Commentaar

 

Výkupné za mnoho - Co to může znamenat?

Door New Christian Bible Study Staff (machine vertaald in čeština)

Výkupné za mnohé – Co to může znamenat?

Téměř před 2000 lety byl ukřižován Ježíš Nazaretský – Ježíš Kristus. Zemřel. Bolestně. A pak, druhého rána poté, vstal z mrtvých. Jeho fyzické tělo bylo pryč – nebo spíše ve světle následných událostí se zdá, že se proměnilo v duchovní. (To je samo o sobě zajímavá věc k zamyšlení, ale není to předmětem tohoto článku.)

Místo toho se zde chceme zaměřit na některé věci, které jsou v Bibli řečeno o tom, proč Ježíš zemřel. Je v tom skoro 2000 let starý zmatek. Pojďme do toho kopat...

v Marek 10:42-45 (a dovnitř Matouš 20:25-28), nacházíme tuto známou lekci, která se objevuje pozdě v Ježíšově službě. Jakub a Jan – stále ještě pořádně nechápou hloubku toho, co se děje, lobbují u Ježíše za sliby, že budou sedět po Jeho levici a pravici, až bude „králem“. Ostatní učedníci jsou samozřejmě nespokojeni. Ježíš ví, co se děje, a tak je všechny shromažďuje a snaží se vysvětlit skutečnou povahu svého poslání a také jaké by mělo být jejich poslání.

Zde je text:

"Ježíš je však zavolal k sobě a řekl jim: "Víte, že ti, kteří jsou považováni za vládce nad pohany, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají moc." Tak tomu však nebude mezi vámi, ale kdokoli bude mezi vámi velký, bude vaším služebníkem: A kdokoli z vás bude nejvyšší, bude služebníkem všech. Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a položil svůj život výkupné za mnohé."

Výkupné. Řecké slovo, které se zde používá, je λύτρον neboli lutron, což znamená cenu za vykoupení nebo výkupné, z λύω, luo, za uvolnění, rozvázání nebo osvobození.

Někteří teologové převzali tento text a spojili jej s textem z příběhu o ukřižování, kdy Ježíš říká tři věci, které ukazují jeho trápení a jeho pocit odloučení od své Božské podstaty – „Bože můj, Bože můj, proč jsi opustil já?" a "Nicméně ne má vůle, ale tvá staň se" a "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Určitě to lze interpretovat jako určitý druh oběti, ve které Ježíš vystupuje jako jakýsi obětní beránek a svou smrtí nahrazuje lidskou rasu, která zklamala svého Otce. Někteří teologové to udělali. Anselm z Canterbury byl kolem roku 1000 nl jedním z vůdců frakce, která tento argument uvedla. Ale nemyslíme si, že to je správná cesta; ve skutečnosti si myslíme, že to byla špatná stopa, která byla dost škodlivá.

V novokřesťanské teologii nedává smysl, že se Bůh rozhněval. On je láska sama. Je zklamaný, když neopětujeme Jeho lásku? Tak určitě. Ale naštvaný? Ne. Určitě se to zdá, zvláště občas ve Starém zákoně, ale základní přirozeností Boha je láska.

A co víc, mělo by být ještě jasnější, že smrt Ježíšova fyzického těla by Boha Otce nezlepšila. Pamatujte, že jsou to skutečně JEDNA osoba, jedné mysli - ne dvě.

Místo toho se uskutečnil celý cyklus Boží inkarnace, služby, fyzické smrti a vzkříšení, aby se k lidstvu mohly dostat nové pravdy.

Zde je zajímavá pasáž, od Nebeská tajemství 1419,

"Pán, který je láskou samotnou, neboli podstatou a životem lásky všech v nebesích, chce dát lidskému pokolení vše, co je Jeho; což znamená Jeho výrok, že Syn člověka přišel, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Dále v Apocalypse Explained 328:15, najdeme toto vysvětlení:

Fráze ‚výkupné‘ znamená osvobodit lidi od nepravd a reformovat je pomocí pravd. To je vyjádřeno slovy: ‚Vykup mě, Jehovo, Bože pravdy‘“ (Žalmy 31:5)

Jedním z důvodů, proč Ježíš zemřel, bylo překonat moc pekla. Ježíš celý svůj život bojoval proti zlým duchům. Nejjasněji se to popisuje těsně po jeho křtu, kdy stráví 40 dní v divočině. Jeho utrpení na kříži bylo posledním bojem proti zlu a jeho vzkříšení bylo jeho konečným vítězstvím nad ním.

Pro každého člověka znamená překonání zla pokušení nebo boj se zlem. Když bojujeme proti zlu jednotlivě, Kristus bojoval proti zlu v kosmickém měřítku. Jeho smrt byla závěrem tohoto zápasu, ale nebyla to ztráta; byla to výhra. Bible říká, že Bůh vzal na sebe tělo a krev, aby

"...skrze smrt by mohl zničit toho, kdo měl moc smrti, to jest ďábla." (Židům 2:14,15)

Dalším důvodem, který Bible uvádí pro Ježíšovu smrt, bylo to, že mohl sjednotit svou lidskou přirozenost se svou Božskou přirozeností, aby v sobě mohl „udělat ze dvou jednoho nového člověka“ (Efezkým 2:14-16, srov. Jan 17:11, 21; 10:30).

Jsou uvedeny i další důvody:

Mohl „jít k Otci“ (Jan 13:3; 14:2, 28; 16:10).

Mohl být "oslaven" (Jan 17:1,5) nebo „vejdi do Jeho slávy“ (Lukáš 24:26).

Mohl by být "dokonalý" (Lukáš 13:32), nebo "posvěcený" (Jan 17:19).

Ve Swedenborgově Pravé křesťanské náboženství 86, říká,

"Jehova Bůh přišel na svět jako božská pravda za účelem vykoupení lidí. Vykoupení bylo záležitostí získání kontroly nad pekly, restrukturalizací nebes a pak založením církve."

Při ukřižování si síly zla myslely, že vyhrály. Tehdejší náboženské a občanské síly vedly k jeho odsouzení. Posmívali se mu. Dav se obrátil proti němu.

Smrt Ježíšova fyzického těla byla tímto způsobem „výkupným“: tím, že podstoupil toto mučení a smrt, mohl ukázat, že jeho duchovní síla přesahuje přirozenou smrt. Osvobodil nás, uvolnil z nadvlády pekel a založil novou církev -- novou cestu, kterou můžeme následovat.

De Bijbel

 

Jan 14:2

Studie

       

2 V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.

De Bijbel

 

Marek 9

Studie

   

1 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

2 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

3 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.

4 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

5 A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

6 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

7 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

8 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

9 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

10 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?

11 I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?

12 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

14 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.

15 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.

16 I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?

17 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

18 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.

19 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

20 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

21 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.

22 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

23 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

24 A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

25 Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

26 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.

27 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.

28 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?

29 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

30 A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.

31 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

32 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.

33 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

34 A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

35 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.

36 A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:

37 Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

38 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.

39 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.

40 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

41 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

42 A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

43 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,

44 Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.

45 A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,

46 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

47 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

48 Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

49 Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

50 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.