Библията

 

Genesis 6

Проучване

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

От "Съчиненията на Сведенборг

 

Tajemství nebe #805

Проучете този пасаж

  
/ 10837  
  

805. Všechno, co mělo v chřípích dech životů – tím jsou myšleni lidé patřící do Nejstarší církve, kteří měli v chřípích dech životů, tj. žili životem lásky a víry, jež měla původ v této lásce. To je zřejmé z toho, co již bylo řečeno dříve v č. 96 a 97. Lidé Nejstarší církve dechem v chřípí či dýcháním měli na mysli život. Dýchání je základní životní funkcí, která koresponduje s duchovními záležitostmi, stejně jako i tlukot srdce je základní životní funkcí a koresponduje s nebeskými záležitostmi.

II. Protože se zde pojednává o lidech žijících před potopou, je řečeno všechno, co mělo v chřípích dech životů. Tito lidé totiž zdědili po svých předcích sémě nebeského původu. To však bylo zničeno či zadušeno. Tato slova také obsahují hlubší smysl, o kterém se již mluvilo (viz č. 97), a to zejména, že lidé Nejstarší církve měli vnitřní dýchání a toto dýchání že bylo sladěno s dýcháním andělů a podobalo se mu, což bude díky Boží milosti popsáno později (č. 1118-1120, 3892, 7361).

III. Způsob dýchání byl různý podle aktuálního duchovního stavu vnitřního člověka. V průběhu času se však způsob dýchání postupně měnil, a to až do této generace, o které je nyní řeč, kdy všechno, co bylo v těchto lidech andělské, zahynulo. Potom tito lidé už nemohli dýchat v souladu s andělskými společnostmi. To bylo skutečnou příčinou jejich vyhynutí a také důvodem, proč je nyní řečeno všechno, co mělo v chřípích dech životů, pomřelo.

IV. Poté vnitřní dýchání ustalo a s ním komunikace s nebem a v důsledku toho i schopnost vyciťování. Na místo vnitřního dýchání nastoupilo dýchání vnější. A protože komunikace s nebem byla ukončena, členové Staré (neboli nové, vhledem k Nejstarší církvi) církve už nemohli být nebeskými lidmi, tedy lidmi s charakteristikami typickými pro obyvatele Nejvyššího nebe. Mohli být pouze duchovními lidmi. O těchto skutečnostech se však bude díky Boží milosti pojednávat později.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6