圣经文本

 

Exodus第14章

学习

   

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:

2 Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři.

3 A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevřela je poušť.

4 I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin. I učinili tak.

5 Povědíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?

6 Protož zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou.

7 A vzal šest set vozů vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.

8 I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.

9 I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon.

10 A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu.

11 A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že nebylo hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi vyvedl nás z Egypta?

12 Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemříti na poušti.

13 I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky.

14 Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete.

15 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce.

16 Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše.

17 Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho.

18 A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho.

19 I bral se anděl Boží, kterýž byl prvé předcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, kterýž byl před nimi, a stál z zadu za nimi.

20 A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc.

21 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.

22 Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně.

23 A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostřed moře, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho.

24 Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.

25 A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. I řekli Egyptští: Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským.

26 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.

27 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře.

28 A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden.

29 Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně.

30 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském.

31 Viděl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.

   

来自斯威登堡的著作

 

Arcana Coelestia#8226

学习本章节

  
/10837  
  

8226. 'And the sea returned, as morning was breaking, to its normal strength' means that the falsities arising from evil flowed back onto them, at the presence of the Lord. This is clear from the meaning of 'returning' - when said of the falsities arising from evil, which are meant by 'the waters of the Sea Suph' - as flowing back or recoiling on them, dealt with just above in 8223; from the meaning of 'the sea', at this point the waters of the sea, as the falsities arising from evil that exist in hell, dealt with in 6346, 7307, 8137; from the meaning of 'as morning was breaking' as the Lord's presence, dealt with below; and from the meaning of 'to its normal strength' as in accordance with the normal state and order existing in hell. For order exists in the hells no less than in the heavens; in the hells spirits live in association with one another according to different types of evil, just as angels do so according to different forms of good. But in the hells an association is like that of a band of robbers. The meaning of 'as morning was breaking' as the presence of the Lord may be seen from what has been shown above in 8211 regarding 'morning', which is that 'morning' is a state of thick darkness and perdition for the evil and a state of enlightenment and salvation for the good, states brought about simply by the presence of the Lord, 7989, 8137, 8138, 8188 - by the presence of His Divine Human, 8159.

[2] Exodus 2 Something similar to what is stated here in reference to the Egyptians is said of Babel in Jeremiah,

He is the One who formed all things, especially the rod of His inheritance; Jehovah Zebaoth is His name. You are to me a hammer, weapons of war, and through You I will scatter the nations, and through You I will destroy the kingdoms, and through You I will scatter the horse and its chariot, and through you I will scatter the chariot and him who rides in it. I will repay Babel and all the inhabitants of Chaldea for all their evil which they have done in Zion before your eyes. Jeremiah 51:19-21, 24.

'Babel' here means those who belonged to the Church and rendered good profane, and 'Chaldea' those who belonged to the Church and rendered truth so. Their understanding of things, and consequently their doctrinal teachings and reasonings, are meant in these verses also by 'horse, chariot, and him who rides in it', and being laid waste by their being 'scattered'. The Lord in respect of His Divine Human, at whose presence they are scattered, is meant by the words 'He is the One who formed all things, especially the rod of His inheritance; Jehovah Zebaoth is His name. You are to me a hammer, weapons of war; through You I will scatter the nations, and through You I will destroy the kingdoms', 'the nations' meaning evils and 'the kingdoms' falsities. From all this too it is evident that the evils which they do to others flow back or recoil on themselves; for it says that they will be repaid their evil, and also in various other places that on the day of visitation vengeance will be taken and retribution exacted.

  
/10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.