Výkupné za mnohé – Co to může znamenat?

Téměř před 2000 lety byl ukřižován Ježíš Nazaretský – Ježíš Kristus. Zemřel. Bolestně. A pak, druhého rána poté, vstal z mrtvých. Jeho fyzické tělo bylo pryč – nebo spíše ve světle následných událostí se zdá, že se proměnilo v duchovní. (To je samo o sobě zajímavá věc k zamyšlení, ale není to předmětem tohoto článku.)

Místo toho se zde chceme zaměřit na některé věci, které jsou v Bibli řečeno o tom, proč Ježíš zemřel. Je v tom skoro 2000 let starý zmatek. Pojďme do toho kopat...

v Marek 10:42-45 (a dovnitř Matouš 20:25-28), nacházíme tuto známou lekci, která se objevuje pozdě v Ježíšově službě. Jakub a Jan – stále ještě pořádně nechápou hloubku toho, co se děje, lobbují u Ježíše za sliby, že budou sedět po Jeho levici a pravici, až bude „králem“. Ostatní učedníci jsou samozřejmě nespokojeni. Ježíš ví, co se děje, a tak je všechny shromažďuje a snaží se vysvětlit skutečnou povahu svého poslání a také jaké by mělo být jejich poslání.

Zde je text:

"Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kteří jsou považováni za vládce nad pohany, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají moc." Tak tomu však nebude mezi vámi, ale kdokoli bude mezi vámi velký, bude vaším služebníkem: A kdokoli z vás bude nejvyšší, bude služebníkem všech. Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a položil svůj život výkupné za mnohé."

Výkupné. Řecké slovo, které se zde používá, je λύτρον neboli lutron, což znamená cenu za vykoupení nebo výkupné, z λύω, luo, za uvolnění, rozvázání nebo osvobození.

Někteří teologové převzali tento text a spojili jej s textem z příběhu o ukřižování, kdy Ježíš říká tři věci, které ukazují jeho trápení a jeho pocit odloučení od své Božské podstaty – „Bože můj, Bože můj, proč jsi opustil já?" a "Nicméně ne má vůle, ale tvá staň se" a "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Určitě to lze interpretovat jako určitý druh oběti, ve které Ježíš vystupuje jako jakýsi obětní beránek a svou smrtí nahrazuje lidskou rasu, která zklamala svého Otce. Někteří teologové to udělali. Anselm z Canterbury byl kolem roku 1000 nl jedním z vůdců frakce, která tento argument uvedla. Ale nemyslíme si, že to je správná cesta; ve skutečnosti si myslíme, že to byla špatná stopa, která byla dost škodlivá.

V novokřesťanské teologii nedává smysl, že se Bůh rozhněval. On je láska sama. Je zklamaný, když neopětujeme Jeho lásku? Tak určitě. Ale naštvaný? Ne. Určitě se to zdá, zvláště občas ve Starém zákoně, ale základní přirozeností Boha je láska.

A co víc, mělo by být ještě jasnější, že smrt Ježíšova fyzického těla by Boha Otce nezlepšila. Pamatujte, že jsou to skutečně JEDNA osoba, jedné mysli - ne dvě.

Místo toho se uskutečnil celý cyklus Boží inkarnace, služby, fyzické smrti a vzkříšení, aby se k lidstvu mohly dostat nové pravdy.

Zde je zajímavá pasáž, od Nebeská tajemství 1419,

"Pán, který je láskou samotnou, neboli podstatou a životem lásky všech v nebesích, chce dát lidskému pokolení vše, co je Jeho; což znamená Jeho výrok, že Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Dále v Apocalypse Explained 328:15, najdeme toto vysvětlení:

Fráze ‚výkupné‘ znamená osvobodit lidi od nepravd a reformovat je pomocí pravd. To je vyjádřeno slovy: ‚Vykup mě, Jehovo, Bože pravdy‘“ (Žalmy 31:5)

Jedním z důvodů, proč Ježíš zemřel, bylo překonat moc pekla. Ježíš celý svůj život bojoval proti zlým duchům. Nejjasněji se to popisuje těsně po jeho křtu, kdy stráví 40 dní v divočině. Jeho utrpení na kříži bylo posledním bojem proti zlu a jeho vzkříšení bylo jeho konečným vítězstvím nad ním.

Pro každého člověka znamená překonání zla pokušení nebo boj se zlem. Když bojujeme proti zlu jednotlivě, Kristus bojoval proti zlu v kosmickém měřítku. Jeho smrt byla závěrem tohoto zápasu, ale nebyla to ztráta; byla to výhra. Bible říká, že Bůh vzal na sebe tělo a krev, aby

"...skrze smrt by mohl zničit toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla." (Židům 2:14,15)

Dalším důvodem, který Bible uvádí pro Ježíšovu smrt, bylo to, že mohl sjednotit svou lidskou přirozenost se svou Božskou přirozeností, aby v sobě mohl „udělat ze dvou jednoho nového člověka“ (Efezkým 2:14-16, srov. Jan 17:11, 21; 10:30).

Jsou uvedeny i další důvody:

Mohl „jít k Otci“ (Jan 13:3; 14:2, 28; 16:10).

Mohl být "oslaven" (Jan 17:1,5) nebo „vejdi do Jeho slávy“ (Lukáš 24:26).

Mohl by být "dokonalý" (Lukáš 13:32), nebo "posvěcený" (Jan 17:19).

Ve Swedenborgově Pravé křesťanské náboženství 86, říká,

"Jehova Bůh přišel na svět jako božská pravda za účelem vykoupení lidí. Vykoupení bylo záležitostí získání kontroly nad pekly, restrukturalizací nebes a pak založením církve."

Při ukřižování si síly zla myslely, že vyhrály. Tehdejší náboženské a občanské síly vedly k jeho odsouzení. Posmívali se mu. Dav se obrátil proti němu.

Smrt Ježíšova fyzického těla byla tímto způsobem „výkupným“: tím, že podstoupil toto mučení a smrt, mohl ukázat, že jeho duchovní síla přesahuje přirozenou smrt. Osvobodil nás, uvolnil z nadvlády pekel a založil novou církev -- novou cestu, kterou můžeme následovat.

10329. 'See, I have called by name Bezalel the son of Uri, the son of Hur, belonging to the tribe of Judah' means those in whom the good of love is present, among whom the Church is to be established. This is clear from the meaning of 'calling by name' as choosing such persons, that is to say, ones who are suitable, dealt with below; and from the representation of 'Bezalel' as those in whom the good of love is present. The reason why these are represented here by Bezalel is that he came from the tribe of Judah, and this tribe means those in whom celestial good is present, which is the good of love to the Lord, and in the abstract sense, without reference to persons, it means the good of celestial love. For this meaning of Judah and his tribe, see 3654, 3881, 6363, 6364, 8770. But what Uri and Hur, Bezalel's father and grandfather, represent is clear from the manner in which celestial good is begotten. It is begotten by teachings that present what is true and good on a celestial level. So those teachings are meant by these two men, 'Hur' representing teachings that present the truth, see 9424.

[2] People who keep their minds fixed solely on the literal sense of the Word, which they do more resolutely in the historical sections than in the prophetical parts, may be astonished when they are told that such things are meant by the names of those two men; but people who are acquainted with the essential nature of the Word will not be astonished. For in every detail the Word has a spiritual content. Within the actual names of persons and places that are mentioned in the Word there would be nothing spiritual if they did not serve to mean things of the Church and of heaven; for those things are spiritual. From this it follows that the two names used here likewise mean spiritual things.

Names in the Word serve to mean spiritual things or realities, see 1224, 1264, 1888, 4442, 5095, 5225, 6516.

Names do not pass into heaven, only the realities meant by them, 1876, 10216, 10282.

[3] The reason why 'calling by name' in the spiritual sense means choosing such persons as are suitable is that the word 'name' considered without reference to an actual person means the essential nature of something, as becomes clear from places in the Word in which 'name' occurs.

'Name' means the essential nature of something, see 144, 145, 1754, 1896, 2009, 2724, 3004-3011, 3421, 6674, 6887, 8274, 8882, 9310.

The verb 'call' without the noun 'name' has a similar meaning, 3421, 3659, while 'calling by name' means choosing, 8773.

[4] Two men are named here who were called by Jehovah to carry out the work that Moses was commanded on Mount Sinai - Bezalel from the tribe of Judah, and Aholiab from the tribe of Dan. 'Bezalel' means those in whom the good of celestial love is present, 'Aholiab' those in whom the good and truth of faith exist. Those in whom the good of celestial love is present are in the inmost part of heaven and the Church, whereas those in whom the good and truth of faith exist are in the last and lowest part of them. Thus these two men mean all persons in their entirety among whom the Church may be established; for the first and the last, or the inmost and the outermost, mean all persons or all things. For the subject in what immediately follows is the Church that is to be established; and this is why these two, by whom are meant all among whom the Church could be established, are mentioned by name. For the meaning of the first and the last as all persons and all things, see 10044; and for that of Aholiab from the tribe of Dan as those in whom the good of faith exists, and so who are in the last and lowest part of heaven or the Church, see in what follows below.

From all this it now evident that 'I have called by name Bezalel the son of Uri, the son of Hur, belonging to the tribe of Judah' means those in whom the good of love is present, among whom the Church is to be established.