393. Předtím, než bude uveden vnitřní smysl verše Genesis 4:15, je nezbytné se dozvědět, jak se to má s vírou. Členové Nejstarší církve neuznávali žádnou víru kromě té, která pocházela z lásky, a to do té míry, že ani nebyli ochotni se o víře zmiňovat. Prostřednictvím lásky od Pána totiž vyciťovali všechno, co k víře patří. Takoví jsou také nebeští andělé, o kterých jsme hovořili dříve (viz č. 202).

Bylo však předvídáno, že lidé si tento charakter dlouho neudrží, ale že oddělí víru od lásky k Pánu a učiní z víry zvláštní nauku. Pán se proto postaral, aby lidé od Něho mohli přijímat lásku k bližnímu prostřednictvím náboženských znalostí. Nejprve tedy přicházely vědomosti a s jejich pomocí potom mohl Pán lidem darovat lásku k bližnímu a milosrdenství. Láska k bližnímu nejenže by měla být neoddělitelná od víry, ale měla by také tvořit podstatu víry. Tehdy na místo vyciťování, které měli lidé v Nejstarší církvi, nastoupilo svědomí. To bylo získáno prostřednictvím víry spojené s láskou k bližnímu jako vnitřní hlas, jenž nevysvětloval, co je pravda, ale potvrzoval, že něco je pravdivé, a to proto, že to Pán řekl ve Slově Božím. Církve, které přišly po potopě, měly většinou takovýto charakter, stejně jako první primitivní církev po příchodu Pána na svět. Podle stejného kritéria jsou odlišováni duchovní andělé od nebeských.