주석

 

Svoboda projevu. Svobodná myšlenka. Svobodné náboženství.

작가: New Christian Bible Study Staff (기계 번역 čeština)

Sunrise over a field of grain.

Svoboda projevu. Svoboda myšlení. Svoboda náboženství. Jsou důležité. Jsou ve zprávách. Jak souvisí s křesťanstvím? Pojďme to začít přemýšlet.

Co o nich říká Bible?

Vezměte si jako příklad Jana Křtitele. Byl základním svobodným řečníkem, „hlasem jednoho volajícího na poušti“, který připravoval cestu Bohu. Mluvil svobodně a prohlásil nové živé náboženství. Pak však vešel Herodes, zajal ho, uvěznil a zabil. John (mám něco, o čem musím svobodně mluvit) je dobrý člověk; Herodes (nemám rád tvůj projev) je ten zlý.

v Daniel 6:7-23, je tu slavný příběh Daniela a Lví doupěte. Daniel byl uvržen do lvů, protože mluvil svobodně - modlil se k Jehovovi, ne ke králi Dariusovi - proti vládnímu nařízení. Daniel je hodný chlap. Darius, dokud nečiní pokání, je špatný člověk.

Snad nejsilnějším biblickým příkladem je Ježíšova služba, která vyžadovala svobodu projevu - svobodu formovat, učit a vytvářet nové náboženství. Jeho svoboda projevu způsobila převrat v myšlenkách jeho posluchačů. A co udělali mocní náboženští vůdci té doby? Obvinili ho z rouhání. Snažili se ho chytit. Aby ho odvolal. Být potichu. Věděl, že to nemůže udělat; Jeho úkolem bylo přinést do žíznivého světa nové pravdy.

Během Ježíšova vstupu do Jeruzaléma na Květnou neděli se koná skvělá scéna „svobody projevu“ Lukáš 19:37-40:

„A když už byl blízko sestupu Olivové hory, celé množství radujících se učedníků začalo chválit Boha velkým hlasem za všechna díla moci, která viděli, a řekl:„ Požehnaný král, který přichází ve jménu Páně! Mír v nebi a sláva na výsostech! ' Někteří farizeové z davu mu řekli: „Učiteli, kárej své učedníky.“ A on jim odpověděl a řekl jim: ‚Říkám vám: Pokud by tito měli mlčet, kameny by křičely. '

Toto jsou docela jasné příklady. Bible si cení svobody projevu.

Svoboda projevu a svobodné myšlení spolu úzce souvisejí. Hluboká komunikace je velkou součástí toho, co z nás dělá člověka. Lidé si prostřednictvím sdílených příběhů vytvořili schopnost spolupráce ve velkém měřítku. Pokud nemůžeme mluvit svobodně, ztrácíme schopnost komunikovat skutečné myšlenky, ztrácíme schopnost sdílet nové myšlenky a náš potenciál klesá.

Tady jsou tři výňatky z prací Swedenborga, které se k tomu vztahují:

„... když je omezen svoboda projevu a svoboda tisku, trpí také svoboda myšlení, tj. zkoumání věcí úplným a úplným způsobem ... Naše vyšší porozumění se tedy přizpůsobuje tak, aby vyhovovalo je zde spousta svobody říkat a dělat to, o čem uvažujeme. “ (Pravé křesťanské náboženství 814).

„Ani ve stavu intelektuální slepoty není nikdo reformován. I tito jednotlivci si nejsou vědomi pravd a nevědí o životě, protože v těchto věcech nás musí poučit naše rozlišování a naše vůle, která je musí jednat ven. Když naše vůle dělá to, co nám říká naše rozlišování, máme život v souladu s pravdami; ale když je naše rozlišování slepé, je naše vůle také zablokována. “ (Božská Prozřetelnost 144)

„Nikdo není reformován ve státech, kde chybí svoboda a racionalita.“ (Božská Prozřetelnost 38)

Mluvil jsem o tom s přítelem a on mi připomněl, že existují šedé oblasti, kde existuje určitá svoboda a rozlišovací schopnost, ale jsou omezené. Myslím, že má pravdu; většinou žijeme v těchto šedých oblastech. Pravděpodobně existují vzácné případy, kdy svoboda a racionalita jsou na nule - možná když je někdo v kómatu. A pochybuji, že někdo má 100% svobodu nebo rozlišovací schopnost. V některých ohledech to dělá svobodu projevu a svobodné myšlení ještě důležitější. Život není křišťálově čistý nebo svobodný a věci, které nám mohou pomoci, když hledáme porozumění a svobodu, jsou opravdu vzácné.

Příkladem je Helen Keller. V den, kdy Anne Sullivan dorazila do jejího domu, nazvala „narozeniny mé duše“. Ve své autobiografii, Příběh mého života (1903), Keller popsala okamžik, kdy si uvědomila, že pohyb prstů Anny, který jí do ruky hláskoval w-a-t-e-r, symbolizoval vodu, kterou jí leje na ruku:

„Stál jsem na místě a celá moje pozornost se upínala na pohyby jejích prstů. Najednou jsem pocítil mlhavé vědomí něčeho zapomenutého - vzrušení z opakující se myšlenky; a nějak se mi zjevilo tajemství jazyka ... Živé slovo probudil mou duši, dal jí světlo, naději, osvobodil ji! “

Helen Keller také řekla: „Člověk nikdy nemůže souhlasit s plazením, když cítí popud k vznášení.“

Svoboda projevu a svobodné myšlení se navzájem potřebují. A ... co náboženství?

Náboženství je základní sada myšlenek. Pokud nemůžete svobodně mluvit, vaše myšlení je otřeseno. Pokud nemůžete svobodně přemýšlet, jak můžete doufat, že se dostanete k základním myšlenkám o tom, proč existujeme a co budeme dělat - jak budeme žít? Náboženství je jádrem toho. I když náboženství úplně odmítnete, stále žijete v jakémsi systému víry, i když je materialistický nebo nihilistický.

Pokud vám bylo řečeno, čemu musíte věřit, obvykle to nefunguje moc dobře. Existuje přirozená tendence bouřit se. Tuto svobodu potřebujeme, abychom si to mohli vyřešit sami.

Albert Einstein řekl něco, co k tomu mluví:

"Ve skutečnosti není zázrakem, že moderní metody výuky ještě úplně neškrtily svatou zvědavost vyšetřování;" protože tato jemná malá rostlina kromě stimulace potřebuje hlavně svobodu. Bez toho by to bez problémů selhalo a zničilo. “

Paul Schilpp, „Albert Einstein: Filozof-vědec (1949)„ Autobiografické poznámky ““

A ... tady je další výňatek z práce Swedenborga, Nebe a peklo :

Jedním slovem, cokoli, co do nás nevstoupí ve svobodě, nezůstane s námi, protože to nepatří k naší lásce nebo záměrům; a cokoli, co nepatří k naší lásce nebo záměrům, nepatří k našemu duchu. Skutečnou realitou našeho ducha je láska nebo vůle - používáme frázi „láska nebo vůle“, protože cokoli milujeme, máme v úmyslu. Proto nemůžeme být reformováni, leda ve stavu svobody. (Nebe a Peklo 598)

M. Scott Peck posiluje tuto myšlenku:

Neexistuje nic jako dobré náboženství „hand-me-down“. Aby bylo naše náboženství životně důležité, aby bylo to nejlepší, čeho jsme schopni, musí být zcela osobní, kované zcela ohněm našeho dotazování a pochybování v kelímku naší vlastní zkušenosti s realitou.

M. Scott Peck - Cesta méně cestovaná

Nakonec se vraťme zpět a podívejme se, co o tom říká Bible, v těchto dvou pasážích:

Saul z Tarsu pronásledoval křesťany - snažil se zničit jejich svobodu vyznání. Měl zázračnou zkušenost s obrácením, která ho vedla k přejmenování na Pavla, velkého křesťanského učitele a evangelistu. (Skutky apoštolů 9)

Shadrach, Meshach a Abednego byli pronásledováni - uvrženi do ohnivé pece - za to, že uctívali svým vlastním způsobem a popírali edice Nebuchadnezzara. Zachránil je anděl, který jim zabránil v upálení. (Daniel 3)

Zabalit to ...

Je zcela jasné, že svoboda projevu, svobodné myšlení a svobodné náboženství jsou součástí stejné struktury. Jsou do značné míry součástí člověka. V Bibli jsou dobře podporováni. Byli zapleteni do lepších vlád naší doby.

Musíme se o ně dobře starat. Jsou nezbytné, abychom se mohli naučit pravdu a odmítat faleš - a „Přestaňte dělat zlo, naučte se dělat dobro.“ (Izajáš 1:16)

성경

 

Danieli 2

공부

   

1 Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen, a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl.

2 I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili se před králem.

3 Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen.

4 I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým, a oznámímeť výklad.

5 Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou.

6 Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte.

7 Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme.

8 Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen.

9 Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti.

10 Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi.

11 Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají.

12 Z té příčiný rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské.

13 A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšů jeho, aby zmordováni byli.

14 Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské.

15 A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi.

16 Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi.

17 A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým,

18 Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými.

19 I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému.

20 Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest.

21 A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum.

22 On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá.

23 Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám.

24 A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím.

25 Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí.

26 Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho?

27 Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti.

28 Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj, a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest:

29 Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest.

30 Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl.

31 Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný.

32 Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi,

33 Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny.

34 Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je.

35 A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi.

36 Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi:

37 Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu.

38 A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá.

39 Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi.

40 Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko.

41 Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou.

42 Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné.

43 A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou.

44 Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky,

45 Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.

46 Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu.

47 A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto.

48 Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými.

49 Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské.