Библия

 

Genesis 23

Учиться

   

1 Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry.

2 A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.

3 Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka:

4 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své.

5 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu:

6 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého.

7 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het.

8 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar,

9 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu.

10 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka:

11 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého.

12 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té,

13 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam.

14 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu:

15 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej.

16 I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.

17 A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol,

18 Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho.

19 A potom pochoval Abraham Sáru,manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské.

20 Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.

   

Из произведений Сведенборга

 

Arcana Coelestia # 3157

Изучить этот эпизод

  
/ 10837  
  

3157. Now if ye will do mercy and truth with my lord. That this signifies exploration of the consent from each of their faculties, that of the will, and that of the understanding, is evident from the signification of “mercy,” as being what is of good or of love (see n. 3063, 3073, 3120); and from the signification of “truth,” as being what is of truth, or of faith (n. 3121, 3122) and because the good which is of love is of the will, and the truth which is of faith is of the understanding, and these things are said to Laban and Bethuel, thus to men, that they should do mercy and truth, they signify what is from each of their faculties, namely, the will and the understanding. That it is exploration of consent, is evident both from its being said, “if ye will do,” and from the words that follow, “tell me; and if not, tell me; and I will look to the right hand or to the left.” In the regeneration of man, which is an image of the Lord’s glorification (see n. 3138), the case is that the truth of faith is indeed learned, but is not acknowledged, still less received by good, unless there is consent from each faculty, namely, the will and the understanding. Consent is acknowledgment itself; by this is effected reception, and indeed from the will, for good is there; and when the truth of faith has been received by the will, or what is the same, by good, then the man is regenerate; for then truth is of good, or faith is of charity, or as to life is charity itself (n. 3121).

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.

Из произведений Сведенборга

 

Arcana Coelestia # 3120

Изучить этот эпизод

  
/ 10837  
  

3120. Who hath not forsaken His mercy. That this signifies a perception of the influx of love, is evident from the signification of “mercy,” as being love (see n. 1735, 3063, 3073). That “who hath not forsaken His mercy” signifies a perception of the influx of love, is because these are words of acknowledgment and confession; and all acknowledgment and confession are from the perception of influx.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.