946. Mluvil jsem s několika duchy o skutečnosti, že na zemi pravděpodobně málokdo věří v existenci tolika úžasných věcí na onom světě. Lidé nemají pojem o životě po smrti, až na mlhavou obecnou představu, v níž se utvrdili proto, že svýma očima nevidí žádného ducha ani duši. Dokonce i učenci – ačkoli potvrzují existenci ducha i duše – lpějí na nejrůznějších složitých termínech, které pochopení těchto jevů spíše zamlžují nebo dokonce znemožňují. Z těchto důvodů a také proto, že se tito učenci soustředí na sebe a na materiální svět a jenom zřídka myslí na obecné dobro a na nebe, věří v duchovní skutečnosti ještě méně než smyslově orientovaní lidé. Duchové, s nimiž jsem mluvil, se divili, že lidé mohou být takoví, přestože vědí, že v přírodě je tolik podivuhodností, které ještě ani nejsou dobře prozkoumány. Jako příklad můžeme uvést vnitřní ucho, o němž může být napsána celá kniha plná neuvěřitelných faktů a každý jim věří. Je-li však řečeno něco o duchovním světě, v němž je původ všeho, co je v přírodě, téměř nikdo tomu nevěří, a to proto, že duchovní svět nikdo nevidí.

As with many common verbs, the meaning of “to say” in the Bible is highly dependent on context. Who is speaking? Who is hearing? What is it about? Is it a command, a message, an apology, instruction? All these things enter into the meaning of “say.” In general, though, “saying” has to do with sharing truth at various levels -- from the most exalted power people can have to perceive the Lord's desires directly to the most basic of orders issued to people at their lowest.