Библията

 

Jozue 6

Проучване

   

1 Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel.

2 I řekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho.

3 Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní, okolo města chodíce, jednou za den; tak učiníš po šest dní.

4 Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát, a Kněží troubiti budou v trouby.

5 A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým, i oboří se zed městská na místě svém, a vejde lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál.

6 Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou.

7 Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou.

8 A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi.

9 Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce.

10 (Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti.)

11 Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich.

12 Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu.

13 Sedm pak kněží, nesouce Sedm trub beraních, předcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli před nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když kněží šli, v trouby troubíce.

14 I obešli město druhého dne opět, a navrátili se do stanů. Tak činili po šest dní.

15 V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli město týmž způsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli město sedmkrát.

16 Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již, dalť jest Hospodin vám město.

17 A budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevěstka ať jest živa, ona i všickni, kteříž by s ní byli v domě, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali.

18 Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je.

19 Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude.

20 Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zed na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je.

21 A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla.

22 Dvěma pak mužům, kteříž shlédli zemi, řekl Jozue: Vejděte do domu ženy nevěstky, a vyveďte ji odtud, i všecky věci, kteréž má, jakož jste jí přisáhli.

23 I všedše mládenci špehéři, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratří její i všecko, což měla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vně za stany Izraelskými.

24 Město pak spálili ohněm, i všecko, což v něm bylo, stříbro však a zlato a nádoby měděné a železné složili na poklad v domě Hospodinově.

25 Raab také nevěstku, a dům otce jejího i všecko, což měla, živé zůstavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne, nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha.

26 Toho času vydal klatbu Jozue, řka: Zlořečený buď před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město Jericho. V prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho.

27 Byl pak Hospodin s Jozue, a rozhlásila se pověst o něm po vší zemi.

   

Коментар

 

Příkaz

  
Washington Crossing the Delaware by Emanuel Leutze

Přikazovat znamená vydat rozkaz, že se něco musí udělat, a je zaměřeno na jednotlivce nebo skupinu. Je to imperativ, nikoli návrh.

Rozkazování lze provádět dvěma způsoby nebo ze dvou různých motivů. Často přichází v organizaci, kde se používá k uložení příkazu, který je nezbytný pro práci organizace, jako je obchod, vláda nebo armáda, a může být legitimní, nebo je používán v rodině k udržení spořádaný dům. Může ji však použít i člověk, který miluje moc a nějakým způsobem ji získal, rád vnucuje ostatním svou vůli k sobeckému uspokojení.

Jedním motivem je tedy láska k užitku nebo k dobru a druhá k lásce k sobě samému nebo k majetku.

Pán vydal ze své nekonečné lásky přikázání lidstvu, protože je to řád sám, a ví, že naše štěstí na věčnost závisí na našem přijetí Jeho řádu stvoření, který je nakonec jediným řádem, který existuje.

(Препратки: Nebeská tajemství 5368, 8690, 10578 [3]; Pravé křesťanské náboženství 341)

От "Съчиненията на Сведенборг

 

Arcana Coelestia #8690

Проучете този пасаж

  
/ 10837  
  

8690. 'And all the people are standing before you from morning until evening' means that at this time it was the source of every act of the will which those belonging to the spiritual Church possessed, in every state. This is clear from the representation of Israel, to whom 'the people' refers here, as those belonging to the spiritual Church, dealt with above in 8645; from the meaning of 'standing before Moses' as obedience to God's truth, also dealt with above, in 8686, and - since obedience is meant - as an act of the will (obedience springs from the will, but from a will to do the truth because it has been commanded, not out of affection for it; and this will is obedience); and from the meaning of 'from morning until evening' as in every state, inwardly and outwardly, dealt with above in 8687.

[2] The subject here is the first state a person passes through before regeneration. During this state he does good in a spirit of obedience and not as yet out of affection. But this good is truth as done by him, since he does it solely because it has been commanded, and so is still acting under compulsion, not in freedom. It is done by him in freedom when he does it out of affection; for everything that flows from love and affection is free. While a person passes through the first state the Lord flows in and leads him directly; but direct influx from the Lord does not come to be perceived because it is an influx into the inmost parts of a person's being and does not therefore generate affection. But when the Lord's influx is direct and at the same time indirect it does come to be perceived and generate affection, since it is an influx not only into the inmost parts of a person but also into the middle and outermost. This latter state is dealt with in the verses following below in this chapter, the former state in the present verses, where it says that Moses judged alone; see what has been stated above in 8685.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.