La Bibbia

 

Leviticus 3

Studio

   

1 Jestliže pak obět pokojná bude obět jeho, když by z skotů obětoval, buď vola neb krávu, bez vady bude obětovati je před tváří Hospodinovou.

2 Tedy položí ruku svou na hlavu oběti své, i zabije ji u dveří stánku úmluvy; a kropiti budou kněží synové Aronovi krví na oltář vůkol.

3 Potom obětovati bude z oběti pokojné ohnivou obět Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všeliký tuk, kterýž jest na nich,

4 Též obě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji.

5 I páliti to budou synové Aronovi na oltáři spolu s obětí zápalnou, kteráž bude na dříví vloženém na oheň; obět zajisté ohnivá jest, vůně spokojující Hospodina.

6 Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho v obět pokojnou Hospodinu, samce aneb samici, bez poškvrny obětovati bude ji.

7 Jestliže by obětoval beránka, obět svou, tedy obětovati jej bude před tváří Hospodinovou.

8 A vloží ruku svou na hlavu oběti své, a zabije ji před stánkem úmluvy, a kropiti budou synové Aronovi krví její na oltář vůkol.

9 Potom obětovati bude z oběti pokojné obět ohnivou Hospodinu, tuk její i ocas celý, kterýž od hřbetu odejme, též i tuk střeva kryjící se vším tím tukem, kterýž jest na nich,

10 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, ano i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji.

11 I páliti to bude kněz na oltáři; pokrm jest oběti ohnivé Hospodinovy.

12 Jestliže pak koza byla by obět jeho, tedy bude ji obětovati před oblíčejem Hospodinovým.

13 A vloží ruku svou na hlavu její, a zabije ji před stánkem úmluvy; i kropiti budou synové Aronovi krví její na oltáři vůkol.

14 Potom obětovati bude z ní obět svou v obět ohnivou Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všecken tuk, kterýž jest na nich,

15 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, ano i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji.

16 I páliti to bude kněz na oltáři, pokrm oběti ohnivé u vůni příjemnou. Všecken tuk Hospodinu bude.

17 Právem věčným po rodech vašich, ve všech příbytcích vašich žádného tuku a žádné krve nebudete jísti.

   

Dalle opere di Swedenborg

 

Tajemství nebe #925

Studia questo passo

  
/ 10837  
  

925. I ucítil Hospodin příjemnou vůni pokoje znamená, že taková bohoslužba byla Pánu příjemná. Je to tedy bohoslužba mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu a ve víře, jež z této lásky pochází. Tato bohoslužba je zobrazena obětí zápalnou, jak bylo vysvětleno v předešlém verši. Na různých místech Písma je řečeno, že Pán ucítil příjemnou vůni pokoje, obzvláště ze zápalných obětí, a kdekoli se tato zmínka objeví, je tím myšleno něco příjemného nebo přijatelného. Pasáže popisující Pána čichajícího vůni pokoje ze zápalných obětí viz např. Exodus 29:18,25,41, Leviticus 1:9,13,17 a 23:13,18, Numeri 28:6,8,13 a 29:2,6,8,13,36 a také z ostatních obětí viz Leviticus 2:2,9,6,14 a 8:21,28, Numeri 15:3,7,13. Oba typy obětí jsou také nazývány „ohňovými oběťmi, které sloužily jako vůně pokoje pro Hospodina“, což znamená, že jejich původ je v lásce a v účinné lásce k bližnímu. Jestliže je ve Slově Božím v souvislosti s Pánem a bohoslužbou zmíněn oheň nebo něco, co je konáno ohněm, je tím symbolizována láska. Totéž platí pro chléb, a proto je reprezentativní bohoslužba užívající zápalné a jiné oběti nazývána pokrmem ohnivé oběti připraveným pro libou vůni (dle Swedenborga chléb ohněm připravený pro vůni pokoje).(Leviticus 3:11,16).

II. Vůně zobrazuje to, co je příjemné a příznivé, a to proto, že dobro vznikající z účinné lásky k bližnímu a pravda víry mající svůj původ v účinné lásce k bližnímu korespondují s příjemnými vůněmi. Z toho důvodu vůně v Židovské církvi také symbolizovala něco příjemného, co bylo připisováno Hospodinu čili Pánu.

Vlastnostem a podstatě korespondencí neboli souvztažností můžeme porozumět na základě sfér v nebi, které obklopují duchy a anděly. Tyto sféry jsou sférami lásky a víry a jsou zřetelně vnímány. Jsou takové, že když se dobrý duch nebo anděl či skupina duchů nebo andělů přiblíží, je – jestliže to Pán uzná za vhodné – možno ihned vnímat, jaký je tento duch, anděl nebo společnost ve vztahu k lásce či víře. Tuto sféru je možné vycítit i na dálku, ale zblízka je vnímání těchto kvalit intenzivnější. Zní to sice neuvěřitelně, ale je to pravda. Takovým způsobem se komunikuje v příštím životě a takové je tam vyciťování. Proto – jestliže to Pán uzná za vhodné – není v duchovním světě potřeba zabývat se zkoumáním, jaká je nějaká duše či duch co do svého nitra, protože to je možno okamžitě poznat, když se přiblíží. S těmito sférami korespondují na světě sféry vůní. Že taková korespondence existuje, je zřejmé ze skutečnosti, že – jestliže to Pán uzná za vhodné – sféry lásky a víry se ve světě duchů projevují příjemnými vůněmi, které může každý zřetelně vnímat.

III. Z uvedeného je zřejmé, z jakého důvodu vůně pokoje označuje něco, co je příjemné, proč je v Židovské církvi užívána jako symbol a je připisována Hospodinu neboli Pánu. Vůně pokoje je vůní klidu a míru. Tento pokoj v sobě zahrnuje každý jednotlivý rys Božího království, protože stavem království Pána je stav pokoje. Všechny stavy štěstí, které mají svůj původ v lásce k Pánu a ve víře v Něho, se projevují stavy klidu a míru.

To, co nyní bylo uvedeno, ukazuje nejenom jaký význam mají zobrazení, ale také proč Židovská církev měla oltář na pálení kadidla, který byl umístěn před oponou a slitovnicí, a také proč se obětovalo kadidlo a proč bylo v kadidle a též v olejích na pomazání obsaženo tolik vonných látek. Ukazuje to, co vůně pokoje, kadidlo a vonné látky zobrazují v Písmu – zejména nebeské skutečnosti lásky a duchovní skutečnosti víry pocházející z lásky. Obecně kadidlo a vonné látky zobrazují všechno, co je příjemné a má svůj původ v lásce a víře.

IV. Jako u Ezechiela 20:40-41:

Neboť na mé svaté hoře, vysoko na izraelské hoře, je výrok Panovníka Hospodina, tam mi budou sloužit, celý dům izraelský, každý v zemi. Tam v nich najdu zalíbení a tam budu vyhledávat vaše dary pozdvihování a prvotinu vašich darů ze všech vašich svatých věcí. Najdu ve vás zalíbení pro příjemnou vůni, ... (Český studijní překlad)

Zde se vůně pokoje vztahuje k zápalným obětem a darům, tj. k bohoslužbě pocházející z účinné lásky k bližnímu a z víry od této lásky odvozené. To je zobrazeno zápalnou obětí a dary a vůně zobrazuje, že je tato oběť přijatelná.

U Ámose (5:21,22) čteme:

Nenávidím, zavrhl jsem vaše slavnosti, aniž chci přivonět k vašim svátečním sejitím; vždyť když mi vznášíte vzestupné oběti a své oběti darů, nemám blahovůle, ... (Studijní překlad Miloše Pavlíka)

Zde vůně zobrazuje to, co je příjemné.

O tom, jak Izák žehná Jákobovi místo Ezauovi, říká Genesis 27:27:

Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin.

Vůně jeho šatu zobrazuje přírodní neboli pozemské dobro a pravdu, jež jsou příjemnými proto, že jsou v souladu s nebeským a duchovním dobrem a pravdou. Jejich příjemnost je popsána jako vůně pole.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

La Bibbia

 

Genesis 27

Studio

   

1 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem.

2 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.

3 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu.

4 A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru.

5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl.

6 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:

7 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru.

8 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě.

9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá.

10 A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře.

11 I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký.

12 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání.

13 Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi.

14 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal.

15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

16 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.

17 I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého.

18 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj?

19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

20 Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

21 I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi.

22 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest Hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau.

23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.

24 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já.

25 I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil.

26 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj.

27 I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin.

28 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína.

29 Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní.

30 A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého.

31 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

32 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau.

33 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným.

34 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče!

35 Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé.

36 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání?

37 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj?

38 I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.

39 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry;

40 A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

41 Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížiť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.

42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije.

43 Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

44 A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

45 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne?

46 I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život?