Библия

 

Ezechiel 32

Учиться

   

1 Opět bylo dvanáctého léta, dvanáctého měsíce, prvního dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, vydej se v naříkání nad Faraonem králem Egyptským, a rci jemu: Lvu mladému mezi národy podoben jsi, a jsi jako velryb v moři, když procházeje se v potocích svých, kalíš vodu nohama svýma, a kormoutíš potoky její.

3 Takto praví Panovník Hospodin: Rozestruť na tě síť svou skrze shromáždění národů mnohých, kteříž tě vytáhnou nevodem mým.

4 I nechám tě na zemi, povrhu tě na svrchku pole, a učiním, že na tobě přebývati bude všelijaké ptactvo nebeské, a nasytím tebou živočichy vší země.

5 A rozmeci maso tvé po horách, a naplním údolí vysokostí tvou.

6 A napojím zemi, v níž ploveš, krví tvou až do hor, tak že i potokové naplněni budou tebou.

7 V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým.

8 Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou, a uvedu tmu na zemi tvou, praví Panovník Hospodin.

9 Nadto zkormoutím srdce národů mnohých, když způsobím, aby došla pověst o potření tvém mezi národy, do zemí, jichž jsi neznal.

10 Učiním, pravím, že trnouti budou nad tebou národové mnozí, a králové jejich hroziti se příčinou tvou velice, když šermovati budu mečem svým před tváří jejich. Budou se zajisté lekati každé chvilky, každý sám za sebe v den pádu tvého.

11 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Meč krále Babylonského přijde na tě.

12 Meči udatných porazím množství tvé, nejukrutnějších ze všech národů; tiť zkazí pýchu Egypta, a zahlazeno bude všecko množství jeho.

13 Zahladím i všecka hovada jeho, kteráž jsou při vodách mnohých, tak že jich nezakalí noha člověčí více, aniž jich kaliti budou kopyta hovad.

14 Tuť učiním, že se usadí vody jejich, a potokové jejich že jako olej půjdou, praví Panovník Hospodin,

15 Když obrátím zemi Egyptskou v poušť přehroznou, v zemi prázdnou toho, což prvé v ní bylo, a když zbiji v ní všecky obyvatele. I zvědí, že já jsem Hospodin.

16 Toť jest naříkání, jímž naříkati budou. Tak dcery národů naříkati budou, tak nad Egyptem i nade vším jeho množstvím naříkati budou, dí Panovník Hospodin.

17 Potom bylo dvanáctého léta, patnáctého dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

18 Synu člověčí, naříkej nad množstvím Egypta, a snes jej i dcery národů těch slavných do zpodních míst země k těm, kteříž sstupují do jámy.

19 A rci: Nad kohož bys utěšenější byl? Sstupiž a lež s neobřezanci.

20 Mezi zbitými mečem padnou, meči vydán jest, vlectež jej i všecko množství jeho.

21 Budouť k němu mluviti hrdiny s jeho pomocníky z prostřed hrobu, kdež neobřezanci mečem zbití sstoupivše, leží.

22 Tam jest Assur i všecka zběř jeho, jehož hrobové jsou vůkol tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče.

23 Jehož hrobové jsou po stranách jámy, aby byla zběř jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče, kteříž pouštívali strach v zemi živých.

24 Tam Elam i všecko množství jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti neobřezanci byvše zbiti, padli od meče, a sstoupili do zpodních míst země, kteříž pouštívali strach svůj v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy.

25 Mezi zbitými postavili jemu lože, i všemu množství jeho, vůkol něhož jsou hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštín býval strach jejich v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, jenž sstupují do jámy, mezi zbitými položeni jsouce.

26 Tam Mešech, Tubal i všecko množství jeho, a vůkol něho hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštívali strach svůj v zemi živých.

27 Ačťkoli ti ještě nelehli s hrdinami, kteříž padli z neobřezanců, kteříž sstoupili do hrobu s zbrojí svou vojenskou, a podložili meče své pod hlavy své, a však důjdeť nepravost jejich na kosti jejich; nebo strach hrdin byl v zemi živých.

28 I ty mezi neobřezanci potřín budeš, a lehneš s zbitými mečem.

29 Tam Edom, králové jeho, i všecka knížata jeho, kteříž položeni jsou i s svou mocí s zbitými mečem. I ti s neobřezanci lehnou a s těmi, kteříž sstupují do jámy.

30 Tam knížata půlnoční strany všickni napořád, i všickni Sidonští, kteříž sstoupí k zbitým, s strachem svým, za svou moc stydíce se, a ležeti budou ti neobřezanci s zbitými mečem, a ponesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy.

31 Ty uhlédaje Farao, potěší se nade vším množstvím svým, Farao i všecko vojsko jeho, zbiti jsouce mečem, dí Panovník Hospodin.

32 Nebo pustím strach svůj v zemi živých, a položen bude mezi neobřezanci s zbitými mečem Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin.

   

Комментарий

 

Heart

  
by Caleb Kerr

The heart means love. A good heart means love to the Lord and to the neighbor, while a hard or stony heart means the love of self or the world -- riches and things. When the psalmist asks the Lord to search his heart, he wants the Lord to see what it is that he loves. And we are what we love. What we eat may form our earthly body, but it's only temporary, what we love forms our spiritual body, beautiful or ugly as we have chosen. It's interesting to note that the first multi-cellular motion of our embryo is the pulsating that starts in a twist of blood vessel that is to become our heart, and the last motion of our natural body is our heartbeat. It is there for all of our natural life. And of course there is a beating heart in our spiritual bodies when we come to put them on.

Из произведений Сведенборга

 

Arcana Coelestia # 30

Изучить этот эпизод

  
/ 10837  
  

30. Verses 14-17 And God said, Let there be lights in the expanse of the heavens, to make a distinction between the day and the night; and they will be for signs, and for set times, and for days and years. And they will be for lights in the expanse of the heavens, to give light upon the earth; and it was so. And God made the two great lights, the greater light to have dominion over the day, and the lesser light to have dominion over the night; and the stars. And God set them in the expanse of the heavens to give light upon the earth.

No one can have an adequate understanding of what 'the great lights' are unless he knows what the underlying essence of faith is and how it develops in people who are being created anew. The very essence and life of faith is the Lord alone. In fact it is impossible for anyone who does not believe in the Lord to have life, as He Himself has said in John,

He who believes in the Son has eternal life; but he who does not believe in the Son will not see life, but the wrath of God will rest upon him. John 3:36.

[2] With people who are being created anew faith develops as follows: First of all they have no life, for life does not exist in anything evil and false but in what is good and true. Then they start to receive life from the Lord by means of faith - first by faith existing in the memory, which is factual faith, then by faith existing in the understanding, which is conceptual faith, and after this by faith existing in the heart, which is loving or saving faith. Factual faith and conceptual faith are represented in verses 3-13 by the inanimate, but faith made alive by means of love is represented in verses 20-25 by the animate. Consequently this is the first point at which love and faith deriving from it, which are called 'lights', are dealt with. Love is 'the greater light which has dominion over the day', and faith deriving from love is 'the lesser light which has dominion over the night'. And because they ought to make one the verb in the phrase 'let there be lights 'is singular and not plural.

[3] Love and faith have their place in the internal man as warmth and light do in the external, bodily man, and for this reason love and faith are represented by warmth and light. Therefore it is said that 'the lights' were set in the expanse of the heavens, that is, in the internal man - the greater light in his will and the lesser in his understanding. Yet they make their appearances in the will and understanding only as sunlight does in the objects it strikes. To the Lord alone belongs the mercy which moves the will with love and the understanding with truth or faith.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.