Není andělské hledat zlo u člověka, ledaže bychom současně hledali zboží. (Nebeská tajemství 10381).

V tomto světě bychom se měli snažit být jako andělé, mít andělský postoj. Nebeská nauka pro novou církev nám říká, že „nikdo se nestane andělem, to znamená, že nepřijde do nebe, ledaže by s sebou ze světa přinesl něco andělského charakteru“ (Božská Prozřetelnost 60). Nyní, pozoruhodný punc andělské postavy mluví a dobře myslí na ostatní. Lidé v tomto světě, kteří myslí a mluví o druhých „jsou jako andělé“ (Nebeská tajemství 1088). Tito lidé jsou v kontrastu s těmi, kteří vidí jen zlo. Jen zlo? Nemohou vidět dobře u jiných lidí, když tam jsou? Zjevně ne, protože „Pokud vidí něco dobrého, buď to vnímají jako nic, nebo na to špatně interpretují“ (Nebeská tajemství 1079).

Místo toho musíme hledat dobro v jiných. Měli bychom hledat vlastnosti a ctnosti, které dělají někoho užitečného, místo toho, abychom uvažovali pouze o externích. „Kdybys měl vybrat pomocníka nebo služebníka z těch ve tvém sousedství a deset před tvými očima, od kterých jsi si měl vybrat, si vybereš jen z obličeje? [jako] integrita, skromnost, zbožnost, upřímnost? Ty bys uvažoval, když ses na ně díval “(Vysvětlená Apokalypsa 834). I když u někoho není dobré, měli bychom hledat potenciál dobra. Obzvláště když jednáme s dětmi, měli bychom na ně pohlížet jako na dobré, nebo hledat dobré v nich. Neboť jsou potenciálně dobří, a to je nebeské království.

Ale co vidět zlo? Jaký úsudek musíme učinit v průběhu našeho života? Při rozhodování musíme hledat chyby. A zjistíme, že někteří lidé prostě nejsou pro určitá použití vhodná. V této souvislosti na ně klademe malou hodnotu, „protože nemají žádnou schopnost ani nadání, ani k tomu či k tomu účelu“ (Duchovní deník 4347). Přesto musíme mít na paměti, že mají hodnotu i v jiných ohledech. Podle kázání na hoře nemůžeme nikomu říkat „Raca“ (Matouš 5:21-22), jako by byly bezcenné. "Raca" znamená prázdnotu (Apokalypsa vysvětlila 746: 18) je přeložena v jedné moderní verzi jako „dobrá za nic“. Nikdy neuděláme takový druh úsudku o druhých, ale musíme být schopni, když něčí činy nejsou v určité situaci užitečné {ign21} V cynickém světě bychom mohli snadno upadnout do iluze, že je moudré kritizovat ostatní, vybírat jejich chyby, aby byli podezřelí z jakéhokoli dobrého v nich. Ale někdo, kdo nehledá dobře, kdo nevyhlíží z dobrého, není opravdu moudrý. Nebeská doktrína říká, že taková osoba „považuje každého za falešného, je připravena pokárat, trestat trestem; nemá žádnou škodu, že se neaplikuje ani nepřizpůsobí ostatním“ (Nebeská tajemství 1949). Pokud naše „opatrnost“ půjde do extrému, uděláme chybu, když si pomyslíme, že andělský způsob pohledu na ostatní je naivní a nebezpečný. A přesto v této snaze vyhnout se nebezpečí můžeme odcizit ducha lásky a otevřít se nebezpečím pekelného vlivu (viz viz Nebeská tajemství 1088). Nezapomínejme, že není andělské hledat chyby druhých, ledaže by současně hledali dobro v nich.

(Препратки: Božská Prozřetelnost 60)

4347. About contempt and hatred

I have often spoken with spirits about contempt, or about despising others, saying that contempt is of no moment when it does not proceed from self-love, so that one despises others in comparison with oneself, and from hatred - these are the contempt that condemns in the other life; but to look down on others for having no particular genius, talent, ability for this or that use, either as to functions or as to business, or other areas - this cannot but exist with all people, because they live in a society in which one must think about the other, as to whether they can associate one with the other, thus about the other's character, and whether the other is qualified for certain functions, or these or those businesses. This kind of contempt, though it may be wrong, and contracted for certain irrelevant reasons that may not be described, is of no moment in the other life, and is easily dispelled when the person has love and charity, for then everyone is esteemed according to his or her actual character. It may linger a short while until charity has found its place. Many of my acquaintances had been of this character and had despised me, and whom I had looked down on - not, however in comparison with myself, nor out of hatred, but for a reason given above. The contempt from hatred exists when someone desires to take away anyone's respect, goods, and life; and to despise others in comparison with oneself is to look upon them as nothing in comparison with oneself. This is contempt from the love of self. 1749, 9 Aug. ¹

Бележки под линия: