598. Člověk by nemohl být přetvořen, kdyby nebyl svobodný, protože se narodil do všech druhů zel, jež - aby mohl být spasen - musí být nejprve odstraněna. Ona však nemohou být odstraněna dříve, než je člověk v sobě spatří a uzná, že v něm jsou, pak je odmítne, a nakonec se od nich odvrátí. Teprve pak jsou odstraněna. To by se nemohlo stát, kdybychom nebyli vystaveni jak dobru, tak zlu, neboť z dobra můžeme vidět zlo, nikoli však ze zla dobro. Duchovnímu dobru, na něž můžeme myslet, se učíme od dětství čtením Slova a z kázání; mravnímu a občanskému dobru se učíme životem ve světě. To je prvotní důvod, proč musíme být svobodní.

Druhým důvodem je, že součástí člověka se nestane nic jiného než to, co činí z některé pohnutky své lásky. Mohou do něj sice vstoupit i ostatní věci, ne však hlouběji než do jeho myšlení, tedy nikoli do vůle; a co nepronikne až do vůle člověka, nestane se jeho součástí. Myšlení se totiž odvíjí z paměti, vůle však vychází ze života samého.

Opravdu svobodné není nic, co nepochází z vůle, neboli jinými slovy z pohnutky lásky. Vše, co člověk chce či miluje, činí svobodně. Proto naše svoboda a pohnutka naší lásky neboli naše vůle jsou jedním. Jsme tudíž svobodní, abychom mohli být ovlivňováni pravdou a dobrem, tedy abychom je mohli milovat, a tak se pravda a dobro stávají jakoby naším vlastnictvím. Krátce řečeno, co k nám nevchází svobodně, to s námi nezůstává, neboť to nepřísluší naší lásce a vůli; a co nepřísluší naší lásce a vůli, to nepřísluší ani našemu duchu. Bytím lidského ducha je totiž láska čili vůle. Říkám „láska čili vůle“, neboť co milujeme, to také chceme. Proto tedy nemůžeme být přetvořeni jinak než ve stavu svobody. Více o svobodě člověka v úryvcích z knihy Nebeská tajemství, viz níže.

144. Nikdo nemůže být přetvořován ani ve stavu zaslepení intelektu. Takoví lidé neznají pravdy, a proto ani život, neboť intelekt pravdám a životu učí a vůle je uskutečňuje; a když vůle uskutečňuje, co intelekt učí, tehdy žijeme život podle pravd.

Když je však intelekt zaslepený, je ochromena i naše vůle. Tehdy člověk nemůže svobodně a podle svého rozumu uskutečňovat nic jiného než zlo odůvodněné intelektem, tedy klam.

Kromě neznalosti intelekt oslepuje také náboženství, jež učí slepé víře, tedy klamné nauce. Neboť tak jako pravdy otevírají intelekt, klamy jej uzavírají. Uzavírají jej shora a otevírají jej dolů; a intelekt, který je otevřen pouze dolů, nemůže vidět pravdy. Pouze se utvrzuje v tom, co si přeje, což jsou především klamy.

Intelekt je také oslepován našimi žádostmi po zlu. Dokud v těchto žádostech vězíme svou vůlí, vůle pobízí intelekt, aby je odůvodnil; a nakolik máme tyto žádosti po zlu odůvodněné, natolik vůle nemůže být pohnuta k dobru, a tak nemůže vidět pravdu a být přetvořena.

Vezměme si například lidi, kteří podléhají žádostem cizoložství. Jejich vůle, jež je zachycena v radostech této lásky, nabádá intelekt k ospravedlnění takového jednání. Říkají: „Co to je cizoložství? Je na něm něco špatného? Neděje se něco podobného mezi manželem a manželkou? Nerodí se děti z cizoložství stejně jako z manželství? Nemůže žena přijmout více mužů, aniž by ji to znevažovalo? A co s tím má duchovnost vůbec společného?“

Takto myslí intelekt, který se stal prostitutkou vůle. Pro své poskvrnění s vůlí zhloupl tak, že nemůže vidět, že manželská láska je duchovnía nebeská láska sama, obraz lásky mezi Pánem a církví, z níž také vychází; a protože je ve své podstatě posvátná, že je to vlastní ctnost, čistota a nevinnost. Nevidí ani to, že díky ní se člověk stává ztělesněním lásky, neboť manželé se mohou vzájemně milovat ze svého nejhlubšího nitra, a tak sami sebe utvářet v lásku. Nemůže vidět ani to, že cizoložství tuto formu ničí, a spolu s ní i obraz Pána; a že je hrozné, jak cizoložník mísí svůj život s životem manžela v jeho ženě. V semeni je totiž lidský život.

Jelikož jde o znesvěcení, peklo se nazývá cizoložstvím, a naopak nebe manželstvím. Láska k cizoložství také komunikuje s nejhlubším peklem, a pravá manželská láska s nejvnitřnějším nebem. Také pohlavní orgány obou pohlaví jsou souvztažné se společenstvími nejvnitřnějšího nebe.

Tyto poznatky jsem zde uvedl proto, abych ukázal, jak slepý je náš intelekt, když jsme vůlí zachyceni v žádostech po zlu, a že ve stavu zaslepení intelektu nikdo nemůže být přetvořen.