성경

 

Exodus 9

공부

   

1 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš:

3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi.

4 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských.

5 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi.

6 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo.

7 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.

8 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma.

9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.

10 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.

11 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských.

12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.

13 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží.

14 Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi.

15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země.

16 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.

17 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti?

18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času.

19 Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou.

20 Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu.

21 Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli.

22 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.

23 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.

24 I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali.

25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely.

26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.

27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme.

28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete.

29 I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země.

30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha.

31 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.

32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla.

33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi.

34 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.

35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.

   

스웨덴보그의 저서에서

 

Apocalypse Revealed #505

해당 구절 연구하기

  
/ 962  
  

505. Then those from the peoples, tribes, tongues, and nations will see their bodies for three and a half days. (11:9) This symbolizes all those who were or who would be caught up in doctrinal falsities and the resulting evil practices at the end of the church still existing, when they have heard and later hear about these two essential elements at the beginning of the New Church, namely, an acknowledgment of the Lord and of works in accordance with the Ten Commandments.

Peoples, tribes, tongues, and nations mean all those of the Protestant Reformed who were or who would be caught up in doctrinal falsities and the resulting evil practices owing to their faith alone. Peoples symbolize people caught up in doctrinal falsities (no. 483), tribes the falsities and evils in the church (no. 349), tongues a confession and acceptance of these (no. 483), and nations people caught up in evil practices (no. 483). Therefore the four together symbolize all those individually and collectively who were or who would be of such a character, thus all those who were in that great city and all those like them who would later come from the world.

The bodies that they would see, those of the two witnesses, symbolize the two essential elements of the New Church, as said in no. 501 above. That they would see them means, symbolically, when they have heard and later hear about them, since it is bodies that are said to be seen, and the two essential elements that are heard.

Three and a half days mean, symbolically, at the end and then the beginning, namely, at the end of the church still existing and the beginning of a new one.

Putting all these things together now into a single meaning, it is apparent that "those from the peoples, tribes, tongues, and nations will see their bodies for three and a half days" has, in the spiritual sense, the symbolic meaning stated above.

Three and a half days mean, symbolically, at the end and then the beginning because a day symbolizes a state, the number three symbolizes something completed to the end, and a half symbolizes a new beginning. For three and half days have the same symbolic meaning as a week, six days of which symbolize something completed to the end, and the seventh day something holy. That is because the number three and a half is one half of seven, and seven days constitute a week; and a number doubled or divided has the same symbolic meaning.

[2] That the number three symbolizes something completed, thus something completed to the end, can be seen from the following accounts in the Word:

That Isaiah was to go naked and barefoot for three years (Isaiah 20:3).

That Jehovah called three times to Samuel, and Samuel ran three times to Eli, and that the third time Eli understood (1 Samuel 3:1-8).

That Elijah stretched himself out three times on the widow's son (1 Kings 17:21).

That Elijah ordered that water be poured on the burnt sacrifice three times (1 Kings 18:34).

That Jesus said that the kingdom of heaven is like leaven, which a woman took and hid in three measures of meal (Matthew 13:33).

That Jesus told Peter he would deny Him three times (Matthew 26:34).

That the Lord asked Peter three times, "Do you love Me?" (John 21:15-17).

That Jonah was in the belly of the whale three days and three nights (Jonah 1:17).

That Jesus said He would destroy the Temple and in three days build it (Matthew 26:61, John 2:19)

That Jesus prayed three times in Gethsemane (Matthew 26:39-44).

That Jesus rose on the third day (Matthew 28:1ff.).

And so on elsewhere, as in Isaiah 16:14; Hosea 6:2; Exodus 3:18; 10:22-23; 19:1, 11, 15-16, 18; Leviticus 19:23-25; Numbers 19:11-22; 31:19-24; Deuteronomy 19:2-4; 26:12; Joshua 1:11; 3:2; 1 Samuel 20:5, 12, 19-20, 35-36, 41; 2 Samuel 24:11-13; Daniel 10:1-3; Mark 12:2, 4-6; Luke 20:12; 13:32-33.

Seven, like three, symbolizes something full and complete, but seven is predicated of holy things, while three is predicated of things not holy.

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.

성경

 

Mark 12:4-6

공부

      

4 Again, he sent another servant to them; and they threw stones at him, wounded him in the head, and sent him away shamefully treated.

5 Again he sent another; and they killed him; and many others, beating some, and killing some.

6 Therefore still having one, his beloved son, he sent him last to them, saying, 'They will respect my son.'