圣经文本

 

Exodus第25章

学习

   

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv k synům Izraelským, ať mi vybírají obět vzhůru pozdvižení. Od každého člověka, kterýž by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou obět mou.

3 Tatoť pak jest obět pozdvižení, kterouž budete bráti od nich: Zlato, a stříbro, a měď,

4 Postavec modrý, šarlat, a červec dvakrát barvený, bílé hedbáví a srsti kozí;

5 Též kůže skopcové na červeno barvené, a kůže jezevčí, a dříví setim,

6 Olej k svícení, vonné věci na Olej ku pomazování, a pro kadění vonné věci;

7 Kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramníku a náprsníku.

8 I udělajíť mi svatyni, abych bydlil uprostřed nich.

9 Vedlé všeho, jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho, tak uděláte.

10 Udělají také truhlu z dříví setim. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte širokost její, půl druhého také lokte vysokost její.

11 A obložíš ji zlatem čistým, vnitř i zevnitř obložíš ji; a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou.

12 Sliješ k ní také čtyři kruhy zlaté, kteréž přiděláš ke čtyřem úhlům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její.

13 Uděláš k tomu i sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem.

14 I uvlečeš sochory do kruhů po stranách té truhly, aby na nich nošena byla truhla.

15 V kruzích té truhly budou bývati sochorové; nebudou vytahováni z nich.

16 A dáš do truhly svědectví, kteréž dám tobě.

17 Uděláš i slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého pak lokte širokost její.

18 Uděláš také dva cherubíny zlaté, z taženého zlata uděláš je na dvou koncích slitovnice.

19 Uděláš pak cherubína jednoho na jednom konci, a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích.

20 A budou míti cherubínové křídla vztažená svrchu, zastírajíce křídly svými slitovnici, a tváři jejich obráceny budou jednoho k druhému; k slitovnici budou tváři cherubínů.

21 Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví, kteréž dám tobě.

22 A tam budu přicházeti k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteříž jsou nad truhlou svědectví, mluviti o všecko, cožť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským.

23 Uděláš také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost jeho.

24 A obložíš jej zlatem čistým, a uděláš mu okolek zlatý vůkol.

25 Uděláš také okolo něho lištu čtyř prstů zšíří; a okolek zlatý uděláš okolo té lišty.

26 Uděláš u něho i čtyři kruhy zlaté, kteréž vpustíš do čtyř úhlů, kteříž jsou ve čtyřech nohách jeho.

27 Pod tou lištou budou kruhové, skrze něž provlačováni budou sochorové k nošení stolu.

28 Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem; i bude stůl nošen na nich.

29 Uděláš také misy jeho, a lžice jeho, a přikryvadla jeho, a koflíky jeho, k přikrývání; z čistého zlata naděláš toho.

30 A klásti budeš na ten stůl chleby předložení před tvář mou ustavičně.

31 Uděláš také svícen z zlata čistého, z taženého zlata ať jest ten svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho a koule jeho, i květové jeho z něho budou.

32 A šest prutů vycházeti bude z boků jeho, tři prutové svícnu s jedné strany jeho,a tři prutové s druhé strany jeho.

33 Tři misky udělané na způsob pecky mandlové ať jsou na prutu jednom, a koule a květ, a Tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém, a koule a květ; takž i na jiných šesti prutech z svícnu vycházejících.

34 Na svícnu také budou čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho, i květové jeho.

35 A bude koule pode dvěma pruty z něho, koule též pod druhými dvěma pruty z něho, koule opět pod jinými dvěma pruty z něho; a tak pod šesti pruty vycházejícími z svícna.

36 Koule jejich i prutové jejich z něho budou; všecko to z cela kované z zlata čistého.

37 Uděláš i sedm lamp na něj; a bude je rozsvěcovati kněz, aby svítily po stranách jeho.

38 I utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého.

39 Z centnéře zlata čistého uděláno bude to se vším tím nádobím.

40 Hlediž pak, abys udělal podlé podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře.

   

来自斯威登堡的著作

 

Apocalypse Explained#1187

学习本章节

  
/1232  
  

1187. And the voice of the mill shall be heard in thee no more.- That this signifies no longer any understanding of truth from the will of good, is evident from the signification of a mill (mola), as denoting the production of truth from good, concerning which see above (n. 1182); thus also the understanding of truth from the will of good, because the understanding is the recipient of truth, and the will the recipient of good.

Continuation.- Now, since the end, which is the love of man's will, provides or procures for itself through the understanding the means by which the ultimate end may exist, and this end to which the first end advances by means is the existing end; and since this is use, it follows that the end loves the means, when they perform this use, and that if they do not perform it, it does not love them, but rejects them, and by the understanding provides or procures for itself others. It is therefore evident what a man's quality is, if his principal end is the love of eminence, that is the love of glory and honours, or if his principal end is the love of opulence, that is the love of money and possessions, namely, that he regards all means as subservient to him for the attainment of the ultimate end, which is the love existing, and this is use to himself.

[2] Take as an example the case of a priest, whose principal end is the love of money or possessions. His means are the ministry, the Word, his doctrine, his erudition, and his preaching founded on them, and by these the instruction of the members of the church, their reformation and salvation. These means are estimated by him according to the end and for the sake of the end, but still they are not loved - although with some it appears as if they were loved - for opulence is the object of his love, because it is the first and ultimate end, and this end, as was observed, is altogether in the means. He says, indeed, that his desire is that the members of the church should be instructed, reformed, and saved; but because he says those things with opulence as an end, they form no part of his love; they are only the means of his acquiring reputation and gain on their account. It is similar with a priest, whose principal end is the love of preeminence. Let profit or honour be separated from the means, and you will see.

[3] The case is entirely different if the instruction, reformation, and salvation of souls are the principal end, while opulence and eminence are the means; for the priest is then of an altogether different character. In the latter case he is spiritual, while in the former case he is natural. With a spiritual priest opulence and eminence are blessings, but with a natural priest they are curses. That this is the case can be proved from much experience in the spiritual world. Many have been seen and heard there, who said that they had taught, and written, and had brought reformation about, but when the end or love of their will was made manifest, it was then clear that they had acted in everything for the sake of themselves and the world, and in nothing for the sake of God and their neighbour, yea, in fact, that they had cursed God and injured their neighbour. Such are those meant in Matthew 7:22, 23; and in Luke 13:26, 27.

  
/1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.