269. Z toho, co bylo řečeno v č. 245, je patrné, že Hospodin Bůh, tedy Pán, nezatratil půdu neboli vnějšího člověka, ale že vnější člověk se odvrátil neboli oddělil od vnitřního, a tak zatratil sám sebe.

245. Slova Hospodin Bůh řekl hadovi:

„Že jsi toto učinil, jsi zlořečený mezi všemi zvířaty i mezi zvířenou polní.“ znamenají, že se smyslová část odvrátila od toho, co je nebeské k tomu, co je tělesné, a tak sebe sama zatratila. To může být zřejmé z vnitřního smyslu Bible. Hospodin Bůh neboli Pán nikdy nikomu nezlořečí, nikdy se na nikoho nezlobí, nikdy nikoho neuvádí do pokušení, nikoho netrestá a už vůbec nikoho nezatracuje. Všechno to činí pekelné společnosti. Takové chování totiž nikdy nemůže vycházet z Pramene milosrdenství, míru a dobroty - tedy od Pána.

V Písmu se na různých místech píše, že Pán nejenom odvrací svou tvář, zlobí se, trestá, ale také zabíjí a dokonce zatracuje. Je to proto, aby lidé věřili, že Pán řídí všechno ve vesmíru, dokonce i zlo samo, tresty a pokušení. Když lidé přijmou tuto myšlenku, mohou se potom naučit, jak Pán vše řídí a kontroluje pomocí toho, že obrací zlo trestů a pokušení v dobro. Při vyučování a učení se Slovu Božímu musí nejobecnější pravdy přicházet první, a proto je doslovný smysl plný takových věcí.