Pravé křesťanství #80

Par Emanuel Swedenborg

Étudier ce passage

  
/ 853  

80. Pátá pamětihodná událost. Jednou bylo jistému satanovi dovoleno vystoupit z pekla a přiblížit se k mému domu. Šla s ním také jedna žena. Když jsem je spatřil, zavřel jsem okno a hovořil s nimi přes ně.

Zeptal jsem se satana, odkud přišel. Odpověděl, že od svých společníků. Zeptal jsem se, odkud přišla ona žena. Řekl, že také. Patřila k tlupě sirén. Ty si pomocí fantazie dovedou vykouzlit jakýkoli krásný vzhled a zdobný zevnějšek. Jednou si osvojí krásu Venuše, jindy půvabnou tvář múz, nebo se odějí korunou a královským pláštěm jako královny a majestátně si vykračují se stříbrnou hůlkou. Takové ženy jsou v duchovním světě prostitutky a zaměřují se na fantazii. Fantazie pochází z myšlení na úrovni smyslů, které uzavírá představy plynoucí z niternějšího myšlení.

Zeptal jsem se satana, zda je to jeho manželka. Odpověděl: „Jaká manželka? Nic takového neznám ani já, ani mí druhové. Je to má kurtizána. “

Pak v něm vznítila chtíč - něco, co sirény také dobře umějí. Jakmile jej pocítil, políbil ji a zvolal: „Ach, má Adónis!“

Ale k vážnějším věcem. Zeptal jsem se satana, jaké je jeho povolání.

„Jsem učenec. Nevidíš na mé hlavě věnec?“

Ten vykouzlila svým uměním Adónis a zezadu mu ho vložila na hlavu.

„Protože jsi přišel ze společnosti vzdělaných lidí, řekni mi, co si ty a tvoje společnost myslíte o Bohu,“ vyzval jsem jej.

„Bohem je pro nás vesmír, který také nazýváme přírodou. Ti jednodušší z nás nazývají přírodu ‚atmosférou‘, kterou myslí vzduch. Moudřejší za atmosféru považují také éter. Co se týká Boha, nebe, andělů a podobných věcí - mnoho lidí o nich v tomto světě hodně namluví, ale jsou to jen prázdná slova. Jsou to výmysly vzniklé kvůli neobvyklým úkazům na obloze, které zde šálí zraky mnohých.

Není vše viditelné na zemi stvořené ze slunce? Okřídlený i lezoucí hmyz se rodí vždy, když se na jaře vrací slunce. Ptáci se díky jeho teplu milují a množí. Země zahřátá jeho teplem nechá vyklíčit semena, až z nich nakonec uzrají plody jako nové potomstvo. Není tak vesmír bohem a příroda bohyní, která jako družka vesmíru tyto potomky počne, zrodí, vychová a živí?“

Dále jsem se ho zeptal, co on a jeho společnost soudí o náboženství.

„Pro nás, kteří jsme vzdělanější než běžný lid, není náboženství ničím než zaříkávadlem davů, které jako aura obklopuje jejich mentální vnímavost a představivost. V této auře poletují zbožné představy jako motýli ve vzduchu. Jejich víra tyto představy spojuje do řetězu; podobá se housence bource morušového, která pak vylétá ze svého zámotku jako král motýlů. Nevzdělaný lid totiž miluje představy nad svými tělesnými smysly a s libostí nad nimi rozmýšlí, protože touží létat. Spřádají si proto křídla, aby se mohli vznést jako orli, chlubit se a pokřikovat na ty na zemi: ‚Podívejte se na mě!‘ My ale věříme tomu, co vidíme, a milujeme to, čeho se dotýkáme. “

S těmito slovy se dotkl své prostitutky a pravil: „Tomu věřím, protože to vidím a dotýkám se toho. Všechny ostatní směšné věci vyhazujeme okny a se smíchem je odháníme. “

Ještě jsem se zeptal, jaký má se svými společníky názor na nebe a peklo. Hlasitě se rozesmál: „Co jiného je nebe než éterická obloha na nejvyšších místech? Co jiného jsou andělé než skvrny toulající se kolem slunce? A co jiného jsou archandělé než komety s dlouhými ohony, nad nimiž pobývají zástupy dalších komet? Co je peklo než bažiny plné žab a krokodýlů, z nichž fantazie lidí učinila ďábly? Každá jiná představa o nebi a pekle je čirým nesmyslem, kterému učí někteří církevní hodnostáři, jen aby si u nevědomého lidu zajistili slávu. “

To všechno, co satan pronesl, odpovídalo přesně tomu, jak o tom smýšlel ve světě; neuvědomil si, že už je po smrti. Úplně totiž zapomněl na vše, co slyšel, když poprvé vstoupil do světa duchů. Když byl tázán na život po smrti, odpověděl, že jde o plod čiré imaginace. Mrtvoly v hrobě snad prý mohou vypouštět jakýsi výpar ve tvaru lidí nebo něčeho, co lidé nazývají přízraky. Vyprávějí o nich báchorky, které pak podněcují jejich fantazii.

Když jsem to uslyšel, nemohl jsem se už déle udržet a rozesmál jsem se: „Satane, ty jsi blázen všech bláznů. A kým si myslíš, že jsi teď? Nemáš snad podobu člověka? Nemluvíš, nevidíš, neslyšíš a nepohybuješ se? Vzpomeň si, že jsi žil v jiném světě, na který jsi zapomněl, a že teď žiješ po smrti. Uvědom si, že jsi teď mluvil přesně tak jako před svou smrtí!“

Bylo mu dáno rozpomenout se. Když si vše vybavil, s pocitem studu zvolal: „Jsem šílený! Viděl jsem nad sebou nebe a slyšel jsem anděly vyprávět neslýchané věci! To ale bylo, když jsem sem poprvé vstoupil. Zapamatuji si to teď a řeknu o tom svým společníkům, od kterých jsem odešel. Snad se i oni zastydí jako já. “

Stále si opakoval, že je má nazvat blázny. Jak ale sestupoval dolů, zapomnění vytlačilo vzpomínku. Dole se jej pak zmocnilo stejné šílenství jako ostatních a šílenstvím nazval to, co slyšel ode mě. Takovým způsobem myslí a mluví po smrti satani. Satany se nazývají ti, kteří se natolik utvrdili v klamných domněnkách, až jim začali věřit; a ďábly se nazývají ti, kteří tím, jak žili, v sobě utvrdili zlo.

  
/ 853  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.