¹ Vstoupil pak anděl Hospodinův z Galgala do Bochim a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům vašim, a řekl jsem: Nezruším smlouvy své s vámi na věky.

² Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této, oltáře jejich rozkopejte; ale neposlechli jste hlasu mého. Co jste to učinili?

³ Pročež také jsem řekl: Nevyhladím jich před tváří vaší, ale budou vám jako trní, a bohové jejich budou vám osídlem.

⁴ I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.

⁵ I nazvali jméno místa toho Bochim, a obětovali tu Hospodinu.

⁶ Rozpustil pak byl Jozue lid, a rozešli se synové Izraelští, jeden každý do dědictví svého, aby vládli zemí.

⁷ I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy, kteréž učinil Izraelovi.

⁸ Ale když umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech,

⁹ A pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatheres, na hoře Efraim, k straně půlnoční hory Gás;

¹⁰ Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi:

¹¹ Tedy činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a sloužili modlám,

¹² Opustivše Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a odešli za bohy cizími, bohy těch národů, kteříž byli vůkol nich, a klaněli se jim; pročež popudili Hospodina.

¹³ Nebo opustivše Hospodina, sloužili Bálovi i Astarotům.

¹⁴ I rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku loupežníků, kteříž je zloupili; vydal je, pravím, v ruku nepřátel jejich vůkol, tak že nemohli více ostáti před nepřátely svými.

¹⁵ Kamžkoli vycházeli, ruka Hospodinova byla proti nim ke zlému, jakož byl mluvil Hospodin, a jakož byl zapřisáhl jim Hospodin; i ssouženi byli náramně.

¹⁶ Vzbuzoval pak Hospodin soudce, kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich.

¹⁷ Ale ani soudců svých neposlouchali, nebo smilnili, odcházejíce za bohy cizími, a klaněli se jim. Odcházeli rychle s cesty, po kteréž chodili otcové jejich, tak že poslouchati majíce přikázaní Hospodinových, nečinili toho.

¹⁸ A když vzbuzoval jim Hospodin soudce, býval Hospodin s každým soudcím, a vysvobozoval je z ruky nepřátel jejich po všecky dny soudce; (nebo želel Hospodin naříkání jejich, k němuž je přivodili ti, kteříž je ssužovali a utiskali).

¹⁹ Po smrti pak soudce navracejíce se zase, pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich, odcházejíce za bohy cizími, a sloužíce i klanějíce se jim; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené.

²⁰ Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi, a řekl: Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich, a neposlouchali hlasu mého:

²¹ Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů, kterýchž zanechal Jozue, když umřel,

²² Abych skrze ně zkušoval Izraele, budou-li ostříhati cesty přikázaní Hospodinových, chodíce v nich, jakož ostříhali otcové jejich, čili nic.

²³ I zanechal Hospodin národů těch, a nevyhnal jich rychle, aniž dal jich v ruku Jozue.

¹ Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

² Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

³ Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

⁴ Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

⁵ Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

⁶ Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

⁷ Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

⁸ A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

⁹ Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

¹⁰ A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

¹¹ V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

¹² A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

¹³ Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

¹⁴ Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

¹⁵ I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

¹⁶ Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

¹⁷ Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

¹⁸ A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

¹⁹ Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

²⁰ A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

²¹ Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

²² A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

²³ Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

²⁴ Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

²⁵ A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

²⁶ A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

²⁷ A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

²⁸ Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

²⁹ A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

³⁰ Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

³¹ Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

³² Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

³³ Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

³⁴ K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

³⁵ Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

³⁶ A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

³⁷ Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

³⁸ A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

³⁹ I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

⁴⁰ Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

⁴¹ A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

⁴² A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

⁴³ Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

⁴⁴ A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

⁴⁵ Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

⁴⁶ Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

⁴⁷ Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

⁴⁸ Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.