¹ Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:

² Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?

³ Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.

⁴ Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.

⁵ Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.

⁶ Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.

⁷ Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.

⁸ Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.

⁹ Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.

¹⁰ Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.

¹¹ Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.

¹² Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.

¹³ Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.

¹⁴ Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:

¹⁵ Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.

¹⁶ Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.

¹⁷ Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.

¹⁸ Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.

¹⁹ K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.

²⁰ Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.

¹ Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

² Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

³ K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

⁴ Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

⁵ Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

⁶ K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

⁷ Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

⁸ Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

⁹ Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

¹⁰ Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

¹¹ Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

¹² Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

¹³ Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

¹⁴ Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

¹⁵ Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

¹⁶ Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

¹⁷ Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁸ Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁹ Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

²⁰ Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²¹ V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²² Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²³ Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²⁴ Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁵ Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁶ Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁷ Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁸ Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

²⁹ Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

³⁰ Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

³¹ Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

³² Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

³³ Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.