést lásku do...

řekl
As with many common verbs, the meaning of “to say” in the Bible is highly dependent on context. Who is speaking? Who is hearing? What...

tváře
“The eyes are the windows of the soul.” That’s a sentiment with roots somewhere in murky antiquity, but one that has become hopelessly cliché because...

deset
Most places in Swedenborg identify “ten” as representing “all,” or in some cases “many” or “much.” The Ten Commandments represent all the guidance we get...

dává
Like other common verbs, the meaning of "give" in the Bible is affected by context: who is giving what to whom? In general, though, giving...

voda
Water was obviously of tremendous importance in Biblical times (and every other time). It is the basis of life, the essential ingredient in all drinks,...

víno
Wine played a key role in the ancient world, where safe, reliable water sources were scarce. It could be stored for long periods of time;...

čtyři
The number "four" in the Bible represents things being linked together or joined. This is partly because four is two times two, and two represents...

vidění
Vision is the innermost revelation, which is of perception. Visions are according to the state of humankind. The visions of people whose interiors are closed,...

Zdroje pro rodiče a učitele

Zde uvedené položky jsou poskytnuty se svolením našich přátel z General Church of the New Jerusalem. Můžete prohledávat/procházet celou knihovnu kliknutím na odkaz this link.


 Daniel's Captivity - Level A
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a parent note to send home.
Sunday School Lesson | Ages 3 - 6

 Daniel's Captivity - Level B
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a parent note to send home.
Sunday School Lesson | Ages 7 - 10

 Daniel's Captivity - Level C
Complete lesson with activity choices introducing the concept that Daniel represents our conscience. Includes welcome activity, shortened reading, discussion questions, activity choices, a closing recitation, and a take-home card about applying the lesson to the student's life.
Sunday School Lesson | Ages 11 - 14

 Nebuchadnezzar's Dream
Worship Talk | Ages 7 - 14

 Overview of Daniel: A Man of Conscience for ages 3-14
Overview of a series of scripted lessons for the first six chapters of the book of Daniel. Suitable for Sunday schools, families and classrooms. Levels A, B and C provide materials for ages 3-14.
Sunday School Lesson | Ages 3 - 14


Přeložit: