圣经文本

 

Genesis第47章

学习

   

1 A protož přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, což mají, přišli z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.

2 A vzav z počtu bratří svých pět mužů, postavil je před Faraonem.

3 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.

4 Řekli ještě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, přišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.

5 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě.

6 Země Egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji Země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám.

7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.

8 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého?

9 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli.

10 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho.

11 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao.

12 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a všecken dům jeho chlebem, až do nejmenších.

13 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.

14 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.

15 A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz?

16 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává.

17 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku.

18 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše.

19 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla.

20 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi.

21 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.

22 Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých.

23 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji.

24 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým.

25 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.

26 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy.

27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.

28 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let života jeho, sto čtyřidceti sedm let.

29 I přiblížili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě.

30 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého.

31 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lůže.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#4923

学习本章节

  
/10837  
  

4923. 'Saying, This one came out first' means that it had priority of place. This is clear from the meaning of 'coming out first', or being the firstborn, as priority of place and a higher position, dealt with in 3325. Dealt with here and in the remainder of this chapter is the birthright. Anyone unacquainted with the internal sense of the Word may suppose that merely the birthright, and consequently the privileges which the firstborn might lawfully acquire, are dealt with. But one who does have some knowledge of the internal sense may see plainly enough that something of higher significance also lies concealed in this description. He may see this not only from the actual fact that one of the infants put out a hand and then drew it back, at which point the other infant came out, but also from the fact that they received their names from this, and from the fact that the midwife bound a twice-dyed thread on the hand of him who was first. Other descriptions may also lead him to see the same, such as the incident very like the present one when, after Esau and Jacob had struggled together in the womb, Esau came out first with Jacob grasping his - Esau's - heel, Genesis 25:23-24, 26. In addition to this there is the incident involving the two sons of Joseph; when blessing them Jacob placed his right hand on the younger and his left on the older, Genesis 48:17-19.

[2] The Jews and also some Christians do, it is true, believe that these, along with all other descriptions in the Word, contain some hidden meaning which they call mystical, the reason for that belief being the holiness, so far as the Word is concerned, which has been impressed on them since early childhood. But when asked what that mystical meaning may be, they do not know. One may tell them that because the Word is Divine the mystical meaning within it must of necessity be the kind of meaning the angels in heaven understand, and that the Word cannot have any other mystical content, or if it does, that content would be either mythical, magical, or idolatrous. One may in addition tell them that this mystical meaning understood by the angels in heaven is nothing else than what is called spiritual and celestial, the sole subject of which is the Lord, His kingdom and the Church, and consequently good and truth, and that if they knew what good and truth were, or what love and faith were, they would also be acquainted with that mystical sense. Yet scarcely any Jew or Christian believes any of this when told it. Indeed members of the Church are so lacking in knowledge at the present day that any mention of that which is celestial and spiritual is barely intelligible to them. But even so, because in the Lord's Divine mercy I have been allowed to be simultaneously in heaven as a spirit and on earth as a man, and consequently to talk to angels, doing so now without a break for many years, what else can I do but disclose those things which are called the mystical contents of the Word, that is, its interiors, which are the spiritual and celestial things of the Lord's kingdom? What the details recorded here hold within them in the internal sense - the details regarding Tamar's two sons - will be stated in what follows below.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.