圣经文本

 

Genesis第49章

学习

   

1 Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů.

2 Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého.

3 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly.

4 Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé.

5 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich.

6 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed.

7 Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli.

8 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého.

9 Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho?

10 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové.

11 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj.

12 Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko.

13 Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu.

14 Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny.

15 A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně.

16 Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských.

17 Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět.

18 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine!

19 Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom.

20 Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské.

21 Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné.

22 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed.

23 Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci:

24 Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův;

25 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života.

26 Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho.

27 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti.

28 Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal.

29 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského,

30 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu.

31 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu.

32 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het.

33 A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému.

   

来自斯威登堡的著作

 

Apocalypse Explained#32

学习本章节

  
/1232  
  

32. Unto God and his Father. That this signifies Divine truth and Divine good, is evident from this, that God denotes Divine truth and Jehovah Divine good, and that therefore, in the Word, the Lord is called God where Divine truth is treated of, and Jehovah, where Divine good is (see n. 2586, 2769, 2807, 2822, 3921, 4287, 4402, 7010, 9167.) But here, instead of Jehovah, the word Father is used, because the Father of the Lord was Jehovah, and by Father is meant the same as by Jehovah. By both, God and Father, the Lord alone is meant, the Father being in Him as the soul is in the body (as may be seen above, n. 10 and 26); for He was conceived of Jehovah; and the soul of every one is from him of whom he is conceived. Therefore, when the Lord made mention of the Father, He meant His Divine in Himself; this is why He said, that, the Father was in Him and He in the Father (John 10:38; 14:10, 11); that the Father and He were one (John 10:30); that He was not alone, but He and the Father (John 16:32). (That the Lord called the Divine of Jehovah, which was in Himself from conception and which was the Being (Esse) of His life in His Human, the Father, and the Divine truth which is from Divine good, the Son, see n. 2803, 3704, 7199, 8328, 8897; that the Son of man is Divine truth, and the Father Divine good, see n. 1729, 1733, 2159, 2628, 2803, 2813, 3255, 3704, 7499, 8897, 9807. See also the citations from Arcana Coelestia, in The Doctrine of the New Jerusalem, concerning the union of the Divine, which is called Jehovah the Father, with the Divine Human of the Lord, n. 304.)

  
/1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#222

学习本章节

  
/10837  
  

222. 'Hiding themselves from the face of Jehovah' is being afraid of this dictate, as people conscious of evil normally are. This is clear from their reply in verse 10, 'I heard Your Voice in the garden and I was afraid because I was naked'. 'The face of Jehovah', that is, of the Lord, is mercy, peace, and all good, as is quite clear from the blessing,

Jehovah make His face 1 shine upon you and be merciful to you. Jehovah lift up His face 1 upon you and give you peace. Numbers 6:15, 26.

And in David,

God be merciful to us and bless us, and make His face 1 shine upon us. Psalms 67:1.

And elsewhere in David,

Many are saying, Who will cause us to see good? Lift up the light of Your face 1 upon us, O Jehovah. Psalms 4:6-7.

The Lord's mercy is for this reason called 'the angel of His face' 1 in Isaiah,

I will cause the mercies of Jehovah to be remembered. He has rewarded them according to His mercies, and according to the abundance of His mercies; and He became their Saviour. In all their affliction there was no affliction, and the angel of His face 1 saved them; in His love and in His pity He redeemed them. Isaiah 63:7-9.

脚注:

1. literally, faces

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.