圣经文本

 

Leviticus第6章

学习

   

1 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého,

3 Buď že nalezna ztracenou věc, za přelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,

4 Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,

5 Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.

6 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.

7 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.

8 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

9 Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude),

10 Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.

11 Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.

12 Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.

13 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.

14 Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:

15 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.

16 Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.

17 Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.

18 Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.

19 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

20 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.

21 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.

22 A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.

23 A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena.

24 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

25 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.

26 Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.

27 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.

28 A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.

29 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.

30 Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.

   

来自斯威登堡的著作

 

O Pánu#9

学习本章节

  
/65  
  

9. Že v širším smyslu se Zákonem chápe vše, co sepsal Mojžíš ve svých pěti knihách, vysvítá z následujících pasáží.

U Lukáše:

Abraham odpověděl bohatému člověku v pekle: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.” (Lukáše 16:29, 31)

U Jana:

Filip řekl Natanaelovi: „Nalezli jsme toho, o Němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci.” (Jan 1:45)

U Matouše:

Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. (Matouše 5:17)

Všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana. (Matouše 11:13)

U Lukáše:

Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží. (Lukáše 16:16)

U Matouše:

Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci. (Matouše 7:12)

Ježíš mu řekl: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem a celou svou duší a miluj svého bližního jako sám sebe.Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci. (Matouše 22:37, 39-40)

V těchto pasážích se Mojžíšem a Proroky i Zákonem a Proroky označuje vše, co se píše v Mojžíšových a prorockých knihách.

Že se Zákonem specificky míní vše, co napsal Mojžíš, je dále zjevné z následujícího:

U Lukáše:

Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s Ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: „Vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu” - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. A přinesli rodiče Ježíše do chrámu, aby splnili, co o dítěti předpisoval zákon. Vykonali pak vše řádně podle zákona Páně. (Lukáše 2:22-24, 27, 39)

V zákoně Mojžíš přikázal takové kamenovat. (Lukáše 8:5)

Zákon byl dán skrze Mojžíše. (Jan 1:17)

Z toho vysvítá, že tam, kde je jmenován Zákon či Mojžíš, tam se pojednává o věcech popisovaných v Mojžíšových knihách. (Podobně viz Matouš 8:4; Marek 10:2-4; 12:19; Lukáše 20:28, 37; Jan 3:14; 7:19, 51; 8:17; 19:7.)

Mojžíš zákonem také nazývá mnohé příkazy, jako například příkazy týkající se zápalné oběti (Lv 6:9; 7:37); obětí za hřích (Lv 6:25; 7:1-11); přídavné oběti (Lv 6:4); malomocenství (Lv 14:2); žárlivosti (Numeri 5:29-30); řádu pro nazíra (Numeri 6:13, 21). Sám Mojžíš nazývá své knihy zákonem:

I napsal Mojžíš tento zákon a předal jej kněžím, Lévitům, kteří nosili schránu Hospodinovy smlouvy, a přikázal jim: „Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina.” (Deuteronomium 31:9, 11, 26)

Byla uložena po straně schrány, neboť uvnitř schrány jsou kamenné desky, jež jsou zákonem v užším smyslu. Později byly Mojžíšovy knihy nazvány Knihou zákona:

Velekněz Chilkijáš řekl píšaři Šafanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona.” Když král uslyšel slova knihy Zákona, roztrhl své roucho. (2. Královská 22:8, 11; 23:24)

  
/65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.