Abakuk 3
1
Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
2
Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.
3
Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.
4
Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
5
Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo Před nohama jeho.
6
Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.
7
Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.
8
Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
9
Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,
10
Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.
11
Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
12
V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
13
Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.
14
Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.
15
Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
16
Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
17
Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
18
Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.
19
Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.
Tajemství nebe # 598
598. Vyjádření našel u Hospodina milost znamená, že Pán předvídal, že člověk může být tímto způsobem spasen. Boží milosrdenství má na mysli spásu celého lidstva, což také platí o Boží milosti, proto je zde symbolizována spása lidstva. Noe tady symbolizuje nejen novou církev, ale také víru této církve, která má svůj původ v lásce k bližnímu neboli v charitě. Pán tedy předvídal, že lidstvo může být spaseno prostřednictvím víry, která pochází z lásky k bližnímu. O této víře bude pojednáno později.
II. V Bibli se vyskytují pojmy milost a milosrdenství a v souladu s tím se také liší lidé, kteří přijímají milost, od lidí, kteří přijímají milosrdenství. Duchovní stav těch, kterým Pán poskytuje milosrdenství, je na nebeské úrovni, zatímco milost Pán dává těm, kdo jsou na duchovní úrovni svého duchovního vývoje. Lidé na nebeské úrovni nevědí, co je to milost, protože znají jenom milosrdenství a lidé na duchovní úrovni zase nevědí, co je to milosrdenství, protože znají jenom milost.
Důvod spočívá v tom, že nebeští lidé mají zcela jiný typ pokory než lidé duchovní. Nebeští lidé jsou pokorní ve svém srdci a prosí Pána o milosrdenství, zatímco lidé duchovní jsou pokorní ve svých myšlenkách a touží po Jeho milosti. Pokud Pána prosí o milosrdenství, činí tak ve stavu pokušení anebo pouze ústy, a nikoli ze srdce. Protože duchovní stav církve zvané Noe nebyl na nebeské úrovni, ale na úrovni duchovní, není řečeno, že u Hospodina hledal milosrdenství, ale milost.
III. Že v Bibli je mezi milosrdenstvím a milostí rozdíl, je patrné na mnoha místech, kde je Hospodin zván milosrdným a milostivým (viz žalmu 103:8, 111:4, 112:4 a Joel 2:13). Tento rozdíl je patrný i na jiných místech, např. u Jeremiáše 31:2-3:
„Toto praví Hospodin:
„Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ Hospodin se mi ukázal zdaleka:
„Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“
Dále u Izajáše 30:18:
„Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi.“
Zde opět výraz smilovat se se vztahuje k duchovním záležitostem a slitovat se k nebeským záležitostem. Stejné je to v Genesis 19:19, kde Lot říká andělovi:
„Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě.“
Že milost má vztah k duchovním záležitostem, které mají svůj původ ve víře neboli v porozumění, je patrné také z toho, že je řečeno tvůj služebník našel u tebe milost. Naopak z toho, že andělovi je řečeno prokazuješ mi milosrdenství a chceš mě zachovat při životě je zřejmé, že milosrdenství má vztah k nebeským záležitostem, které mají svůj původ v lásce neboli ve vůli.
