1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

125. Genesis 2:16:

„A Hospodin Bůh člověku přikázal:

„Z každého stromu zahrady smíš jíst.“

Jíst z každého stromu znamená vyciťovat, co je dobré a co je pravdivé. Jak už bylo dříve řečeno, strom symbolizuje vyciťování. Lidé z Nejstarší církve obdrželi vědomosti o pravé víře prostřednictvím přímého zjevení. Hovořili totiž s Pánem a s anděly a také byli instruováni prostřednictvím krásných vizí a snů. Pán je obdařil soustavným vyciťováním, takže když přemýšleli o tom, co měli uloženo v paměti, okamžitě vnímali, co je pravdivé a co je dobré. Jestliže jim bylo prezentováno něco nepravdivého, nejen že se tomu vyhýbali, ale dokonce je to naplňovalo děsem. Stejné prožívání mají i andělé.

Později však bylo vyciťování Nejstarší církve nahrazeno znalostmi (tedy naučením se) toho, co je pravdivé a co je dobré, a to na základě toho, co bylo odhaleno v dřívějších dobách a později na základě toho, co bylo napsáno ve Slově Božím.