Le texte de la Bible

 

Exodus 10

Étudier

   

1 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;

2 A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.

3 I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.

4 Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.

5 A přikryjí svrchek země, aby nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.

6 A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.

7 Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?

8 I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?

9 A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.

10 Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.

11 Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.

12 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.

13 I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.

14 A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.

15 I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.

16 Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.

17 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.

18 Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.

19 I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.

20 Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.

21 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.

22 I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.

23 Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.

24 Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.

25 Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.

26 A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.

27 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.

28 I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.

29 Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.

   

Des oeuvres de Swedenborg

 

Tajemství nebe #879

Étudier ce passage

  
/ 10837  
  

879. Genesis 8:10-11: „A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.” (překlad Bible kralická)

Slova počkal ještě sedm dní jiných značí počátek druhého stavu znovuzrození, sedm dní zobrazuje to, co je svaté, protože nyní se jedná o účinné lásce k bližnímu. Slova opět vypustil holubici z korábu zobrazují přijímání dobra a pravdy víry, i přiletěla k němu holubice k večerou znamená, že se dobro a pravda začaly pomalu objevovat, čas večera symbolizuje podmínky podobné příšeří, které předchází ránu. A aj, list olivový utržený v ústech jejích znamená malé množství pravdy víry neboli náboženských pravd, list zobrazuje pravdu, oliva dobro, které má svůj původ v lásce k bližnímu, utržený vyjadřuje skutečnost, že pravda víry má svůj původ v účinné lásce k bližnímu, v ústech jejích znamená, že se to stalo viditelným. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země značí, že vše bylo takto proto, že překážejících nepravd bylo nyní už méně než dřív.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Des oeuvres de Swedenborg

 

Tajemství nebe #39

Étudier ce passage

  
/ 10837  
  

39. Genesis 1:20:

„I řekl Bůh: Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ (Český ekumenický překlad)

„A Bůh řekl: Vody ať nechají vylézat to, co se plazí, duši žijící, a pták ať létá nad zemí, nad tváří klenby nebe.“ (Swedenborgův překlad)

I. Člověk začíná opravdu žít teprve poté, co byla velká světla rozsvícena a umístěna do vnitřního člověka a vnější člověk jejich prostřednictvím dostává světlo. Těžko může být řečeno, že předtím žil opravdu - domníval se totiž, že dobro, které koná, koná sám ze sebe a pravdu, kterou mluví, mluví sám ze sebe. Protože člověk sám od sebe není duchovně živý a protože v něm není nic než nepravda, proto cokoli, co má svůj původ v člověku samotném, je neživé. A to do té míry, že člověk nemůže sám ze sebe konat dobro, které by bylo skutečným dobrem. Člověk sám ze sebe nemůže ani myslet nic dobrého, ani chtít nic, co je dobré, tudíž nemůže ani nic dobrého dělat. Myslet, chtít nebo konat dobro může člověk jedině z Pána. To vyplývá z toho, co Pán řekl, viz Matouš 13:37:\n\n„Rozsévač, který rozsévá dobré semeno, je Syn člověka… “

Dobro totiž může pocházet pouze ze svého vlastního zdroje, jenž je jediný, jak říká Pán na mnoha místech Bible. Např.:

„Ježíš mu řekl:

„Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Lukáš 18:19)

II. Nicméně - když Pán přivádí člověka k opravdovému životu, tj. když člověka od základu obnovuje, dovoluje mu zpočátku, aby věřil, že dobro, které koná, činí svou vlastní silou a pravdu, kterou mluví, říká díky své vlastní moudrosti. V této fázi duchovního vývoje totiž člověk není schopen pochopit, že by to mohlo být jinak. Ani neexistuje jiný způsob, jak člověka přivést k tomu, aby uvěřil a poté si stále uvědomoval, že všechno dobro a všechna pravda pochází od Pána samotného.

V době, kdy člověk myslí tímto způsobem, přirovnáváme každou jeho pravdu a dobro k tomu, co není živé (pozn. překl.: člověk zatím ještě nemá opravdový, tj. duchovní, život), a to k zeleni a také k bylinám, které se rozmnožují semeny, a poté k ovocným stromům. V pozdější době láska a víra přivedla člověka k duchovnímu životu a on uvěřil, že všechno dobro, které koná, a všechna pravda, kterou mluví, pochází od Pána. Tehdy je člověk nejprve přirovnáván k plazům, které vydají vody, a k létavcům (ptákům), kteří létají nad zemí, a také ke zvířatům. Protože jsou to všechno živí tvorové, jsou nazýváni živé duše.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6