圣经文本

 

Genesis第2章

学习

   

1 A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.

2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.

3 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.

4 Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),

5 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.

6 A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.

7 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

8 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.

9 A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.

10 (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.

11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.

12 A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.

13 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.

14 A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).

15 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.

16 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;

17 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.

18 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.

19 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.

20 I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)

21 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.

22 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.

23 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.

24 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.

25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#82

学习本章节

  
/10837  
  

82. Verse 1 And the heavens and the earth were finished, and all the host of them.

These words are used to mean that the individual has now become spiritual to the point of being the sixth day. 'Heaven' is his internal man, and 'earth' his external. 'The host of them' are love, faith, and cognitions of them, which previously were meant by 'the great lights and the stars'. That the internal man is called 'heaven' and the external 'earth' becomes clear from the quotations from the Word given in the previous chapter, to which the following from Isaiah may be added,

I will make man (vir) more rare than fine gold, and man (homo) than the precious gold of Ophir. Therefore I will strike the heavens with terror, and the earth will be shaken out of its place. Isaiah 13:12-13.

And elsewhere in Isaiah,

You will forget Jehovah your Maker, who stretches out the heavens and lays the foundations of the earth. But I will put My words in your mouth and hide you in the shadow of My hand, that I may stretch out heaven and lay the foundation of the earth. Isaiah 51:13, 16.

These quotations show that both heaven and earth have reference to man (homo). They refer, it is true, to the Most Ancient Church, but the more interior contents of the Word are such that whatever statement is made about the Church is a statement about the individual member of the Church. If he were not the Church, he could not be a part of the Church, just as anyone who is not a temple of the Lord cannot be that which is meant by a temple, namely the Church and heaven. This also is why the Most Ancient Church is called Man (a singular noun).

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.