¹³ And it came to pass, when JoshuaJoshua was by JerichoJericho, that he liftedlifted up his eyeseyes and looked, and, behold, there stoodstood a manman over against him with his swordsword drawn in his handhand: and JoshuaJoshua went unto him, and saidsaid unto him, Art thou for usus, or for our adversariesadversaries?

¹⁴ And he saidsaid, Nay; but as captaincaptain of the hosthost of the LORDthe LORD am I now comecome. And JoshuaJoshua fell on his facefell on his face to the earthearth, and did worshipworship, and saidsaid unto him, What saithsaith my lordmy lord unto his servantservant?

¹⁵ And the captaincaptain of the LORDthe LORD's hosthost saidsaid unto JoshuaJoshua, Loose thy shoeshoe from off thy footfoot; for the placeplace whereon thou standeststandest is holyholy. And JoshuaJoshua did so.

V tomto velmi krátkém příběhu v Knize Jozue, kapitola 5, anděl se zjevuje Jozuovi poblíž Jericha a říká mu, aby si zul boty, protože stojí na svaté zemi.

Podobná, ale známější pasáž je v příběhu o Mojžíšovi a hořícím keři, v Exodus 3:5, kde Jehova přikazuje Mojžíšovi, aby si znovu zul boty, protože je na svaté půdě.

Co tyto příběhy znamenají?

V obou příbězích je varování. Anděl, který se postaví Joshuovi, to udělá s taseným mečem. V Exodu je hořící keř a Jehova varuje Mojžíše: "Nepřibližuj se k tomuto místu." Tato varování znamenají, že Mojžíš a Joshua musí přestat myslet na Božství pouze ze smyslové úrovně. Místo toho potřebují začít přistupovat k Božství se svou vnitřní myslí, prostřednictvím toho, co milují a čemu rozumí.

Oběma je řečeno, aby si sundali boty. Proč? Boty představují nejnižší, smyslnou část naší mysli. Tato nízká, fyzicky orientovaná část naší mysli může překážet naší schopnosti pozvednout svou mysl a začít jasně přemýšlet o duchovních věcech.

To je zajímavé. Musíme být schopni pozvednout svou mysl, abychom byli schopni přijímat a přemýšlet o duchovních pravdách, a také je musíme prožívat prostřednictvím naší přirozené mysli v přirozeném světě. Musíme se naučit používat toto napětí mezi nadmořskou výškou a uzemněním.

Pokud uděláme pokrok ve svém duchovním myšlení a v prožívání pravd, které známe, postupně se přeformuje i naše přirozená mysl, takže je také schopna přijímat příliv od Pána. Zde jsou odkazy na dvě klíčové pasáže ve Swedenborgových dílech, které to dále vysvětlují:

Arcana Coelestia 6843, a Arcana Coelestia 6844.

¹ Stalo se pak, když uslyšeli všickni královékrálové Amorejští, kteříž bydlili za JordánemJordánem k západu, a všickni královékrálové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil HospodinHospodin vodyvody Jordánské předpřed syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše předpřed tváří synů Izraelských.

² Toho času řeklřekl HospodinHospodin k JozueJozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny IzraelskéIzraelské po druhé.

³ I udělal sobě JozueJozue nože ostré, a obřezal syny IzraelskéIzraelské na pahrbku Aralot.

⁴ Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal JozueJozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z EgyptaEgypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z EgyptaEgypta.

⁵ Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z EgyptaEgypta, neobřezali.

⁶ (Nebo čtyřidcetičtyřidceti let chodili synovésynové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národnárod mužů bojovných, kteříž byli vyšli z EgyptaEgypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl HospodinHospodin, že neukáže jim zemězemě, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)

⁷ Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal JozueJozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.

⁸ Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.

⁹ I řeklřekl HospodinHospodin k JozueJozue: DnesDnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jménojméno místa toho GalgalGalgal až do tohoto dne.

¹⁰ Když pak ležení měli synovésynové Izraelští v GalgalaGalgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíceměsíce u večervečer, na rovinách Jericha.

¹¹ I jedli z úrod té zemězemě na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.

¹² I přestala mannamanna na zejtří, když jedli z obilé té zemězemě, a již více neměli synovésynové Izraelští manny, ale jedli z úrod zemězemě KananejskéKananejské toho roku.

¹³ Stalo se pak, když byl JozueJozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a vidělviděl, an mužmuž stojí naproti němu, maje v ruceruce mečmeč dobytý. I šel JozueJozue k němu, a řeklřekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?

¹⁴ I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišelpřišel. I padl JozueJozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řeklřekl jemu: Co pánpán můj chce mluviti služebníku svému?

¹⁵ Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k JozueJozue: Szuj obuvobuv svou s noh svých, nebo místomísto, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak JozueJozue.