316. Když se duše odloučí od andělů, je přijata dobrými duchy a v jejich společnosti jsou jí též prokazovány různé služby. Žil-li však vzkříšený člověk na zemi tak, že nemůže vydržet ve společnosti těchto dobrých duchů, přeje si je opustit. A to se opakuje tak dlouho, dokud nenalezne společnost těch, kteří jsou plně v souladu s charakterem jeho života na světě a mezi kterými se cítí jako doma. S nimi pak vede podobný život, jaký byl jeho život na zemi. Jakmile však člověk klesne zpět do takovéhoto způsobu života, je to pro něho nový počátek. Někteří jsou odtud vedeni směrem k peklu, a to po delší či kratší době. Ti však, kdo věřili v Pána (pozn. překl.: tj. kdo podle této víry žili), jsou od tohoto nového počátku života vedeni krok za krokem do nebe.

280. 3. kapitola Genesis, verše 20-24.

20. Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.

21. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

22. I řekl Hospodin Bůh:

„Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“

23. Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

24. Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Stručný obsah vnitřního smyslu 3. kapitoly Genesis, veršů 20-24

Pojednává se zde souhrnně o Nejstarší církvi a o těch, kteří odpadli - tzn. o jejich potomstvu až po potopu, kdy tato církev zahynula.