圣经文本

 

Exodus第8章

学习

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami.

3 A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého.

4 I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby.

5 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou.

6 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou.

7 A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou.

8 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu.

9 I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou.

10 Kterýžto odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš.

11 I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou.

12 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona.

13 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí.

14 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země.

15 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin.

16 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské.

17 Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské.

18 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech.

19 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin.

20 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží.

21 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou.

22 A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země.

23 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto.

24 I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův,a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice.

25 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi.

26 I řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což jest ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali?

27 Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal.

28 I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne.

29 Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu.

30 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

31 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezůstalo.

32 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#7392

学习本章节

  
/10837  
  

7392. 'To remove the frogs from me, and from my people' means in order that they might not be compelled to use reasonings arising from utter falsities. This is clear from the meaning of 'removing' as not being compelled, for what caused the pleading was weariness resulting from their being compelled to use reasonings arising from utter falsities; from the meaning of 'the frogs' as reasonings arising from utter falsities, dealt with in 7351, 7352; and from the representation of Pharaoh, and also of the Egyptians, as those who are steeped in falsities and engage in molestation, dealt with often.

[2] With regard to that weariness which is the cause of the pleading or self-abasement in those who engage in molestation, it should be recognized that those people find this undelightful; for they are unable to do evil by the use of reasonings that arise from utter falsities, since the upright - who at this point are those members of the Lord's spiritual Church whom they were molesting - laugh at utter falsities, which are contradictions of the truth. But they were able to do evil through their use of falsities based on illusions and appearances, by which they falsify truths, such truths being meant by 'the blood' into which the waters of Egypt were turned, 7317, 7326; for illusions and appearances mislead people since they cast a sort of shadow or veil over truths. Because they are unable to do any evil through their use of reasonings arising from utter falsities, that is, arising from total contradictions of the truth, they have found them to be undelightful and therefore beg to have them taken away. For nothing delights those in hell except doing evil, in whatever possible way. Indeed doing evil is the very delight of their life; so great is it that it constitutes their whole life. When therefore they are not allowed to do it weariness overtakes them. This is the reason why Pharaoh begged to have the plague of frogs taken away, but not that of blood described above, nor that of the lice described below. For 'the plague of frogs' means molestation through the use of reasonings arising from utter falsities, by the use of which however they are unable to do any evil; but 'the plague of blood' means molestation by the use of falsities arising from illusions and appearances, a molestation which gives them delight because they are able to do ill by means of it. And 'the plague of lice' means evils which give them delight because they are evils.

[3] A feeling of delight in doing evil exists in the next life with all those who in the world do not do good to their neighbour for their neighbour's sake, to their country for their country's sake, or to the Church for the Church's sake, but for their own sake. Consequently they do not do what is true and good for the sake of what is true and good. The fact that their delight consists in doing evil is not evident in the world because the external man conceals it. But in the next life, when superficial things are taken away and a person is left with what he is inwardly, that delight then emerges and reveals itself. So it is that such people are in hell; for those who are there all love to do evil, whereas those in heaven all love to do good.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.